Deprese není pouhá melancholie, a proto vždy vyžaduje odbornou léčbu

Cítíte se v posledním období ne ve své kůži a rádi byste zjistili, zda vás postihla deprese nebo jste jen více melancholičtí? Poznejte rozdíl mezi těmito dvěma pojmy.

Historie ve zkratce
Popisy deprese a psychických poruch spojených s depresí se datují až do starověku. Nicméně až Hippokrates a jeho žáci tyto stavy zkoumali a nazvali je pojmem "melancholie". Mluvili o čtyřech tekutinách v těle člověka a jejich vyváženosti. Dva z nich, flegma a černá žluč byla pro ně spojena i s několika "poruchami". Jednou z nich byla melancholie a znamenala přetrvávání ve stavu smutku.

Co je to melancholie?
Pojmy melancholie a deprese mají v současnosti několik významů a často se zaměňují. Melancholie je pojem s bohatou historií a širokým použitím (umění, literatura, filozofie, medicína, psychologie). Může mít následující významy: V běžném životě je melancholie využívána na označování stavů zádumčivosti, smutné nálady, těžkomyslnosti a s nimi spojenou nečinností. Melancholie může být vnímána i ve smyslu jednoho z tzv. temperamentů - melancholik. V běžné řeči je proto melancholik spíše jakési naladění člověka s jeho pozitivními a negativními vlastnostmi. Melancholik je oceňován za schopnost přemýšlivosti, za jeho cit a ocenění pro krásu, inteligenci. Lidé s melancholickým temperamentem jsou definováni jako tiší, talentovaní a velmi tvořiví, starostliví o jiné, empatičtí, klidně se rozhodující, pořádkumilovní. Na druhé straně jsou přehnaně citliví a zranitelní, přísní k sobě i jiným, jsou to perfekcionisté a přemýšliví. Podobně můžeme mluvit o cholericích, sangvinicích či flegmatikách. Melancholici snadno upadají do beznaděje a šedivého vidění světa, což je může postupně přivést až k depresi. Ve fázi deprese, která je vážným stavem, a bez léčby, mohou být důsledky fatální (sebevražda). Druhý význam spíše zasahuje do psychologie a psychiatrie. Pojem melancholie byl často zaměňován s pojmem deprese. Postupně koncem 19 století byl nahrazen pojmem deprese, i když oba pojmy nejsou synonyma. V dnešní době je melancholie jedním z příznaků deprese. Melancholie většinou nemá zřejmý přímý podnět či příčinu. Melancholie je v současné době vnímána jako podtyp deprese a jak vážná depresivní epizoda spojena s určitými tělesnými příznaky. Je to nejstarší diagnostický termín používaný v psychiatrii a je charakterizován vegetativními (tělesnými) poruchami a dalšími klinickými znaky, které naznačují značné problémy ve fungování neurobiologických ve stadiu. Hlavními znaky je snížení nebo zvýšení pohybu, nespavost, ztráta váhy, ztráta chuti k jídlu, anhedonie (snížená schopnost přrožívat příjemné emoce), denní kolísání nálady a snížení chuti k milování.

Co je to deprese?
V běžné řeči je to popis prožívaného stavu smutku, který zažívá každý s nás, pokud něco důležité v životě ztratí. Deprese je často zaměňována v povědomí veřejnosti za stav zármutku nebo nepříznivé životní situace. V psychiatrii pojem deprese označuje abnormální náladu, která je podobná smutku, neštěstí a mizérii každodenního života. Nicméně, v psychiatrii má deprese ještě jinou, odlišnou kvalitu - je to neschopnost zažívat radost, potěšení (tzv. anhedonia) bez ohledu na jakoukoliv zkušenost či situaci. Důležité je rozlišit mezi přechodnými stavy smutku spojenými se ztrátou a "klinickou depresí", která vede k vážnému narušení mentálního a sociálního fungování člověka. Tzn. hovoříme o dvou skutečnostech - na jedné straně o normálních emocionálních reakcích na stresové situace a "klinické depresi", která je psychickou poruchou a vzhledem k její závažnost je opravdu potřeba ji rozlišit a přístup k její léčbě u daného jednotlivce. Deprese je prohloubený a prodloužený stav smutku v každodenním životě a je to tzv. afektivní porucha (porucha nálady). Charakterizována je přítomností více příznaků, které se mohou měnit. Tyto příznaky či symptomy se vzájemně spojují do různých kombinací a vytvářejí různé "vzory". Patří k nim zhoršená (depresivní) nálada, nedostatek zájmu, potěšení a energie. Všechny tyto příznaky ve svých kombinacích vytvářejí tzv.klinický obraz depresivní epizody u daného jednotlivce.

Jaké jsou znaky deprese?
Hlavním znakem deprese i bez ohledu na různé přídavné znaky je depresivní nálada. Deprese bez depresivní nálady nikdy neexistuje. Je to trvalý emocionální stav charakterizovaný smutkem, mizérii, ztrátou odvahy, beznadějí, prázdnotou, zažíváním neštěstí, strachem, pesimismem. Hlavními poznávací značka mezi depresí a "běžným" smutkem je následující: intenzita a hloubka bolesti je tak nesnesitelná, že jedinec vnímá a přeje si jako jediný lék na svůj stav smrt. Smutek a s ním spojené pocity prostupují do všech oblastí osobního života jedince a ovlivňují jeho sociální výkon / život. Depresivní stavy trvají dostatečně dlouho na to, aby byly pociťovány jako nesnesitelný emoční stav. Mohou vzniknout spontánně nebo vlivem nějaké životní události, rozvíjejí se autonomně, pokračují v rozvoji bez ohledu na danou událost, odolávají změně i přes uvažování nad nimi nebo povzbuzování. Spojené jsou s kognitivními a tělesnými symptomy (vina, výčitky svědomí, různé tělesné bolestivé příznaky).
Kritéria pro depresivní epizodu: trvá více než 2 týdny; důvodem této nálady není užívání psychoaktivních látek (drogy) ani žádná jiná organická mentální porucha. Typické znaky: depresivní nálada, která je pro jednotlivce netypická, trvá většinu dne a téměř každý den, většinou neodpovídá okolnostem a trvá min.2 týdny; ztráta zájmu nebo potěšení z aktivit, které jsou normálně pro jednotlivce potěšující; snížení energie nebo zvýšená únavnost a vyčerpanost.

Přídavné znaky deprese:

  • ztráta důvěry v sebe a své schopnosti;
  • neodůvodněné pocity nebo nadměrná a nevhodná vina;
  • opakující se myšlenky na smrt a sebevraždu nebo různé jiné "sebevraždené chování";
  • stěžování si na snížení schopnosti myslet nebo koncentrovat se (jako nerozhodnost a váhavost);
  • pochmurné a pesimistické nazírání na budoucnost;
  • problémy se spánkem.
  • změna apetitu (zvýšená nebo snížená) následovaná změnou váhy.

Léčba
V dnešní době je deprese léčena různými způsoby: odpočinkem, psychoterapií (verbální) a medikamentózně (léky).

Kdy vyhledat pomoc?
V případě, že stavy smutku, které prožíváte, trvají delší dobu, nebaví vás nic, nemáte ze života radost a přetrvává tento stav, je důležité uvědomit si, že obsah toho, co prožíváme může poukazovat na přítomnost depresivní epizody. Pracovat na těchto stavech můžete s psychologem, psychoterapeutem, ale hlavně je důležité navštívit psychiatra, který vám určí přesnou diagnózu a nastaví léčbu (třeba "léky" a podpůrná psychologická / psychoterapeutická práce).


Mohlo by vás také zajímat