Domácí práce - cesta k zodpovědnosti v rodině

Proč jsou některé děti nezodpovědné? Proč je musíme do všeho honit a neustále kontrolovat? Dá se tato vlastnost vůbec vynutit a naučit? Kdy začít s výchovou k odpovědnosti a co příklad nás, rodičů?

Co je odpovědnost?
Odpověď na tuto otázku se nehledá snadno. Pojem odpovědnost zahrnuje celou škálu lidských vlastností např.. uvědomělost, dochvilnost, důslednost, zdvořilost, opatrnost, poslušnost ... a mohli bychom jmenovat další kladné vlastnosti, které bychom tak rádi viděli u našich dětí. Psychologie definuje odpovědnost jako pohotovost jednat podle požadavků a norem, která má charakter povinnosti. Jiná definice hovoří o schopnosti odůvodnit své jednání. Zodpovědný člověk přemýšlí, jak má jednat a je si vědom následků svých činů. Abychom o odpovědnosti pouze neteoretizovali, dejme si definice psychologů do konkrétní situace: Je krásný slunečný den. Zvenčí se ozývá dětská vřava. Honzík nakoukne z okna svého pokoje. Právě začal důležitý fotbalový zápas. Honzík zatouží se přidat ke kamarádům. Bojuje sám se sebou. Nejraději by nechal úkoly tak a šel za nimi. V tom si uvědomí, co se stane, když přijde do školy nepřipravený. Paní učitelka ho pokárá před celou třídou a ještě dostane i poznámku. Po zvážení důsledků svého činu se nakonec pustí do úkolů. U Honzíka zvítězil pocit odpovědnosti nad neuváženým jednáním. Takhle nějak bychom si odpovědné jednání představovali i u svých dětí. Cesta k takovému cíli je však velmi náročná a zdlouhavá jako ostatně celá výchova. Ve výchově se nic neděje náhodně a výsledky našeho snažení jsou častokrát jakési nijaké a nechtějí vyjít na povrch. Je však třeba věřit, že se přece jednou probudí a my uvidíme ovoce svého rodičovského snažení.

Jak a kdy začít s odpovědností?
V okamžiku narození se stáváme odpovědnými za výchovu svého dítěte. Naší povinností je zajistit mu základní životní potřeby. Musíme mu dát jíst, dbát o jeho bezpečnost a zdraví, zajistit mu vzdělání. Lze tedy říci, že výchova k odpovědnosti začíná zodpovědným chováním rodičů. Není nic neobvyklého, pokud dnes z úst rodičů slýcháme o přelstění šéfa, který si "ničeho" nevšiml, obcházení povinností na pracovišti a o tom, jak "to" nikdo nezjistil. Inu, opět musíme připomenout, že příklad rodiče je zárukou výchovného (ne) úspěchu. Takže nejprve je třeba začít od sebe a pak můžeme klást požadavky na naše děti. Hlavní činností dítěte do předškolního věku je hra. Celé jeho poznávání okolního světa se uskutečňuje prostřednictvím hry. Vyvstává otázka. Nechodí do školy, nemá žádné povinnosti, tak jaká výchova k odpovědnosti? Odpovědnost se však nezačíná a nekončí školou. Přibližně od jednoho roku dáváme dětem jednoduché příkazy týkající se běžných často se opakujících činností (oblékání, jedení, hygiena). Pravidelným připomínáním a samozřejmě i postupným dozráváním by si jejich dítě mělo osvojit a zautomatizovat. Rodiče dítě seznamují s jeho povinností, připomínají mu proč je třeba splnit si ji. Postupným opakováním bude připraveno splnit si úkol samo. Bez vaší věčné otázky: "Máš umyté ruce?" Samo napochoduje do koupelny. Předtím, než se zakousne do palačinky, ukáže vám čisté ruce a zahlásí: "Mami, vidíš už jsem si i ruce umyl!" Vy se jen usmějete a budete žasnout nad jeho zodpovědným přístupem. Připravte se na to, že ne vždy to půjde takhle snadno. Vyzbrojte se trpělivostí, klidem a shovívavostí. Občas (a možná i často) vám bude vaše snaha připadat zbytečná. Přijdou i světlé momenty a ty dají vaší námaze smysl. Ne všechny děti si své povinnosti osvojují stejně rychle. Mohlo by se zdát, že činnosti týkající se pomoci v domácnosti, přípravy do školy či péče o sebe jsou dívkám blíž, a proto se jeví jako zodpovědnější. Ovšem najdeme i chlapce, kteří mají v penálu pořádek a na zastávku autobusu jdou o pár minut dříve, aby přišli do školy včas. Možná jste i vy patřila k dívkám, které marně hledaly v tašce pravítko, kružítko si půjčovaly od souseda a příliš často se omlouvaly tetě kuchařce za ztracenou stravenku.

