Dieta při onemocnění sliznice tenkého střeva
Gluten, nebo-li lepek je směs bílkovin, gliadinu a gluteninu, která se nachází v některých obilovinách, hlavně v pšenici, žitu a ječmenu. Pšenice ho obsahuje dokonce kolem osmdesáti procent.
Porucha metabolismu glutenu
V tomto případě jsme vedle. Existuje sice porucha metabolismu rostlinných bílkovin, mezi než gluten patří, ale vyskytuje se poměrně zřídka.
Alergie na gluten
Samozřejmě, že taková alergie existuje - ostatně existuje alergie na každou bílkovinu, která se na zeměkouli vyskytuje. Alergie na gluten má typické gastrointestinální příznaky. Budeme-li se jí zabývat v detoxikační praxi, použijeme preparáty, se kterými pracujeme v případě jakýchkoliv jiných alergií.
Typ imunitní reakce,
blížící alergii, která má za následek poškození epitelu horní části tenkého střeva. Není však jisté, jestli jde o poruchu člověka, nebe o poruchu potraviny. Část odborníků zastává první názor, ale nedokáže vysvětlit, proč pronikavý vzestup této poruchy nastal před čtyřiceti, padesáti roky. To by dokázala vysvětlit druhá část odborníků, která problém vidí v kvalitě bílkoviny obilného zrna, respektive v pochybném výsledku šlechtění.
Z problému s názvem vybruslíme,
použijeme-li neurčité slovo intolerance. Intolerance glutenu znamená, že nejsme ke glutenu tolerantní, tedy že se s ním dostaneme brzy do sporu. Nejpřesněji název, kterému však nikdo nerozumí (obecně se používá jen ve velmi odborných statích), je glutenová enteropatie. Vystihuje počátek celého procesu, změny ve sliznici tenkého střeva. Nevystihuje však podstatu potíží, které při této poruše vznikají. Mnoho lidí doposud slovo gluten chápe; v některých zemích je to velmi časté slovo. Součást stravy, kterého se lidé doposud bojí. Na potravinových doplňcích ze Spojených států můžeme zcela běžně číst "gluten-free, lactose-free, sodium-free". Název gluten však úplně nevystihuje, čeho se bude rozhovor s pacientem týkat. Jedná se totiž o bílkovinu pšenice, kterou můžeme nazývat gluten, avšak pod tímto slovem rozumíme také bílkoviny ostatních obilovin. Meli bychom používat slovo gliadin, ale toto slovo není známé. Musíme tedy napřed vysvětlit obsah slov, která používáme. Pokud se při rozhovoru s jiným lékařem nebo se zasvěceným laikem, začne používat slovo gluten, vyvolává to asociaci s celiakií. Dieta se však v tomto případě zcela liší od toho, s čím budeme pracovat. Pro celiatika, tedy člověka, který nesnáší gluten v plném významu tohoto slova, jsou vyloučeny ovesné výrobky, např. kaše, sušenky, palačinky, bývá vyloučen také žitný chléb či dalamánky anebo špaldové výrobky. Pro jídelníček člověka, který nesnáší gliadin, jsou to přitom velmi významné potraviny: žitný chléb. Může být velice chutný a není problém jím nahradit chleba pšeničný a různé kaše či sušenky na bázi ovsa nebo špaldy jsou významným přiblížením k tzv. normální stravě. Zkrátka glutenová intolerance a gliadinová intolerance se zásadně liší v jídelníčku, ale velmi obtížně se tento rozdíl vysvětluje.
Oficiálně se celiakie potvrzuje biopsií z tenkého střeva,
kterou chce podstoupit málokdo; u dětí se k ní přistupuje jen při velkých potížích (např. zpožďující se vývoj, váha, která neodpovídá věku, velké zažívací potíže). Lékaři se proto spoléhají na test protilátek v krvi, ale tento test je nepřesný. Mnoho lidí s gliadinovou enteropatií mělo protilátky normální, přestože jejich symptomy byly evidentní a po příslušných krocích došlo k významnému zlepšení problémů. Těžko se vysvětluje pacientovi, že laboratorní testy nemají v tomto případě velkou hodnotu a že medicína mu jen těžko může pomoci. Protože medicína vládne výhradně dietou.
