Domácí násilí - syndrom týrané ženy

Jak se to vlastně stane, že z milující osoby je agresivní násilník? Přece žádná žena (pomineme-li masochistky) by dobrovolně do vztahu s člověkem, který jí bude ubližovat, nevstoupila!

Domácí násilí má dvě specifika:
- Blízký vztah agresora a oběti
Právě citový vztah partnerů může vytvářet domněnku, že v dané rodině, o níž lze předpokládat, že se v ní vyskytuje DN, nejde o agresi, ale jen o hádky, nedorozumění, "běžné" výměny názorů. Jaký je tedy rozdíl? Při hádce stojí proti sobě dvě rovnoprávné osoby, které si vzájemně vyměňují názory. Při násilí je jedna z osob agresorem a druhá obětí.
- Možná přítomnost dětí jako dalších obětí nebo svědků násilí
Týrání v rodinách je o to větší dramatem, že strhává s sebou i děti. Situace, kdy přímo vidí, jak jejich otec ubližuje matce, nebo i jim, zanechává hluboké stopy v jejich podvědomí, nabourává jejich psychiku a nepřímo negativně formuje jejich názory, myšlení, postoje, jakož i pocity vlastního sebepřijetí. Světová zdravotnická organizace (WHO) považuje přítomnost dětí při násilí za jejich psychické týrání. A tak, pokud mluvíme o pomoci ženě, která je týraná, je nutné hovořit i o pomoci dětem.

Při šíření domácího násilí lze definovat tzv.. fáze
První je tvořena jakýmsi napětím, které se (dny, měsíci, nebo lety) stupňuje. Agresor přechází od slovních, podrážděných urážek k pokusům o fyzické ataky a psychický nátlak. Oběť se snaží svým chováním vyhýbat jakémukoliv násilí.
Ve druhé fázi již agresor ztrácí kontrolu nad svým jednáním a fyzické, psychické či jiné násilí je již běžnou formou jeho jednání s obětí, která prožívá bezmoc, strach, nebo se pokouší vzdorovat. Třetí fáze násilí obvykle vyznačuje "vzpamatováním se" agresora, který si uvědomuje (nemusí to dávat najevo) své jednání. Oběť se v tomto stádiu snaží jeho chování omlouvat, zakrývat a odpouštět. Každé stádium je však dočasné a jeho ukončením se kolotoč roztáčí znovu ...

Syndrom týrané ženy
Týrání mužů ženami není ve statistikách domácího násilí u nás příliš vyzdvihováno, a není to proto, že u nás neexistují týrání muži. Dnes se však chceme zaměřit na situace, jejichž oběťmi jsou ženy. Jelikož až 90 - 95% týraných osob jako obětí domácího násilí tvoří ženy, byl zaveden pojem "syndrom týrané ženy" (Battered Woman Syndrom). O co jde? Tento název zahrnuje spektrum různých projevů, kterými se násilí na ženách vyskytuje. Ženy trpící tímto syndromem nejsou snadno rozpoznatelné.Přesto existují určité formy chování, které mohou jejich poznání napomoci. Týrané ženy se mohou navenek projevovat jako úzkostlivé, samotářské, velmi milé, neprůbojné, aby zabránily jakýmkoli konfliktům. Šablona, ​​podle níž lze v práci, v zájmovém kolektivu, či dokonce v rodině určit ženu, která je ve svém domácím kruhu obětí agrese, však neexistuje. Základním rysem chování takových žen často bývá bezmocnost, která je doprovázena ztrátou sebeúcty. Z úspěšné, veselé, průbojné ženy se tak díky skrytému násilí doma rychle stává žena, která stagnuje v zaměstnání, vyhýbá se okruhu svých přátel a známých a postupně se uzavírá do sebe.Neschopnost vystoupit ze začarovaného kruhu ubližování ji postupně (zvláště pokud násilí přetrvává delší dobu a stupňuje se) může vést k nepochopitelným reakcím navenek, k obraně agresora před jinými, dokonce jeho glorifikaci; odmítání možnosti, že je týraná a odmítání jakékoli formy pomoci.

Za zavřenými dveřmi
Násilí v rodinách je opředeno mnohými mýty a fámami. Je to i důsledek toho, že společnost stále nechce vidět to, co se děje "za dveřmi". Organizace zabývající se pomocí obětem domácího násilí upozorňují na několik klišé, které se ve společnosti ujaly. Například: násilí se vyskytuje pouze v tzv.. problémových rodinách. Naopak, týrané osoby jsou ve všech typech rodin.

Může za něj alkohol
Závislost na alkoholu je příčinou DN pouze u každého 3. - 4. případu.

Je projevem lásky
Ubližování nikdy nemůže být důkazem pozitivních citů.

Je věcí rodiny nebo samotné ženy
Rodinné společenství, jehož se tento problém týká, si většinou nedokáže se situací poradit, proto potřebuje (ačkoli si to přiznává, nebo ne) pomoc jiných. Týrané ženy často nemají dost odvahy k vyhledání pomoci, protože se nebojí jen o svůj život, ale i o životy svých dětí a o jejich budoucnost (strach, že je partner vyhodí z domu ap.).

Co dělat?
Osoby vystavené domácímu násilí by se za svou situaci neměly v žádném případě stydět a s pomocí blízkého okolí by měly co nejdříve najít odbornou pomoc. V případě útoku by měly vyhledat lékařskou pomoc a žádat potvrzení o tom, že jim bylo ublíženo. Kromě podpory na policii jim "ochrannou" ruku mohou poskytnout různá občanská sdružení, útulky, charitativní centra atd.., která disponují množstvím užitečných rad, jak v daných situacích jednat. Osvědčený recept, platný pro všechny případy, však neexistuje. Ale jakýkoliv krok z bludného kruhu, který roztočil agresivní partner, je krokem vpřed. I když překročení neviditelné hranice často stojí hodně slz, bolesti a modřin .... Nikdo totiž naplno nepochopí, co prožívá žena, které ubližuje partner, kterého milovala, nebo ještě stále miluje, a se kterým ji spojuje ještě něco - děti.

Kde je možné najít pomoc
Problematika násilí na ženách se u nás začala v posledních letech dostávat do popředí veřejnosti zejména díky aktivitám několika ženských nevládních organizací. Jejich webové stránky nabízejí množství užitečných informací nejen pro oběti DN.


Mohlo by vás také zajímat