Co dělat když se nehojí prasklé paty?

Prvním a nejdůležitějším krokem je důkladné očištění postižených oblastí vlažnou vodou o teplotě přibližně 37-40 stupňů Celsia. Voda nesmí být příliš horká, protože by mohla již tak poškozenou kůži dodatečně vysušit a způsobit další podrážděním. Pro mytí je nezbytné používat výhradně jemné, nedráždivé čisticí prostředky, přičemž se jako nejšetrnější volba osvědčují dětská mýdla nebo speciální gelové přípravky určené pro citlivou pokožku. Tyto produkty neobsahují agresivní chemické látky, parfémované složky ani barviva, které by mohly způsobit alergické reakce nebo zhoršit stav už tak poškozené kůže na patách.

Důkladné opakované promazávání krémy či mastmi nesmí ustat dokud problém zcela nevymizí

Po každém omytí následuje klíčový krok v podobě důkladného promazání celé oblasti pat specializovanými krémy nebo mastmi. Tento proces není možné podcenit nebo provádět pouze povrchně - krém nebo mast musí být aplikována v dostatečném množství a pečlivě vmasírována do všech prasklin a okolní kůže. Mezi osvědčené a klinicky testované produkty patří například Neutrogena Krém na popraskané paty, který obsahuje speciální složky podporující regeneraci pokožky, nebo KNEIPP Mast na ztvrdlou kůži chodidel, která využívá sílu přírodních extraktů a má prokázané účinky při léčbě poškozené kůže na chodidlech.

Frekvence aplikace těchto přípravků je naprosto zásadní - promazávání prasklé kůže musí být opakováno minimálně dvakrát denně, ideálně však častěji podle potřeby a závažnosti poškození. Nejdůležitější jsou aplikace ráno po probuzení, kdy pokožka potřebuje hydrataci po celonočním odpočinku, a večer před spaním, kdy má krém nebo mast celou noc čas působit a regenerovat poškozenou kůži bez vnějších vlivů jako je chůze nebo nošení bot.

Řepík lékařský v koupelích, obkladech či jako mast většinou od prasklin pomohou

Kromě moderních farmaceutických přípravků lze s velkým úspěchem využívat i osvědčené přírodní léčebné metody, které mají dlouhou tradici v lidovém léčitelství a jejichž účinnost byla potvrzena i současnou medicínou. Jednou z nejúčinnějších přírodních pomocí je odvar z řepíku lékařského (Agrimonia eupatoria), byliny s vynikajícími protizánětlivými, antimikrobiálními a hojivými vlastnostmi.

Tento odvar lze připravit zalitím dvou lžic sušené byliny půl litrem vroucí vody, následným vařením po dobu deseti minut a poté necháním vychladnout na pokojovou teplotu. Použití odvaru je možné několika způsoby - můžeme jej přidávat přímo do koupele určené k mytí nohou, což zajišťuje celkové příznivé působení na pokožku chodidel, nebo jej aplikovat lokálně několikrát denně přímo na praskliny pomocí čistého bavlněného tamponu nebo gázy.

Zvláště účinná je večerní aplikace ve formě obkladů - prasklé paty se zabalí do gázy nebo bavlněné látky nasáklé odvárem z řepíku, přes kterou se natáhnou bavlněné ponožky, a takto se nechá působit přes celou noc. Tento způsob zajišťuje dlouhodobé a intenzivní působení léčivých látek přímo na postižená místa.

Trpělivost a kontinuita v léčbě

V péči o prasklé paty je naprosto zásadní neustávat dokud se praskliny zcela nezhojí a pokožka na patách nezíska zpět svou přirozenou pružnost a celistvost. Proces hojení může trvat několik týdnů až měsíců v závislosti na závažnosti poškození, individuálních dispozicích organismu a důslednosti dodržování léčebného režimu. Mnoho lidí dělá chybu v tom, že po prvních známkách zlepšení v péči polevují, což často vede k návratu problému a prodloužení celkové doby léčby.

Je důležité si uvědomit, že pokožka na patách je přirozeně silnější a tužší než na ostatních částech těla, což znamená, že její regenerace probíhá pomaleji. Pravidelnost a systematičnost v aplikaci léčebných přípravků je proto nezbytná pro dosažení trvalých a uspokojivých výsledků.

Kdy vyhledat odbornou lékařskou pomoc

Existují však situace, kdy domácí péče nestačí a je naprosto nezbytné co nejdříve vyhledat odbornou lékařskou pomoc. Pokud se přes veškerou pečlivou péči praskliny nehojí, nebo dokonce dochází k jejich prohlubování a rozšiřování, je to jasným signálem, že problém překračuje rámec běžné kosmetické záležitosti a může jít o vážnější zdravotní komplikaci.

Varovnými příznaky, které vyžadují okamžitou lékařskou intervenci, jsou zejména zarudnutí okolní kůže kolem praskliny, které může indikovat vznik zánětlivého procesu, otoky postižených míst svědčící o možné bakteriální infekci, nebo dokonce hnisání, které je jasným důkazem přítomnosti patogenních mikroorganismů v ráně. Intenzivní svědění postižených míst je rovněž alarmujícím příznakem, který může signalizovat jak alergickou reakci na používané přípravky, tak přítomnost infekce.

Všechny tyto příznaky jsou vždy indikátory dalšího, závažnějšího problému, nejčastěji bakteriální nebo plísňové infekce, která už není řešitelná pouze domácími prostředky a vyžaduje nasazení specializovaných léčivých přípravků pod dohledem kvalifikovaného lékaře. V takových případech je nutné navštívit kožního lékaře nebo alespoň praktického lékaře, který dokáže správně diagnostikovat problém a předepsat vhodnou terapii, často včetně antibiotik nebo antimykotik.

Zvláštní pozornost u chronických onemocnění

Zcela zvláštní pozornost musí prasklým patám věnovat lidé, kteří se současně léčí s diabetes mellitus (cukrovkou) či různými poruchami cévního systému, jako jsou například ateroskleróza, chronická žilní nedostatečnost nebo onemocnění periferních tepen. U těchto pacientů je hojení jakéhokoliv poškození kůže komplikovanější z důvodu zhoršeného prokrvení tkání, snížené imunitní odpovědi organismu a celkově narušených regeneračních procesů.

Cukrovka způsobuje řadu změn v organismu, které negativně ovlivňují schopnost hojení ran - dochází k poškození malých cév (mikroangiopatie), snížení citlivosti nervových zakončení (diabetická neuropatie) a zvýšené náchylnosti k infekcím kvůli chronicky zvýšené hladině glukózy v krvi. Poruchy cévního systému zase omezují přísun kyslíku a živin do postižených tkání, což zpomaluje regenerační procesy a zvyšuje riziko komplikací.

V takové situaci je naprosto nezbytné jít k lékaři i s prasklou patou co nejdříve, ideálně již při prvních známkách problému, a nepokoušet se o samostatnou léčbu domácími prostředky. Riziko dalších zdravotních komplikací je u těchto pacientů několikanásobně vyšší a může dojít k vývoju závažných stavů jako je flegmóna, gangréna nebo dokonce nutnost amputace končetiny.

Léčba u rizikových pacientů musí probíhat pod důsledným lékařským dohledem s pravidelným sledováním stavu prasklin, kontrolou glykémie u diabetiků, úpravou medikace a často i hospitalizací v případě komplikací. Prevence je v těchto případech naprosto zásadní - diabetici by měli každodenně kontrolovat stav svých chodidel, nosit vhodnou obuv, udržovat optimální hladinu glukózy v krvi a pravidelně navštěvovat podologa či diabetologa.