Běh - proč má tak blahodárný účinek na naše zdraví a kondici

Čím se vysvětluje blahodárný vliv běhu? Jaké změny v organismu vyvolává toto cvičení? Jak pracuje hnací motor našeho organismu během běhu? Zdrojem energie pro svalovou práci je adenozintrifosforečná kyselina. Čím větší sílu vyvíjejí svaly a čím rychleji se kontrahují, tím rychleji probíhá štěpení ATP. Zásoby této látky ve svalech nejsou velké, právě proto existuje trvalá nutnost resyntézy rozštěpující se ATP ještě během práce. Děje se tak pomocí dvou druhů chemických procesů: anaerobních, které probíhají bez účasti kyslíku a aerobních za přítomnosti kyslíku, který se dostává do organismu z atmosféry. V anaerobních procesech se resyntéza ATP uskutečňuje na účet rezervních látek svalů - fosfokreatinu a glykogenu (živočišný škrob). Rychlost těchto procesů je sladěna s rychlostí rozpadu ATP, přesto se ve svalech hromadí produkty neúplného rozpadu jako kreatin a kyselina mléčná, což vyvolává vznik únavy.

Aerobní procesy spojené s okysličováním energetických látek na kysličník uhličitý a vodu,
probíhají velmi ekonomicky a co je hlavní dlouho, takže se v těchto procesech mohou využít nejen energetické zásoby samotných svalů, ale i látky uložené v jiných orgánech a tkáních například játrech v podkožní tukové tkáni apod. Pro aerobní procesy je nezbytný kyslík. V samotných svalech zásoby kyslíku nejsou velké, mohou postačit pouze na několik sekund práce. Dodávka kyslíku k pracujícím svalům ze vzduchu se uskutečňuje prostřednictvím plic, srdce a krevního oběhu.

Jakmile se ve svalech pracujících při běhu objeví nedostatek kyslíku
a nahromadí se produkty anaerobního rozkladu, citlivá nervová zakončení informují o tom odpovídající centra mozku, které regulují činnost plic a srdce. Srdce zintenzivňuje práci. Ve větším množství a větší rychlostí pumpuje kyslíkem obohacenou krev přes cévy k pracujícím svalům. Krev, která přichází ze svalů, obsahuje produkty rozpadu a vylučován kysličník uhličitý. Takto se na svalové práci podílejí všechny důležité orgány a systémy našeho organismu.

Je známo, že pro dosažení vysoké úrovně výkonnosti jsou nezbytná systematická cvičení
Platí to jak pro organismus jako celek, jakož i pro jeho jednotlivé orgány. Aby se zachovala funkční schopnost důležitějších vnitřních orgánů, je třeba přivykat je stále na práci značného zatížení. V tom tkví i zdravotní význam pohybové činnosti. Rozličná cvičení ovlivňují organismus odlišně. Pokud se na cvičení podílí nevelká skupina svalů, které jsou nuceny pracovat s velkým zatížením nebo vysokou intenzitou, hromadí se v těchto svalech množství produktů anaerobního rozpadu a svaly se rychle unavují (subjektivně se to pociťuje jako tíha a bolest ve svalech). V tomto případě se srdce a plíce nestačí plně zapojit do práce, jejich podíl na zabezpečení pracujících svalů kyslíkem bude nevelký. Aby se plně využily možnosti těchto systémů, cvičení musí zaměstnávat velké svalové skupiny, které musí pracovat dostatečně vysokou intenzitou. Přitom vždy existuje nebezpečí nadměrného zatížení pro lidi, kteří teprve začínají s pravidelnou pohybovou činností. Právě proto se doporučuje zvyšovat zatížení v tréninkových jednotkách, postupně v závislosti na stavu zdraví a trénovanosti. Velmi důležité je stanovit hned na začátku dávky zatížení, protože od toho budou záviset výsledky tréninku.

Běh je ideálním prostředkem, který umožňuje ve velkém rozsahu obměňovat velikost zatížení organismu
Při běhu jsou v činnosti všechny největší svalové skupiny lidského těla - svalstvo nohou, trupu a ramenního pletence. Hlavní úsilí při běhu se zaměřuje proti síle přitažlivosti. Při každém kroku jakoby se běžec zvedal deset centimetrů nahoru a potom opět klesal. Takový nepřetržitý vlnovitý pohyb vyžaduje velké úsilí.