Astma - příznaky, léčba a životní styl

Astma je většinou onemocnění na celý život, i když při zachování určitých zásad nemusí nemocného zase až tolik zatěžovat. Je to onemocnění průdušek, které provází dušnost, obtížné dýchání s pískáním a svíráním na hrudi.

Definice astmatické onemocnění a  projevy
Průduškové (bronchiální astma) je chronické zánětlivé onemocnění dýchacích cest, které postihuje asi 10% lidí - dětí i dospělých. Projevuje se zvýšenou produkcí hlenů, zúžením dýchacích cest, které ustoupí buď po léčbě nebo spontánně. Často se vyskytuje u lidí, kteří trpí alergickými onemocněními, ale i u těch, kteří měli v dětství problémy s nosními polypy, chronickým zánětem nosních dutin či ekzémem. Astmatický záchvat se projevuje nejčastěji suchým, dráždivým kašlem, svíráním a pískáním na hrudi a pocitem ztíženého dýchání.

Jak se průduškové astma diagnostikuje?
Diagnostika astmatu sestává z rozhovoru, tedy anamnézy pacienta, a souboru pomocných vyšetření.V rozhovoru zjišťujeme přítomnost podobných onemocnění u pokrevních příbuzných. Pátráme i po projevech alergie v dětském věku, přítomnosti ekzému, slzení, kýchání, ptáme se na současný charakter obtíží, frekvenci, kdy se objevují, zlepšují nebo zhoršují. Také na existenci přidružených onemocnění, jako je kašel a teploty. Fyzikálním vyšetřením můžeme někdy zachytit pískoty při vyšetření hrudníku. Jejich nepřítomnost však astma nevylučuje. Nezbytným vyšetřením pro diagnostiku astmatu u dětí i dospělých je spirometrické vyšetření, v mnoha případech doplněné bronchomotorické testy, při kterých zjišťujeme i reverzibilitu zjištěných poruch dýchání. (Pozn. : reverzibilní - schopný vrátit se do předchozího stavu.) Výpovědní hodnota těchto vyšetření je pro průduškové astma vysoká, avšak ne rozhodující. Přesto je zjištění bronchiální obstrukce a její reverzibility v současnosti považovány za rozhodující pro stanovení diagnózy astmatu. Nezastupitelné místo hlavně u dětí má alergologické vyšetření, při kterém kožními testy s alergenem můžeme přímo identifikovat spouštěč alergické reakce. Součástí alergologického vyšetření je zjišťování hladiny imunolglobulínu E v krvi nemocného, ​​který bývá u alergiků zvýšený.Nejnovější metodou, která se zavádí do diagnostiky bronchiálního astmatu a monitorování účinnosti léčby, je vyšetření hladiny NO (oxidu dusného) ve vydechovaném vzduchu. Rtg. vyšetření včetně modernějšího CT vyšetření se přímo k diagnostice astmatu nevyužívá, slouží spíše jako pomůcka k vyloučení onemocnění imitujících astma.

Typickým příznakem astmatu jsou záchvaty, co je spouští?
Přes pokroky v diagnostice a léčbě astmatu jednoznačnou odpověď na to, co ji způsobuje, dosud neznáme. Jednou z hlavních příčin jistě je zhoršující se životní a pracovní prostředí, což se projevuje zvýšeným výskytem nákazy v oblastech velkoměst a průmyslových aglomerací. Častou příčinou jsou alergická onemocnění v rodině pacienta. Výskyt astmatu u některých lidí ovlivňuje i roční období, stres, fyzická námaha, citové napětí. Některé látky vnějšího prostředí způsobující astmatický záchvat nazýváme spouštěče a jsou to například: pyl, prach, bakterie, viry, léky, dráždivé pachy, barviva, hnojiva, spreje, dráždivé vůně, peří, plísně, cigaretový kouř, kouř z ohně, zvířata.

V literatuře se uvádí, že se astmatické záchvaty nejčastěji objevují v noci a nad ránem. Proč?
Odpověď na tuto otázku není dořešena dosud. Předpokládá se, že v nočních hodinách a nad ránem klesá samočisticí schopnost průdušek, snižuje se hladina léků v krvi, zhoršuje se průtok krve plícemi, snižuje se citlivost dýchacího centra na nedostatek kyslíku. Tyto faktory a jistě i další, ještě neobjevené, přispívají k tomu, že se astmatik budí nad ránem na pocit dušnosti, tlaku na hrudníku a podobně.

