Čím je znečišťován vzduch, který dýcháme?
Dospělý člověk na to, aby přežil, potřebuje denně 20 m3 vzduchu, přibližně 2 litry tekutin a 1 kilogram jídla. Dýchat čistý neznečištěný vzduch je snem každého člověka, nejen astmatika. Víte, které látky nejvíce znečišťují ovzduší?
Lidské zdraví a kvalita životního prostředí jsou úzce propojeny
Znečišťující látky v ovzduší mohou být obzvláště škodlivé zejména pro lidi patřící do rizikových skupin jako jsou děti a lidé vyšší věkové kategorie. Ovšem ne každý, kdo žije v takovém prostředí, bude mít zdravotní problémy. Úroveň, rozsah a trvání expozice, věk, individuální citlivost a další faktory hrají významnou roli v určování toho, zda někdo bude nebo nebude mít zdravotní problémy související se znečištěním ovzduší. Znečištění ovzduší je obecný termín používaný pro popis směsí látek, které jsou přirozenou nebo umělou cestou vnášené do ovzduší. Nejlépe jsou zdokumentovány látky jako oxid siřičitý (SO2), oxidy dusíku (NOX, včetně NO a NO2), oxid uhelnatý (CO), ozon (O3), olovo (Pb), celkový polétavý aerosol (total suspended particles TSP nebo suspended particulate matter SPM) nebo saze (black smoke BS).
Rozptyl znečišťujících látek v ovzduší je ovlivňován několika faktory:
• meteorologické podmínky (hlavně rychlost větru, směr větru a stabilita atmosféry),
• výška zdroje emise (např. přízemní zdroje, jakými je např. silniční doprava nebo vysoké zdroje, jakými jsou komíny),
• místní a regionální geografické vlastnosti,
• zdroj (např. pevné bodové zdroje, jakými jsou komíny nebo rozptýlené zdroje jako jsou auta a rozpouštědla)
Velmi negativně na dýchání působí částice v ovzduší - prach
Biologické účinky prachových částic na organismus závisí na jejich koncentraci, složení, fyzikálních vlastností a délky expozice. Ze zdravotního hlediska jsou nejnebezpečnější částice s rozměry 2,5 - 0,1 mm, které pronikají hluboko do dýchacích cest a ukládají se v plicích. Prach nám může způsobit mechanické dráždění. Výsledkem jsou zarudlé oční spojivky, problémy se sliznicemi.
Toxické částice mohou obsahovat toxické chemikálie, kovy, dlouhodobá expozice s vysokou koncentrací SiO2 vede k silikóze. Karcinogenně nás ovlivňují některé chemikálie a kovy, azbest, saze. Negativní účinek prachových částic může být zesílen přítomností některých plynných škodlivin, např. oxidu siřičitého.
Oxidy dusíku (NO, NO2)
Oxid dusičitý je mnohem toxičtější než oxid dusnatý. Dráždivě působí na oči a horní cesty dýchací. V plicích s vodou vytváří směs kyselin HNO2 a HNO3, které narušují normální funkci plic. Ve vysokých koncentracích, které se ve venkovním prostředí nevyskytují, mohou vyvolat edém plic. NO2 má vyšší afinitu k hemoglobinu než kyslík, čímž zhoršuje přenos kyslíku do tkání. Při extrémních koncentracích může způsobit cyanózu. Oxidy dusíku zhoršují choroby srdeční, snižují obranné schopnosti organismu vůči infekcím, zejména dýchacích cest. U dětí žijících v domácnostech, kde se používají plynové sporáky, se dokázalo stoupající riziko infekcí dýchacího systému v porovnání s dětmi žijícími v domácnostech s elektrickými sporáky. Toto se připisovalo dlouhodobé expozici zvýšeným koncentracím NO2, i když důkaz není přesvědčivý. Nedávné studie rovněž ukázaly, že dlouhodobá expozice škodlivinami generovanými z plynových sporáků se spojuje se vzestupem symptomů astmatu mezi ženami.
Oxid siřičitý (SO2)
Oxid siřičitý obecně zhoršuje nemoci dýchacího aparátu, srdečně-cévního systému, dráždí plíce, oči a pokožku. Negativní účinek SO2 zvyšuje jeho synergismus s jinými látkami, přítomnými v ovzduší. Působení SO2 v organismu je komplexní. Může přímo nebo v následné radikálové formě reagovat s molekulami jiných látek. Negativní účinky SO2 a jeho oxidačních produktů na flóru, faunu a různé materiály jsou široce zdokumentovány.
Ozon (O3)
Přízemní ozon je hlavní složkou fotochemického smogu, který se vyskytuje zejména v létě. Zvýšené koncentrace ozonu dráždí oči a dýchání. Zvýšené koncentrace ozonu snižují fyzický výkon, zvyšují citlivost organismu na bakteriální infekce, poškozují vegetaci, různé materiály.
Oxid uhelnatý (CO)
Oxid uhelnatý působí toxicky na lidský organismus tak, že reaguje s hemoglobinem, přičemž vzniká poměrně stabilní komplex karbonylhemoglobin. Vazba mezi hemoglobinem a CO je asi 300-krát pevnější než vazba hemoglobinu s kyslíkem. Krevní barvivo tím ztrácí schopnost přenášet kyslík, který je nezbytný pro životní procesy. Množství vázaného CO na hemoglobin závisí na jeho koncentraci v ovzduší, od doby působení a činnosti osoby. Například koncentrace 0,37% CO v ovzduší způsobuje po dvouhodinovém vdechování smrt. Koncentrace 15 - 30 mg.m-3 v ovzduší způsobuje snížení mentální pohotovosti. Při koncentracích 60 - 70 mg.m-3 způsobuje bolesti hlavy a nucení na zvracení. Člověk v čistém prostředí má asi 0,5% CO v krvi. Obyvatelé měst mají až 5%. Silný kuřák až 15%. Při otravách se zjišťuje obsah 60 - 70%.
Autor: Lenka Kostková
