Babičky dobře věděly, že čas všechno léčí

Proč jsme stále tak netrpěliví? Kdysi byly fronty na všechno a nyní nás vytočí i čtyři lidi u pokladny, pomalá pokladní, paní co nemůže najít platební kartu a další drobnosti. Starší lidé by asi neměli chodit vůbec nakupovat, když nás ve frontě “zdržují”, protože pomalu hledají drobné. A nemáme trpělivost ani se svými dětmi, partnery a spolupracovníky. Ale proč?

Jedna z teorii tvrdí, že jedním z důvodů, proč jsme méně trpěliví, je technika
Digitální technika, mobily, fotoaparáty, e-maily a iPody, sociální sítě, to vše mění náš život. Umožňuje nám okamžitě vidět výsledek. Nemusíme čekat, dokud se film vyvolá, někdo nám odepíše na dopis, zda se dočkáme telefonního spojení s blízkými.To vše v nás podněcuje touhu a snahu po okamžitém uspokojení i v ostatních oblastech života. Několik věcí v běžném životě zvládneme díky technice mnohem rychleji. Moderní technologie šetří náš čas a my jsme zapomněli trpělivě čekat. Chceme být pány situace a pokud tomu tak není, ztrácíme jistotu.

Pro ženy je velkou zkouškou trpělivosti devítiměsíční čekání na den, kdy přijde na svět nový člověk
Víme, že to tak musí a má být. Že každý týden se malé stvoření v našem bříšku mění, roste, dozrává. Potřebuje každičký den na to, aby bylo schopno přežít. I v této oblasti již technika narušila naši trpělivost. Chceme mít fotku od prvního možného záběru. Chceme vědět pohlaví. Chceme vidět tvářičku. Zda se narodí zdravé. Zasahujeme a ovlivňujeme dokonce i to, kdy se narodí. Právě těch devět měsíců je pro nás časem, kdy si můžeme uvědomit, že čekání přináší své výsledky. Že čas, který strávíme čekáním, má svůj důvod.

Když se staneme rodiči, musíme se naučit spoustu věcí
Být vytrvalí, když se budí v noci každou hodinu, když přes den nespinká více než dvacet minut, když rozhazuje jídlo a jeho neustálý pláč nám vhání slzy do očí. Snažíme se pochopit, že nejde o boj kdo z koho. Dítě nebojuje, dítě potřebuje. Čekáme, kdy začne sedět, chodit, mluvit, čurat do nočníku a pokud má náhodou "zpoždění" za ostatními dětmi, máme strach. Dítě nás naučí, že čas není podstatný. Že potřebuje trpělivé rodiče na to, aby vše zvládlo snadněji. Říká nám "zpomal". Hraj si se mnou. Zastav se i ty u kamínku. Skoč do louže. Sleduj brouka. Dítě se učí reagovat na životní situace i na základě toho, co vidí u svých rodičů. Odpozorovat, že nás znervózňuje, když dlouho čekáme na křižovatce, u pokladny v obchodě, u lékaře či na autobus. Naučí se od nás nemít čas čekat. Naučí se být netrpělivé.

Trpělivost, tedy schopnost načas odložit své touhy, je vzácná vlastnost
V šedesátých letech byl na Stanfordské univerzitě uskutečněn experiment, který zkoumal sílu vůle u čtyřletých dětí. Položili před ně velký bonbón "maršmeloun". Pak jim řekli, že ho mohou sníst hned. Ale pokud počkají 15 minut, mohou dostat dva bonbóny. Některé děti snědly bonbóny hned, některé vydržely čekat pár minut, než je snědly, ale jen třicet procent dětí bylo ochotno čekat. Po letech se k dětem, které se zúčastnily experimentu, vrátili. Pokus odhalil zajímavý vzájemný vztah. Děti, které neuměly počkat a bonbóny snědly hned, později ve svém životě zápasily s těžkostmi a měly více problémů s chováním, zatímco ty, které vyčkaly, získaly vyšší vzdělání a měly vyšší příjem a lépe fungující vztahy. Z jednoduchého pokusu s dětmi a bonbóny, vznikla významná studie. Dokazuje, že schopnost čekat - být trpělivý - je klíčovým povahovým rysem, který může předurčovat pozdější úspěch v životě.

Už naše babičky věděly, že čas všechno léčí
a nejlepším řešením většiny problémů je právě trpělivost. Snažme se počkat, dokud dozrajeme na věci, po kterých toužíme. Jak napsal Antoine de Saint-Exupery:

Neprosím o zázrak, Pane, nýbrž o sílu pro všední život.
Nauč mě umění malých kroků.
Učiň mě vynalézavým a nápaditým, udělej mě sebejistým ve správný čas.
Obdař mě jemnocitem, abych dokázal odlišit prvořadé od druhořadého.
Prosím o sílu kázně a míry, abych jen tak neproklouzával životem a své dny si rozumně rozdělil; abych nezaspal záblesky světla a vrcholy a abych si alespoň tu a tam našel čas na umělecky zážitek.
Dovol mi utvrdit se v tom, že snít o minulosti či budoucnosti mi nepomůže.
Pomoz mi co nejlépe zvládnout to, co je nejblíže, pomoz mi pokládat právě prožívanou hodinu za nejdůležitější.
Ochraň mě před naivní vírou, že v životě musí jít všechno hladce.
Daruj mě střízlivé poznání, že těžkosti, porážky, neúspěchy a zklamání jsou přirozenou součástí života, že díky nim rosteme a dozráváme.
Připomínej mi, že srdce se často staví proti rozumu.
Pošli mi v pravou chvíli někoho, kdo má odvahu říci mi pravdu s láskou.
Chléb náš vezdejší dej mi pro tělo i duši, projev tvé lásky, přátelské echo a alespoň tu a tam náznak, že jsem užitečný.
Vím, že hodně problémů se řeší nekonáním; dej, abych uměl čekat.
Ať vždy nechám Tebe i ostatní domluvit.
To nejdůležitější si člověk neříká sám, to nejdůležitější mu bývá řečeno.
Ty víš, jak velice potřebuji přátelství. Dej, abych dorostl do této nejkrásnější,nejtěžší, nejriskantnější a nejněžnější záležitosti života.
Vnukni mi pravou chvíli a pravé místo, kde mohu zanechat balíček dobra - slovy, či bez slov.
Chraň mě před strachem, že bych mohl promarnit svůj život.
Nedej mi to, co si přeji, ale to, co potřebuji.
Nauč mě umění malých kroků!