Pro mnoho lidí je dieta velmi stresující záležitostí
a mnohdy ji nejsou vůbec schopni dodržovat. Lidé z menších měst a vesnic se jen obtížně dostávají k bezgliadinovým potravinám a mnozí lidé ani mentálně nestačí na to, aby studovali etikety potravin a dovedli ve změti zakódování pšeničný gliadin rozluštil. Výrobci tuto součást pšenice nazývají různými krycími názvy, např. rostlinná bílkovina, a to může mnoho lidí zmást. Málokdo takové ví, že například glutamát sodný, látka známá z čínské kuchyně a běžně používaný jako zvýrazňovač chuti v různých směsích koření, v polévkách či omáčkách, má s gliadinem co do činění a může být mnohdy ještě rizikovější, než gliadin sám. Ve většině případů musíme počítat s tím, že pacient není schopen dietu dodržovat.
Současná medicína má k dispozici bezlepkové diety jako jediné řešení
Sama dieta ve většině případů přinese úlevu, což je zcela logické. Gliadin však proniká poškozenou střevní sliznicí do celého organismu a usazuje se v nervové tkáni, sliznicích, vaziv a jinde. Gliadin se dietou neuvolní a reakce, které způsobuje, nadále udržují příznaky zdravotních problémů. Dieta je tedy opatření do budoucnosti, není opatření pro minulost. Při detoxikaci různých zdravotních problémů je nutné zkoumat minulost člověka, jeho stravu v minulosti, životní prostředí, v němž žil, psychické zátěže, které mu dali rodiče či které si v životě sám nadrobil. Zkrátka minulost člověka je to, co by mělo lékaře zajímat a budoucnost odevzdávají doposud zcela do rukou pacienta. Proto je pokládána možnost, detoxikovat organismus při gliadinové enteropatii, a to i bez diety, za obrovské plus, kterým detoxikace vládne. Pokud je detoxikace doplněna o dietu, pak pacient o své budoucnosti rozhoduje velmi zodpovědně.
Velmi složitá je situace u těhotných žen
Gliadin, který proniká přes narušenou sliznici do organismu, poškozuje i plod. Kromě toho, jak vidíme kolem sebe, matky velmi záhy zatěžují organismus dítěte gliadinem: vidíme děti s piškoty, sušenkami, ale i rohlíky a jinými pšeničnými výrobky. Protože v této záležitosti hraje velkou roli dědičnost. Důležitou roli, je pravděpodobné, že dítě "gliadinové matky" bude mít také tuto dispozici. Čím nižší je věk, v němž se porucha projevuje, tím jsou důsledky pro psychický vývoj dítěte závažnější: gliadin poškozuje nejen psychiku, ale i nervový systém jako takový. Těžko dělat ukvapené závěry, ale možná bychom v gliadinové intoleranci našli mnoho důvodů také pro diabetes mellitus, alergie, autoimunitní choroby a další.
Na druhé straně však nedělejme z gliadinu jediného a zásadnímu strašáka
Gliadin se s ostatními toxiny dělí o problémy rovným dílem. Životní prostředí se svými toxiny, jako jsou těžké kovy, chemikálie, nebo zásahy naší medicíny v podobě očkování jsou, co se týče toxicity, jistě na úrovni gliadinu. Takový obecný způsob našeho stravování, metabolický syndrom a další civilizační choroby. Důležité je, zmínit se o mikrobiálních ložiscích, by bylo nošením dříví do lesa, protože o tom již mnohé víme. Proto si musíme dávat pozor, když odstraňujeme gliadin, abychom se nedomnívali, že tím je naše práce skončená. Jestliže je v organismu mnoho jiných toxinů, potíže budou pokračovat. Nesmíme tedy chápat detoxikaci jako záležitost jednoho toxinu, ale musím mít neustále na paměti tzv. pravidlo čtyř toxinů. To nám pak umožní, člověku opravdu pomoci.
O glutenové enteropatii víme mnoho
Víme celkem detailně, jak dochází k poškození organismu vlivem tohoto problému. Narážíme však na nízkou informovanost pacinetů a nakonec i na problémy s komunikací, protože nedokážeme problém dobře a srozumitelně formulovat. Den co den se potýkáme s hydrou z toxinů: po useknutí jedné hlavy naroste další. Stereotyp a tradice nám na jedné straně ulehčují život, na druhé straně nám ho berou. Zkusme společně najít východisko.