Můžeme průběh záchvatu nějak ovlivnit, jakým způsobem?
Průduškové astma je celoživotní onemocnění, které je možné při dostatečné spolupráci s lékařem dobře kontrolovat a účinně tak předcházet astmatickým záchvatům. Prvním předpokladem kontroly astmatu je správná diagnostika a stanovení účinné léčby. Nezbytné však je dodržování zásad, které každému pacientovi i jeho příbuzným doporučí lékař. Stav a fungování dýchacích cest si může pacient kontrolovat i sám pomocí osobního výdechometru. Vyšetření je nenáročné a může se udělat kdekoliv a kdykoliv. Každý astmatik je informován svým lékařem o postupu při objevení se nebo zhoršení astmatického záchvatu.

Co dělat, když se objeví první záchvat a rodič s ním ještě nemá zkušenost? Neví, co se děje, jak správně zareagovat.
První záchvat astmatu může v rodině vyvolat paniku, zmatek, strach, nikdo neví, co se děje. V takové situaci je nejdůležitější zachovat klid a jednat rychle, ale s rozvahou, především uklidnit pacienta, který je většinou velmi neklidný, a okamžitě vyhledat lékařskou pomoc.

Může se astmatický záchvat zaměnit s jiným onemocněním?
I když v současnosti disponujeme celou škálou diagnostických vyšetřovacích metod, které potvrzují či vylučují diagnózu bronchiálního astmatu, je někdy velmi těžké dospět ke správnému a definitivnímu závěru. U dospělých může astma připomínat chronická bronchitida, srdeční slabost, plicní fibróza a celou řadu dalších onemocnění. Rovněž v dětském věku je mnoho onemocnění, které svými příznaky, zejména pískáním na hrudi, mohou svádět k diagnóze astmatu. Je to například cystická fibróza, opakované aspirace mléka při krmení, vrozené deformace dýchacích cest, vdechnutí cizího tělesa, ale zejména virové záněty spojené s bronchiolitidou. Je proto nezbytné, aby byl pacient již při podezření na astma odeslán na specializované pracoviště (nervové a alergologické).

Během záchvatu astmatu slyšet pískání z plic, dýchání je namáhavé, se záchvaty kašle. Co se vlastně tehdy děje v plicích pacienta?
Dýchacími cestami přichází do těla vzduch, aby se mohla krev mohla okysličit a dopravit kyslík k jednotlivým orgánům v těle. V těle zdravého člověka vypadají průdušky jako rozvětvený strom, jsou volně průchodné, povrch je hladký a vzduch jimi prochází bez překážek. Pokud dojde k astmatickému záchvatu, vytvoří se nadměrné množství hlenu, průdušky se stáhnou, jejich sliznice oteče. Tyto procesy mají za následek zhoršený průchod vzduchu dýchacími cestami. Dýchání je ztíženo, s pískoty, nemocný pociťuje tíseň na hrudi, kašle, je neklidný. Pokud stav zúžení průdušek trvá delší dobu, může dojít k poklesu hladiny kyslíku v těle.

Jak se astmatické záchvaty léčí?
Průduškové astma je chronické zánětlivé onemocnění. Doprovází svého nositele po celý život, proto je nezbytné, aby bylo správnou a pravidelnou léčbou zcela pod kontrolou. V zásadě se léčí dvěma způsoby, které musí jít souběžně, a to je léčba nefarmakologická a farmakologická. Prvním krokem k úspěšné léčbě je důvěra k lékaři a maximální spolupráce i pozitivní přístup pacienta a jeho okolí. Nezbytné, zejména u alergiků, je podle možnosti odstranění spouštěčů. Příznivému vývinu a průběhu astmatu napomáhá i léčebná rehabilitace a klimatická léčba. Moderní se stává i speleoterapie, což je léčebná metoda využívající specifické vlastnosti jeskynního prostředí. Pacienti, zejména děti při této léčbě se určitou dobu pobývají v přírodních jeskyních.

