Glutamát sodný udržuje naši paměť

Glutamát sodný je v současnosti látka, která nemá valnou pověst. Ale nebylo tomu tak vždy. A nové výzkumy mění pohled i na tuto látku, která bývá součástí mnoha nejen kořenících směsí.

Glutamát sodný udržuje naši paměť

Co je glutamát?
Další názvy: Glutamát sodný, L-Glutamát sodný monohydrát, také Glutasol nebe wei-su je krystalická forma sodné soli kyseliny L-glutamové, jedné z přirozených aminokyselin obsažených v živých organismech. Je to bezbarvý krystalický prášek bez vůně a mírně masové chuti. Používá se v potravinářském průmyslu jako přídatná látka na zvýšení intenzity chuti pokrmů. V EU se jako přídatná látka v potravinářských výrobcích povinně uvádí pod kódem E 621. Známý je také pod označením MSG (z angl. Monosodium Glutamate).

Glutamát jako lék?
Jeho pověst jako léku snad ani nemůže být horší. Je známý především jako doplněk stravy. Stále se mu vyčítá, že má podíl na neléčitelných chorobách, jako je Alzheimerova choroba, Parkinsonova choroba nebo roztroušená skleróza. Dosud však nebylo prokázáno, že glutamát z potravy přitom skutečně hraje nějakou roli. Ale zvěsti o negativních důsledcích nepřestávají. Zní to absurdně, že látka byla inzerována v padesátých letech jako druh léku pro léčbu poruch učení a hyperaktivity. Svět vzhůru nohama! Taková scestná však tato myšlenka vůbec není. Glutamát koření nejen mnoho potravin. Látka se také vyrábí v samotném lidském těle. Jako jeden z nejčastějších neurotransmiterů v mozku přenáší glutamát smyslové pocity, podílí se na řízení pohybu a stará se v oblasti mozku hippocampus o to, aby se obsahy paměti přenášely z krátkodobé do dlouhodobé paměti. Stručně: S pomocí glutamátu ukládáme naučené do paměti. Čím více z této věci, tím lépe, takový byl přístup některých lékařů v padesátých letech. Aby se stupňovala inteligence, dostávali děti prášek po lžících. Ale tak jednoduché, jak si to rodiče a lékaři v té době představovali, to není. Hned několik věcí hovoří proti glutamátu na léčení poruch učení nebo tolik diskutované poruše pozornosti a hyperaktivitě (ADHD z angl. Attention Deficit Hyperactivity Disorder).

Konečná stanice - krevní bariera v mozku
Na jedné straně zabraňuje hematoencefalická bariéra u zdravých lidí na základě současných poznatků, aby se tato látka ze zbytku těla vůbec dostala do mozku. K tomu přijde, píše Německá výzkumná společnost, komise senátu pro bezpečnost potravin, že látka je sice absorbována ze střeva do těla, ale přitom se chemicky mění. V krvi se glutamát z potravy sotva projevuje. Konzumace látek obsahujících glutamát nemá žádný vliv na poruchy učení nebo hyperaktivitu. Nicméně někteří vědci doufají, že budou moci používat tento neurotransmiter jednoho dne na lékařské účely. O funkce v mozku se stará především glutamát, který se vyrábí na místě. A to je možné, podle studie zveřejněné v prosinci 2013, zmanipulovat. Podle toho mohou takzvané flavonoidy z potravy zajistit, aby se v mozku přenášelo více informací pomocí glutamátu. Ale účinek byl testován jen na krysách. Zda flavonoidy, které se vyskytují mimo jiné v ovoci a zelenině, a které se již dělají odpovědnými za všechny možné pozitivní zdravotní účinky u člověka, skutečně zvyšují učební výkon, zůstává proto pochybné.

Američtí vědci berou léčbu glutamátem vážně
Vědci jsou také teprve na začátku řešení otázky, v jaké míře glutamát v mozku ovlivňuje ADHD riziko: V roce 2011 porovnali vědci pod vedením Hakon Hakonarsona z Centrální dětské nemocnice ve Philadelphii genom od více 1000 dětí s ADHD a 4000 zdravých dětí. V průměru našli u deseti ze 100 ADHD postižených genetické odchylky, které mění příjem glutamátu v mozku. Protože ADHD je řízen interakcí tisíců genů, je prý rodina genů, která je změněna u deseti procent dětí s ADHD, výrazný výsledek, píší vědci. Oni dokonce navrhují u postižených dětí testovat glutamátové náhražky k léčbě ADHD - podobně jako to bylo zřejmě navrhované v padesátých letech. Zralé na rozhodnutí to ovšem není. Dodnes chybí vědecky podložený důkaz, že změněná hladina glutamátu v mozku vede k poruchám učení nebo hyperaktivitě nebo udržuje poruchy. V souladu s tím prý nemá smysl ohledem na současný stav poznatků propašovat na léčbu dodatečně glutamát do mozku, nebo uměle snížit hladinu glutamátu. Přitom by se nemělo nikdy zapomenout: žádný účinek bez vedlejších účinků. Pro látky, které působí v mozku, toto platí obzvláště.

Závěr
Glutamát je důležitý neurotransmiter v mozku a řídí naše učení a paměť. Přes potravu cíleně léčit s glutamátem poruchy učení se nedají. Pak zbývá jen trpělivost, pracovitost, a pokud máte pochybnosti, jděte ke specialistovi.

Autor: Lenka Kostková