Mononukleóza neboli Nemoc z líbání

Mononukleóza je vysoce infekční, virové onemocnění, které postihuje nejčastěji děti a mladistvé. Někdy se můžeme setkat i s názvem “Nemoc z líbání”. Onemocnění dospělých se nevylučuje, ale nebývá tak časté, přičemž jeho průběh bývá těžší, než u adoslescentů a malých dětí.

Mononukleóza neboli Nemoc z líbání

Jde o infekční onemocnění virového původu,
které postihuje lymfatický systém. Ačkoli se často objevuje u dětí, u těch nejmenších je spíše vzácností. Pokud se však vyskytne, rodiče by měli být o to víc obezřetnější. Často se totiž stává, že ji děti překonají bez příznaků, avšak stopy na jejich organismu onemocnění zanechá.

Jak probíhá a jak se projevuje
Infekční mononukleóza se vyskytuje na celém světě a postihuje všechny rasy. Odolnost proti onemocnění stoupá věkem, nemoc postihuje zejména děti a adolescenty. Může však probíhat i pod obrazem velmi těžkého onemocnění s mnoha komplikacemi. V našich podmínkách je prognóza obecně dobrá. Za původce se až v 80 - 95% případů uvádí tzv. virus Epsteina a Barrové (EBV), který patří do skupiny lidských herpetických virů. Nicméně se předpokládá, že klinický obraz onemocnění mohou vyvolat i jiné viry. 

Jaké jsou příznaky?
Ložiskem nákazy je nemocný člověk nebo i zdravý nositel viru. Samotný virus se přenáší kapénkovou infekcí, slinami (proto má mononukleóza i lidový název "Nemoc z líbání), krví nebo přímým kontaktem. Vstupní branou jsou horní cesty dýchací. Onemocnění může probíhat asymptomaticky (bez příznaků), nebo jej mohou doprovázet tyto ukazatele:

  • zvětšení lymfatických uzlin
  • horečka
  • slabost, malátnost
  • nechutenství
  • bolesti v krku
  • bolest hlavy
  • drobné vyrážky
  • zvětšení sleziny a jater

Nemoc se zpočátku podobá angíně
Mezi nepřehlédnutelné symptomy patří zvětšování lymfatických uzlin na krku, které vede k zánětu mandlí. Uzliny jsou většinou nebolestivé, nehnisají a jsou volně pohyblivé, což je velmi důležitý moment v diferenciální diagnostice uzlinových syndromu. Uzliny jsou zduřelé oboustranně, často tvoří velké bulky, které deformují krk. Onemocnění v horších případech vrcholí tzv. splenomegalií (zvětšením sleziny), která se postupně upravuje. Mezi zvlášť závažné příznaky patří hepatomegalie, čili zvětšení jater. Změny na játrech jsou kromě zvýšených jaterních testů provázené i lehčí formou žlutého zbarvení kůže.

Diagnóza
Inkubační doba se udává různě, nejčastěji 30 až 60 dní. Pacient je infekční od prvních příznaků do vymizení teploty. Při klasickém klinickém obraze stanovení diagnózy nedělá většinou problémy. Samotnou diagnózu infekční mononukleózy potvrzuje vyšetření krve:

  • počet bílých krvinek může být zpočátku vysoký, ale postupně klesající
  • důležité je diferenciální vyšetření bílých krvinek, přičemž hlavní podíl mají lymfocyty, jejichž zvláštní a diagnosticky významnou složkou jsou tzv. atypické lymfomonocyty (pro infekční mononukleózu svědčí přítomnost 10 a více procent)
  • zánětlivé parametry nebývají vysoké
  • onemocnění potvrdí i zvýšené hodnoty jaterních testů
  • v diagnostice se používá také sérologické vyšetření krve, kde se vyšetřují specifické protilátky proti EBV a přítomnost nespecifických protilátek, které se však u malých dětí (kojenci a předškolní věk) nemusí vždy tvořit, proto i dítě s infekční mononukleózou může mít tato vyšetření negativní

Možné komplikace
Při těžším průběhu onemocnění se mohou vyskytnout vzácné komplikace:

  • zápal plic
  • oslabení imunity
  • komplikované onemocnění jater
  • streptokoková angína
  • natržení sleziny
  • zánět srdečního svalu
  • zánět mozkových blan

Vyrážky
U některých pacientů se mohou objevit exantémy (vyrážka, kožní výsevy) různého vzhledu. Popisují se v 3 až 12% případů. 

