Běhání je zdravé, ale vybírejte si, po čem budete běhat

Běhat? Ano, ale ne na čemkoli. Největší výhodou sportovního běhání je, že se dá dělat kdekoliv. Stačí si obout tenisky a jít. I když je tráva měkká a příjemná pro nohy, svaly závodníka tvrdě pracují. Ale ne všechny povrchy jsou vhodné na pravidelný jogging, liší se svým složením a tím i vlivem na zdraví běžce. Ty nejméně kvalitní -betonové-jsou pohromou pro jeho klouby.

Běhání je zdravé, ale vybírejte si, po čem budete běhat

Na čem teda běhat?

Časopis Runner 's world staví na první příčku trávu. Získala až 9,5 bodu z 10 možných. Je to nejpřirozenější povrch pro běžce. I když je tráva měkká a příjemná pro nohy, svaly závodníka tvrdě pracují. Nepochybně si všimnete rozdílu, když se vrátíte na normální cestu. Její nevýhodou však je, že skrývá nástrahy v podobě nerovností. Na ty mohou doplatit lidé s nestabilními klouby. A kromě toho, tráva nedělá dobře alergikům.

Lesní cesty jsou také téměř ideální, měkká rašelina je šetrná pro klouby, nohy po ní běží samy. Nemluvě o výborném vzduchu, který běžec dýchá. Nevýhodou jsou kořeny stromů, o které se dá zakopnout a také množství louží a bláta.

Docela dobře obstojí i takový starodávný povrch, jako je škvára. Je to vlastně směs jemných kamínků, uhlí, popela a škváry. Přestože jde o materiál využívaný v minulém století, i dnes ji ještě můžete najít.

V případě špatného počasí se dá běhat buď v kryté hale na syntetickém povrchu, nebo i doma na běžícím pásu. Obě varianty jsou přijatelné. Syntetické povrchy jsou rychlé, rovné a měkké. Rovněž je vhodný pro klouby i běžící pás. Ten má navíc i monitor sledující tempo, puls, kalorie, proběhnutí dráhu. Běžce neotravují psi, vítr ani smog. Nevýhodou však je poměrně rychle přicházející nuda. A bez protivětru se člověk dříve začne potit.

Přestože se cesty a chodníky převážně považují za škodlivé, ne všechny jsou úplně špatné. Menším zlem je například asfalt. Tedy směs štěrku, dehtu a drceného kamene. Je těžké zcela se mu vyhnout, ale není to taková katastrofa jako beton. Výhodou asfaltu je jeho rychlost a lehkost, s kterou běžec na něm udrží tempo. Navíc klade menší nároky na Achillovy šlachy, než měkčí a nerovné terény. Přesto je lepší se mu raději vyhnout. Z desetibodové škály se mu uniklo jen šest.

Písek získal rovněž 6 bodů. Suchý a  hluboký skvěle procvičí lýtka, ale zatěžuje Achillovy šlachy. Kromě toho při běhu v písku - ať už na boso nebo i v teniskách, hrozí běžci puchýře. Na dlouhé trasy to není vhodný povrch, na kratší však může být příjemným zpestřením tréninku.

Nejméně vhodné na běhání jsou beton a sníh. Beton představuje pro nohy a klouby největší šok, je deset krát tvrdší než asfalt.
Sníh je zas na první pohled romantickým zpestřením, dokáže proměnit fádní park na pohádkovou krajinu. Jenže může pod sebou skrývat led a jiné překážky. Čili velmi snadno může dojít běžec k úrazu. Z deseti bodů mu Runner 's world udělil jen dva.