Chyby lékařů mohou být tragické, ale někdy si za ně mohou i sami pacienti
Všichni chybujeme, ale chyby se většinou dají napravit. Horší to je, když chybuje lékař. Ale i lékař je "jen" člověk! Podle statistik máme čtyřicetiprocentní šanci, že nám určí špatnou diagnózu a léčbu. Proč se to tak stává a jaký na tom máme podíl my, sami?
Pravděpodobnost nesprávné diagnózy
Pravděpodobnost nesprávné diagnózy je podle zahraničních zdrojů 10 až 40 procent. Lékařské omyly jsou jednou z nejčastějších příčin úmrtí v USA. Odborný magazín Journal of Cancer uvádí až 30 procent nesprávných prvních diagnóz při onkologických onemocněních.
Vážný úraz či sociální případ?
Zdrojem diagnostických omylů v přednemocniční podmínkách bývá akutní zmatenost pacienta. Riziko nepřesnosti vzniká, pokud není pacient dostatečně vyšetřen a chybí anamnéza vzniku obtíží. Také lékař v nemocnici pod tlakem ostatních kolegů může pochybit, pokud například přivezeného zmateného starého člověka chybně považujícího za sociální případ. Ze somatických příčin způsobujících akutní zmatenost nebo neklid až agresivní projevy se nejčastěji vyskytuje hypoglykémie, hypoxie, dehydratace i úraz hlavy. Sedativa v těchto případech mohou mít vážné, až smrtelné následky.
Sami jsme na vině
Nesprávným diagnózám značně nahrávají těžko komunikující pacienti či svědci událostí - občas něco překroutí, zveličují, důležité zapomenou zmínit. Podle zahraniční studie šance, že se v diagnóze lékař dramaticky splete, stoupá až o 42 procent u problémového pacienta.
Málo času
A možná nemusí jít o dramatický úraz, stačí, pokud máte pocit, že váš lékař vás týdny krmil antibiotiky, přestože jste onemocněli na rotavirus, přehlédl skrytou zlomeninu nebo zanícené slepé střevo si spletl s slinivkou. Ty nejnelichotivější medicínské statistiky hovoří až o čtyřicetiprocentním riziku, že první diagnóza, kterou si poslechnete od lékaře, je neúplná, nepřesná nebo zcela mylná. Ne vždy se mu to však dá zazlívat. Někdy, zejména vzácná onemocnění mu kladou povinnost být přinejmenším odhadcem a uvařit diagnózu z vody. A stává se to i tehdy, pokud na správný verdikt není dost času. Výklad výsledků pozorování a porovnávání nálezů pacienta závisí do značné míry na zkušenostech a vzdělání zdravotníka. Občas se stává, že nález se neshoduje s příznaky předpokládané nemoci.
Nejčastější chyby diagnózy:
- bolesti na hrudi
- dušnost
- kolaps
- křeče
- hypoglykemie a hyperglykemie
- akutní zmatenost
Diagnóza z pásu
A úsudek může zmást i stereotyp. Někdy na první pohled symptomy a jednoznačné příznaky nebo syndromy svádějí záchranáře a lékaře prvního kontaktu k urychlenému diagnostickému závěru, který se ukáže jako chybný. Nesprávnou interpretaci klinických symptomů nejčastěji způsobuje neúplná a nepozorná anamnéza, nedostatečné vyšetření v ambulanci nebo v nemocnici, nedostatek znalostí a zkušeností, nadměrné paušalizování, zevšeobecňování, soustředění jen na některé příznaky, chybný úsudek a nelogický závěr.
Monitoring
Základním cílem monitoringu je prevence chyb zdravotníků, jako jsou třeba chyby při podávání léků či provádění chirurgických výkonů, stranové záměny, záměny pacienta apod. Sledované údaje jsou rozhodující pro navrhování, vytváření a udržování bezpečného prostředí pro pacienty, personál i návštěvníky. Jakmile se vyskytnou chyby nebo nežádoucí události, management nemocnice musí vyhodnotit postupy, které k chybě nebo události vedly. Nápravným opatřením je proces, kdy jsou chybné postupy opraveny, otestovány a sledovány, aby byla jistota, že se stejné nebo podobné chyby či události neobjeví v budoucnu znovu.
