Antibiotika nejsou všelék, pozor na jejich užívání

Antibiotika patří mezi největší vynálezy 20. století. Jejich objev znamenal revoluci v medicíně. O užívání antibiotik zásadně rozhoduje jedině lékař. Každý pacient by měl vědět, že předepsanou dávku léků třeba vždy dobrat.

Když se po druhé světové válce rozšířila po světě, chvíli to vypadalo, že lidstvo v boji proti choroboplodným zárodkům zvítězilo. Osmdesát let po objevení penicilinu však nastala "postantibiotická éra ", v rámci níž bojujeme proti antibiotické rezistenci. Znamená to, že mnohé mikroby se staly vůči antibiotikům odolnými. 

Antibiotika patří mezi nejčastěji předepisované léky na světě. Jejich nadměrné užívání však způsobuje, že se vůči některým bakteriím stávají neúčinnými. Ano, bakteriím. Antibiotika jsou totiž léky, které zabíjejí výlučně bakterie, proti virům jsou neúčinné. Bakterie jsou jednobuněčné mikroorganismy, které se na rozdíl od virů umí množit i mimo živé organismy.

Podle odhadů se až 80 procent antibiotik používá k léčbě infekcí dýchacích cest. Tyto infekce jsou až z více než 70 % virového původu! Dospělí onemocní průměrně 2,5 krát ročně na nějakou infekci dýchacích cest, děti až 4 - až 8 krát, léto nevyjímaje. Nejpesimističtější studie říkají, že přes polovinu antibiotik lékaři předepisují zbytečně. Nesprávné a opakované užívání antibiotik způsobuje nárůst odolnosti bakterií proti těmto lékům.

Antibiotika je třeba užívat jen v odůvodněných případech, nepředepisují se při každé horečce, jak si to přejí někteří pacienti. Navíc zejména mezi mladými lidmi je tendence nedodržovat pokyny při léčbě, často antibiotika nedoužívají, protože se cítí lépe. I to způsobuje, že zvyšování rezistence na antibiotika je velkým problémem současnosti. Ztráta účinnosti antibiotik opravdu hrozí. Jejich správné předepisování je zdravotnickou prioritou. Na antibiotickou rezistenci nejčastěji doplácejí vážně nemocní pacienti. Ztráta účinnosti antibiotik může v jejich případě vést k selhání léčby. Jde zejména o pacienty na jednotkách intenzivní péče, po transplantacích a jiných složitých chirurgických výkonech. Příkladem vůči antibiotikům rezistentních bakterií jsou zejména streptokoky, pneumokoky a hemofilus, tři dominantní vyvolávatelé akutních infekcí!

Co je to CRP?
Antibiotika nejsou bonbóny. V posledním období se odpovědnost ambulantních lékařů při předepisování antibiotik obecně zvyšuje. Mnozí již vlastní přístroj na měření CRP, čili C-reaktivního proteinu, který z kapky krve z prstu v průběhu dvou-tří minut zjistí závažnost zánětlivých změn v organizmu. Díky němu lékař nenasadí antibiotika například při horečnatém onemocnění způsobeném viry. V ambulancích obvodních a dětských lékařů by se tyto přístroje měly stát  povinnou výbavou. Přístroj lze použít i pro sledování účinnosti léčby. CRP je totiž bílkovina akutního zánětu, čili velmi citlivý zánětlivý parametr. Je součástí reakce akutní fáze imunitního obranného systému. Jeho hladina se v krvi zvyšuje při všech druzích bakteriálních zánětlivých procesů, a to už za 6-12 hodin od začátku zánětu.
Nejčastější otázkou, kterou tedy lékaři řeší ve svých ambulancích, je to, zda onemocnění způsobuje virus, nebo bakterie. Dá se to odhadnout i podle některých projevů onemocnění - přítomnosti hnisu, zbarvení hlenů, typu zarudnutí sliznice. Lékař by měl stanovit správnou diagnózu a určit původce infekce. To se dá jen tehdy, pokud odešle vzorky stěrů do laboratoře. Tam se dá zjistit i citlivost mikroorganismu na konkrétní druh antibiotika. Nejpřesněji totiž účinkuje cílená antibiotická léčba, která se využívá především při léčbě chronických infekcí.

Při akutním onemocnění je postup obvykle takový, že než přijdou laboratorní výsledky, lékař volí antibiotikum s potřebnými vlastnostmi na základě očekávaného, ​​odhadovaného spektra patogenních mikroorganismů. V tomto případě jde častěji o širokospektrá antibiotika působící na více typů bakterií. Takové však mají i více nežádoucích účinků, například v podobě ničení střevní mikroflóry a následných průjmů.

Dávku léků vždy doužívat
Vývoj v oblasti léčiv stále pokračuje, vznikají i nové generace antibiotik. Čím novější antibiotikum máme, tím vyšší generací ho označujeme. Kromě toho, že antibiotika rozdělujeme na úzce-a širokospektrá, podle šířky palety mikroorganismů, na které působí, rozdělují se i na skupiny podle toho, jak zabraňují růstu a životu bakterií: peniciliny, tetracykliny, sulfonamidy, cefalosporiny, ... Známá rezistence vzniká zejména na starší antibiotika jako penicilin nebo amoxicilin.
To však neznamená, že se tyto léky nepoužívají, klasický Flemingův penicilin se stále používá při streptokokové angíně. Pacient však na něj nesmí být alergický.
Velmi populární jsou "antibiotika na tři dny", azithromycin se širokým spektrem účinků proti mnohým kmenům mikroorganismů, který má navíc tu výhodu, že se užívá jen jednou denně. Ne při všech druzích infekcí je však vhodné jeho třídenní podávání. Třídenní podávání je vhodné například v případě infekce moraxellou, při hemofilové infekci však taková délka léčby nestačí.
 
O užití antibiotik zásadně rozhoduje lékař. Každý pacient by měl vědět, že předepsanou dávku léků třeba vždy dobrat, jinak choroboplodné bakterie přežijí a mohou se stát odolnými vůči léku. Efekt podaného antibiotika se často projeví za dva -tři dny, takže je na něj třeba počkat a nedožadovat se jiných, silnějších antibiotik v průběhu krátkého časového intervalu. Antibiotika se nesmí kombinovat s alkoholem, u některých nelze jíst citrusové plody, jiné zapíjet mlékem, další mohou být fototoxické, protje nutné se během jejich užívání vyhýbat slunci. Důležité je důkladně si přečíst příbalový leták.

Po antibiotické léčbě (někdy již v jejím průběhu) se často doporučuje užívat probiotika na obnovu střevní mikroflóry. Konkrétní skupiny antibiotik, např. makrolidy, však ničí některé druhy probiotik. Proto je dobré poradit se s lékařem nebo lékárníkem, jinak pacient do koupě probiotika zbytečně investuje. Zvýšená konzumace vitaminu C podpoří účinnost antibiotika zvýšením obranyschopnosti těla.