Domácí práce jako cesta k odpovědnosti
Pomoc v domácnosti je jednou z nejlepších cest jak dítě vést k odpovědnosti již od útlého věku. Prostřednictvím úkolů, které musí dítě jako člen rodiny provádět, plynule přechází z dětství do dospělosti. Malé děti se sice nemusí připravovat do školy, ale s domácími pracemi by se měly seznamovat již nyní. Vztah k práci je důležitý nejen z hlediska vytváření si postoje ke školním povinnostem, ale i k budoucímu zaměstnání.
Proč jsou domácí práce pro děti prospěšné?
1. Dítě získává zkušenosti s organizací dne, naučí se zařadit si čas. (Pokud si splním svou povinnost nyní, zůstane mi čas jít navštívit kamaráda).
2. Učí se překonávat samo sebe. I když se mu zrovna nechce, musí to udělat. Vytváří si postoj i k věcem, které nejsou příjemné, ale přece je nutné je udělat.
3. Naučí se manuálně zvládat jednotlivé činnosti např.. čištění oken, péči o květiny, zvířata, zametání ...
4. Pokud je do domácích prací zapojena celá rodina, dítě se učí týmové práci. Spolupráce jednotlivých členů rodiny přispívá k její stabilitě. Drobné úkoly jsou schopné děti plnit již od dvou let. Daná úloha by neměla trvat déle než 15 minut. V útlém věku je ještě nutná kontrola rodiče. Podle výsledu je třeba dítě pochválit, nebo alespoň povzbudit do dalšího snažení se. Nikdy výsledek neznegujte slovy, fajn, že jsi to udělal, ale mohlo to být lepší, vidíš, tady je to ještě pomačkané. Pouze byste dítě znejistili a znechutili. Pokud zadanou práci nedokončí, nezlobte se. Děti v tomto věku ještě nejsou schopny déle se soustředit na jednu činnost.

Abyste měli představu, co vše lze vyžadovat od dětí ve věku od 3 do 6 let, uvádíme několik příkladů:
Odložení špinavého prádla do koše
Párování ponožek
Ukládání hraček
Pomoc s prostíráním stolu
Zalévání květin
S nástupem do školy se k domácím povinnostem přidruží i školní povinnosti. Dítě, které si většinu času dosud hrálo, se od nynějška bude muset starat i o školní "výbavu" - nejen psaní domácích úkolů, ale přibude i péče o penál, sešity, učebnice. Zde jsou činnosti, které zvládají děti ve věku 6 - 10 let:
Čištění bot
Utírání nádobí
Zalévání zeleniny v zahradě
Krmení zvířat
Vynášení odpadků
Stlaní postelí
Zametání podlahy
Vysávání
U 12 - 15 ročních zájem o domácí práce výrazně klesá. Mnozí teenageři se zouvají z odpovědnosti za domácí práce a vymlouvají se na učení. Doporučuje se přehodnotit seznam úkolů a přidat další, které by odpovídaly jejich schopnostem. Můžete je pověřit následujícími činnostmi:
Pomoc při vaření
Činnosti v zahradě - sázení, okopávání
Řemeslné práce - opravy kola, vrtání, řezání
Příprava vlastní svačiny
Pomoc mladším sourozencům při přípravě do školy
Úklid bytu - vysávání, mytí podlahy, koupelny a sociálního zařízení ...
Praní a žehlení prádla, resp. pomoc při těchto činnostech

Největší problém pro rodiče představuje neochota dítěte
Čím je dítě mladší, tím snadněji se dá zapojit do činnosti. Každou činnost vnímá jako hru. Čím jsou děti starší, chuť do práce ztrácejí. Motivovat dítě k práci je opravdu těžké. Většina rodičů považuje za nejlepší motivaci peníze. Názory psychologů na tento způsob odměňování se rozcházejí. Jedni takovou formu schvalují, ale zároveň přidávají celou řadu upozorněni čemu se vyhnout, abychom z dětí neudělali vlastní zaměstnance. Důležité je ponechat některé práce nezaplacené, resp. nedohadujeme se na jejich finančním odměňování. Druhá skupina psychologů spíše upozorňuje na rizika spojená s finančním ohodnocením práce a poukazuje na důsledky ve vytváření nesprávných morálních postojů (dítě se nenaučí nezištně pomáhat, mnohé věci v životě se nedají vyvážit penězi, hodnota práce se neměří výškou finanční odměny apod..). Je na vás, kterému způsobu motivace dáte přednost, ale nejlépe se jeví kombinace obou. Vždyť získání kapesního poctivou prací, nemusí křivit morální hodnoty dítěte.

A zde je několik tipů ke zvýšení chuti do práce
1. Změňte vlastní postoj k domácím pracím. Pokud s frfláním berete do rukou hadr, nečekejte, že se děti s radostí chopí koštěte. Pískejte si, tancujte, zpívejte a i vy budete mít radost z práce.
2. Počet neoblíbených činností vyvažujte stejným počtem oblíbených.
3. Činnosti rovnoměrně rozdělte mezi sourozence a obměňujte je. Vynášení odpadků se po ně