Musí astmatik užívat mnoho léků?
Při farmakologické léčbě astmatu se v zásadě používají dva druhy léků. Jsou to tzv. "kontrolor a uvolňovače". Oba druhy je třeba užívat přesně podle pokynů lékaře. Kontroloři mají protizánětlivý účinek, jsou to léky kontrolující průběh astmatu, a proto se musí užívat pravidelně. Jejich pravidelným užíváním pacient předejde obtížím, čili je musí užívat i tehdy, když se cítí dobře. Zásadní chybou, které se pacienti často dopouštějí, je, že jakmile dostanou nemoc pod kontrolu, kontrolory vynechají.Druhou skupinu farmak používaných v léčbě astmatu představují uvolňovače. Jsou to léky různého chemického složení, jejichž hlavním úkolem je zvládnutí potíží, jako je kašel, pískání na hrudi a dušnost. Používají se většinou v inhalační formě. Jejich účinek se projeví buď okamžitě a trvá kratší dobu, nebo účinná látka začne působit později, ale dlouhodobější. Na trhu v současnosti existuje velké množství inhalačních kontrolorů a uvolňovačů, které se mezi sebou liší účinností, délkou působení, mechanismem účinku, ale i vedlejšími účinky, proto by je pacient nikdy neměl měnit bez vědomí a souhlasu lékaře.

Samostatnou a specifickou oblast léčby astmatu tvoří hyposenzibilizace.
Podstatou léčby je pravidelné podávání alergenů v injekční nebo perorální formě, jejichž úkolem je navázat na sebe spouštěče alergické reakce. Při opakovaných kontaktech se stejným alergenem nacházejícím se v okolí pacienta alergická reakce vyvolávající projev onemocnění buď neproběhne, nebo v podstatně mírnější formě.

Do jaké míry zasáhne astma do života astmatika? Jak by se měl změnit jeho životní styl?
Je všeobecně známo, že v celosvětovém měřítku stoupá počet alergických onemocnění a tím i astmatu.V její léčbě je důležitý každý článek řetězce: lékař - pacient - rodina - škola - práce. Z lékařského pohledu je vždy nejslabším článkem řetězce paradoxně pacient. Dnes máme k dispozici moderní léky, které dokáží účinně pomáhat nemocným. Astma umíme nejen léčit, ale i kontrolovat tak, že nemoc pacienta nemusí v ničem omezovat. Může žít stejně kvalitním životem jako jeho zdraví vrstevníci. Je to však podmíněno tím, aby pacient, u dětí zejména rodiče, měl zájem a snažil se pochopit podstatu nemoci i léčby. Musí vědět proč a které léky má v dané situaci použít, jak si onemocnění kontrolovat.Pamatovat na to, že i když je bez obtíží, léky musí pravidelně užívat, neboť po jejich vynechání se jeho stav rapidně zhorší a celá námaha bude zbytečná.

Mohou astmatici sportovat?
Sportování, léčebná rehabilitace a dechová gymnastika by měly být nedílnou součástí léčby každého, zejména mladého astmatika. Pravidelným cvičením se sníží počet záchvatů, spotřeba léků, zlepší se fyzický, ale především duševní stav astmatika. Dýchací gymnastika je soubor cvičení zaměřených na dýchací svalstvo, mechaniku dýchání, jeho rytmus a hloubku. Posiluje svalstvo hrudníku a bránici, svalstvo břicha. Nacvičuje se jí i dýchání pomocí bránice, které pomáhá během záchvatu. Pacienti se ji učí na specializovaných rehabilitačních pracovištích pod dohledem zkušených fyzioterapeutů.Astmatici se však nemusí vyhýbat ani běžným sportům. Mohou se věnovat plavání, bruslení, veslování, lyžování či józe. Dokonce mohou být ve sportech velmi úspěšní. 

Co by v životě astmatiků nemělo chybět a čeho by se naopak měli vyvarovat?
Základní rada je, že musí svému lékaři věřit. Pravidelně užívat předepsané léky a užívat je stále, i když nemají potíže, protože právě tento bezpříznakový stav je společnou metou. Dobře léčený astmatik se už v žádném směru nemusí cítit handicapovaný či méněcenný. Astma není nakažlivé onemocnění což by okolí mělo vědět. Rovněž by zdraví lidé měli umět astmatikům pomoci, hlavně co se týká psychické podpory.