Běhání je zdravé, ale vybírejte si, po čem budete běhat

Běhat? Ano, ale ne na čemkoli. Největší výhodou sportovního běhání je, že se dá dělat kdekoliv. Stačí si obout tenisky a jít. I když je tráva měkká a příjemná pro nohy, svaly závodníka tvrdě pracují. Ale ne všechny povrchy jsou vhodné na pravidelný jogging, liší se svým složením a tím i vlivem na zdraví běžce. Ty nejméně kvalitní -betonové-jsou pohromou pro jeho klouby.

Na čem teda běhat?

Časopis Runner 's world staví na první příčku trávu. Získala až 9,5 bodu z 10 možných. Je to nejpřirozenější povrch pro běžce. I když je tráva měkká a příjemná pro nohy, svaly závodníka tvrdě pracují. Nepochybně si všimnete rozdílu, když se vrátíte na normální cestu. Její nevýhodou však je, že skrývá nástrahy v podobě nerovností. Na ty mohou doplatit lidé s nestabilními klouby. A kromě toho, tráva nedělá dobře alergikům.

Lesní cesty jsou také téměř ideální, měkká rašelina je šetrná pro klouby, nohy po ní běží samy. Nemluvě o výborném vzduchu, který běžec dýchá. Nevýhodou jsou kořeny stromů, o které se dá zakopnout a také množství louží a bláta.

Docela dobře obstojí i takový starodávný povrch, jako je škvára. Je to vlastně směs jemných kamínků, uhlí, popela a škváry. Přestože jde o materiál využívaný v minulém století, i dnes ji ještě můžete najít.

V případě špatného počasí se dá běhat buď v kryté hale na syntetickém povrchu, nebo i doma na běžícím pásu. Obě varianty jsou přijatelné. Syntetické povrchy jsou rychlé, rovné a měkké. Rovněž je vhodný pro klouby i běžící pás. Ten má navíc i monitor sledující tempo, puls, kalorie, proběhnutí dráhu. Běžce neotravují psi, vítr ani smog. Nevýhodou však je poměrně rychle přicházející nuda. A bez protivětru se člověk dříve začne potit.

Přestože se cesty a chodníky převážně považují za škodlivé, ne všechny jsou úplně špatné. Menším zlem je například asfalt. Tedy směs štěrku, dehtu a drceného kamene. Je těžké zcela se mu vyhnout, ale není to taková katastrofa jako beton. Výhodou asfaltu je jeho rychlost a lehkost, s kterou běžec na něm udrží tempo. Navíc klade menší nároky na Achillovy šlachy, než měkčí a nerovné terény. Přesto je lepší se mu raději vyhnout. Z desetibodové škály se mu uniklo jen šest.

Písek získal rovněž 6 bodů. Suchý a  hluboký skvěle procvičí lýtka, ale zatěžuje Achillovy šlachy. Kromě toho při běhu v písku - ať už na boso nebo i v teniskách, hrozí běžci puchýře. Na dlouhé trasy to není vhodný povrch, na kratší však může být příjemným zpestřením tréninku.

Nejméně vhodné na běhání jsou beton a sníh. Beton představuje pro nohy a klouby největší šok, je deset krát tvrdší než asfalt.
Sníh je zas na první pohled romantickým zpestřením, dokáže proměnit fádní park na pohádkovou krajinu. Jenže může pod sebou skrývat led a jiné překážky. Čili velmi snadno může dojít běžec k úrazu. Z deseti bodů mu Runner 's world udělil jen dva.