Léčba
Specifická terapie infekční mononukleózy neexistuje. Léčba je symptomatická (zmírňují se příznaky), doporučuje se klidový režim (vyhýbání se náročnější fyzické aktivitě, děti by minimálně tři měsíce po překonání onemocnění neměly cvičit, omezení fyzické aktivity je však dáno stupněm poškození jater) a pacienti s těžším průběhem by měli být hospitalizováni na infekčním oddělení, zvláště to platí pro malé děti. Při poškození jater je u pacienta vhodný úsporný režim, důležité je dodržování jaterní diety. Jestliže infekční mononukleózu doprovází bakteriální infekce s povlakovou angínou, je to důvod pro antibiotickou léčbu, mimo aminopenicilin. Kortikosteroidy se podávají krátkodobě při vážnějších stavech - např. hrozící obstrukci dýchacích cest, krvácejících projevech, při poklesu krevních destiček, hrozícím prasknutí sleziny ap. Taková léčba není indikována ambulantním lékařem, vyžaduje vyjádření odborníka. 

Doporučená jaterní dieta
Podle závažnosti onemocnění a poškození jater se doporučuje 3 až 6 měsíců šetřící dieta. V jídelníčku je nutné omezit, u malých dětí vůbec nepodávat:

  • potraviny s vysokým obsahem tuku (tučné maso, tučné krémy, šlehačka ...)
  • jakákoliv smažená jídla
  • potraviny obsahující konzervační přísady (hořčice, kečup, sterilovaná zelenina, paštiky, masové konzervy ...)
  • uzeniny a uzenářské výrobky
  • koření
  • slané pochutiny, čokolády.
  • doporučuje se příprava bílkovinných a sacharidových jídel vařením a dušením, vhodné je stravování v malých dávkách, ve větší míře konzumovat ovoce, zeleninu a šťávy

Důležité je, aby se onemocnění se podchytilo včas
Často se však stává, že u dětí do 3 let se onemocnění zjistí pozdě, až po jeho odeznění. Dětský organismus dokáže překvapit svou regenerační schopností, ale jsou případy, kdy neléčená infekční mononukleóza přechází do tzv. prolongované formy - dlouhodobě přetrvává mírně zvýšená teplota, dítě má sklon k infekčním onemocněním, lymfatické uzliny bývají dlouhodobě zvětšené, časté je nechutenství. Virus doživotně přetrvává v organismu a při narušené imunitě může vzplanout pod jiným obrazem onemocnění. Co to znamená pro rodiče dítěte, které prodělalo toto onemocnění? Je při oslabení imunity možný dřívější či častější návrat onemocnění? Velmi vzácně, ojediněle může dojít k relapsu onemocnění, někdy se může objevit tzv. syndrom infekční mononukleózy, podobné onemocnění s podobnými příznaky, způsobené však jiným než EBV virem.

Prevence
Mnoho rodičů napadne myšlenka, jak své děti před infekční mononukleózou ochránit. Je to vůbec možné? Dětší lékaři doporučují: Proti infekční mononukleóze se očkovat nedá. Jde o virové onemocnění, jehož rodinný výskyt je velmi vzácný. Rodičům, jejichž děti již prodělaly tuto nemoc, lze poradit, aby své dítě vystříhali kontaktu s nemocnými lidmi, nedávali ho do kolektivu, když je nemocné. Důležitou roli v prevenci sehrává i správné otužování dětí.