Den ženy na mateřské dovolené

Ranní idyla “všedního” dne matky na mateřské dovolené. Po polospánku připravit snídani, vzbudit a umýt děti, nebo alepoň dohlédnout nad jejich mytím. U stolu litý boj o každý kousek snědeného jídla a naše studená káva a nedojedená snídaně…..

Na chvíli necháme děti samotné,
ať rozhází hračky a tahají se za vlasy, protože potřebujeme zapnout pračku a roztřídit prádlo. Zkontrolujeme stav v dětském pokoji a pokud se nic závažného neděje, očistíme zeleninu do polévky. Po hodince nás čeká velká výzva. Obléci děti do několika vrstev, aby v mrazu nenastydly, a vyrazit na procházku. Zatímco ony mají na sobě už všechny komponety chránící jejich tělíčka před zimou, to naše tělo je celé upocené. Cestou ve výtahu ještě natahujeme nadšeným křiklounům rukavice a čepice. Cíl naší výpravy do mrazivého dne je jasný: únava děti, aby po obědě usnuly. S touto vizí je zaháníme, když se nebezpečně přiblíží k silnici a rušíme jejich skvělý nápad ochutnávat černý sníh z chodníku. V obchodě si hrajeme hru kdo z koho. V ní obvykle prohrajeme. Kromě chleba přibyly do košíku i sladkosti a sladké šťávy, kterým by se doktor nepotěšil. Ani my se netěšíme, ale lidé na nás shlížejí tak, proč dětem nedopřejeme, a tak naše zlatíčka vítězoslavně olizují čokoládové sušenky. Polední polévka chutnala. Radost nám pokazil jen telefonát s mužem našeho života, který opět musí zůstat v práci déle. Prý práce. Ale tušíme, že za pozdějším příchodem bude i posezení s kamrády. Dobře. Vždyť jednou si své pozdní příchody domů odpracuje. Sníme o wellness pobytu v krásném hotelu. Masáži, sauně, dobrém jídle a tichu bez dětí. Když budou trochu větší, už se nebude chlapsky vymlouvat, že potřebují mámu. Necháme mu je na celý víkend ... Jednou.

Nejlepší matkou je žena, která se neváhá probudit  ve tři ráno svého muže, protože má dojem, že dítě pláče (Ernest Hemingway)
Tři krátké pohádky. Pětkrát čajík. Dvakrát toaleta. Po hodině děti usnuly. Usedáme k počítači a snažíme se udělat si přehled o dění ve světě. Po třech letech na mateřské nám dá zabrat vzpomenout si i na jméno šéfa ministerstva, které nás matky finančně podporuje. Vzhledem k té ubohé částce se netřeba divit, že mu ani na jméno neumíme přijít. Odpoledne přijde tchyně. Narychlo uklidíme kuchyň a trochu se dáme do pořádku i my. Vlasy učesat, obličej přimalovat. Ať nemá důvod blahosklonně poznamenat jako minule, že bych měla zkusit medicínský zázrak v krému proti vráskám, který na ní prý funguje. Vysvětlit jí, že pro nás je pětsetkorunový krém nedosažitelným luxusem by bylo zbytečné. Je přesvědčena, že její syn vydělává velké peníze a máme se u něj jako prase v žitě. Raději si kousneme do jazyka, protože nám občas pohlídá děti. Odpoledne uběhne jako voda. Musíme být v pozoru, aby máma vašeho muže neviděla ten prach pod postelí v ložnici a už vůbec se nezabývala nedopalky cigaret na balkoně. Děti babičku milují. Je vtipná, hravá a odpočatá, na rozdíl od mámy. Nekřičí, nenadává, nebije. Vůbec nám to nevadí. Užíváme si chvíli, když po nás neskáčou a nemrčí nám u ucha. Po jejím odchodu z nás opadne napětí a necháme děti dojíst koláčky, které tchýni nechutnaly. Jsou kupované a prý tučné. No a co. Děti se olizují. I nám takové chutnají. Na večeři se servíruje polévka od oběda, plus bramboráky od tchýně.

Žádné dítě není tak roztomilé, aby matka nebyla šťastná, když konečně usne (Ralph Waldo Emerson)
Večerní rituály máme nejraději z celého dne. Představa klidného pozdního večera, když děti spinkají a my máme čas jen na sebe, je příjemná. Neklidné děti odpočívají. Co se v nich odehrává, můžeme jen tušit. Doufáme, že nás mají rády a ty polibky na dobrou noc nebyly jen ze zvyku. Další den je za námi. Poděkujeme, že jsme ho přežili ve zdraví. V televizi vedou diskuse o konci světa. Pousmějeme se nad filozoficko - metafyzickými úvahami (pseudo) vědců. My mámy víme, že ještě přijít nemůže. Ještě potřebujeme mnoho hodin, dnů, měsíců a let, aby z našich dětí vyrostly slušní lidé. Po tom, co jsme je naučili chodit, mluvit, jíst a chodit na nočník, si zasloužíme dožít se dne, kdy nám naše děti uvaří kávu, přinesou deku a přečtou denní tisk. A to je krásná představa, pro kterou všechno a s láskou, podstupujeme.
 


Mohlo by vás také zajímat