Intimní hygiena ženy a gynekologické záněty
Gynekologické záněty postihují všechny kategorie žen, včetně malých děvčátek. A počet nemocných každoročně stoupá v celém světě. Kde hledat příčinu?
Zánět
jako takový, je vlastně reakce organismu buď na různé vnější vlivy, nebo na vnitřní změny organismu a poruchy jeho funkcí. Paleta zánětů je velmi široká, proto má velký význam jejich správná diagnostika.
Příznaky gynekologických zánětů jsou obvykle velmi obtěžující:
- zarudnutí
- pocit tepla
- zvýšená tělesná teplota
- pálivá bolest
- pocit píchání v podbřišku
- úporné svědění
Často je proto nemožný pohlavní styk, nemluvě o riziku přenosu nákazy na partnera. Zánět se může rozšířit i na močový trakt - důsledkem může být zánět močových cest, který v závažných případech může způsobit až inkontinenci či jiné vážné onemocnění.
V oblasti gynekologických zánětů přinesly poslední roky mnoho nových poznatků zásadního významu
Byly definovány některé nové záněty rodidel, diagnostika zánětů se částečně přenesla z laboratoří do gynekologických ambulancí, vznikly nové léčebné preparáty. Toto vše umožňuje rychlejší a lepší diagnostiku i strategii léčby. Na druhé straně byly zjištěny nové sexuálně přenosné nemoci s podstatně závažnějšími zdravotními důsledky a infekce s vysokým maligním potenciálem (tj infekce, které mohou vést k rakovině). Vyčlenila se speciální kapitola infekcí ve vztahu matky a plodu, matky a dítěte. Tyto jsou totiž nejčastější příčinou nejen předčasného porodu, odumření plodu nebo poporodních úmrtí dětí, ba i mortality matek (např. infikovaná plodová voda může být vdechování novorozencům, ale také může kontaminovat rány rodičky, které při porodu běžně vznikají). Naštěstí ne všechny záněty mají takové fatální následky. S touto skutečností však ženy někdy nesprávně kalkulují a odkládají návštěvu gynekologa s nadějí, že "možná to přejde samo". Bohužel, z výše uvedeného vyplývá, že takový názor může být omylem přímo tragickým.
Druhy gynekologických zánětů
Pokud chceme mluvit o problematice gynekologických zánětů, je třeba uvést, že tyto záněty se týkají ženských pohlavních orgánů. Pojem "ženské pohlavní orgány" je poměrně široký. Dělí se na vnější a vnitřní a obě skupiny ještě podrobněji. Kromě toho v různých fázích života ženy mohou tyto orgány i trochu jinak fungovat. Proto gynekologické záněty dělíme na několik druhů, přičemž se z této skupiny mohou zvlášť vyčlenit porodnické infekce a záněty.
- Zánětlivá onemocnění vnějších pohlavních orgánů, čili vulvy, se vyskytují v různé podobě, přičemž může jít i o kožní onemocnění. Typickým příznakem ve většině případů je svědění nebo pálení.
- Zánětlivá onemocnění pochvy souvisejí s narušením její mikrobní rovnováhy.
- Zánětlivá onemocnění dělohy se dělí ještě podrobněji podle toho, o jakou část dělohy jde, např.zánět děložního čípku (cervicitis), těla dělohy či jiné.
- Zánět vaječníků a vejcovodů patří do kategorie nepříjemných a bolestivých onemocnění.
- Ke gynekologickým zánětům zařazujeme i zánět prsu, který se vyskytuje hlavně po porodu, přičemž rozeznáváme zánět prsní bradavky nebo prsní žlázy
- Zvláštní kapitolu představují zánětlivá onemocnění v dětském věku, které tvoří 70 - 80% genitálních onemocnění v této věkové kategorii.
Zánětlivé onemocnění vnějších pohlavních orgánů
Zánětlivé onemocnění vulvy (vulvitis) poměrně často doprovází pruritus (svědění) vulvy, přičemž pruritus nemusí vždy souviset se zánětlivým onemocněním. Někdy jde "jen" o doprovodný znak při cukrovce, nemocech jater, hematologickém onemocnění apod.
Nejčastější příčiny:
- bakteriální infekce
- kvasinková infekce
- kožní onemocnění v oblasti vulvy
- alergie
- přehnaná nebo nedostatečná hygiena
Pro odstranění problému je tedy třeba důsledně hledat příčinu. Např.pokud se diagnostikuje kvasinková infekce, musí se vyléčit nejdříve primární onemocnění, pak se ztratí i svědění. Samozřejmě, už během léčby infekce se aplikují v oblasti vulvy krémy nebo gely, které pomohou postiženou oblast uklidnit. Jedno z nejčastějších zánětlivých onemocnění vulvy, při kterém se pruritus vyskytuje, je tzv. dystrofie vulvy, kde dochází ke změně v povrchu kůže této oblasti. Toto onemocnění je třeba pečlivě sledovat, protože může (ale nemusí) předznamenávat rakovinové onemocnění vulvy. Dystrofie často vzniká na základě určitého podráždění, proto se kůže musí v první řadě uklidnit, přičemž se krátkodobě aplikují kortikoidní masti. Pacientky by měly nosit bavlněné prádlo. Toto prádlo je třeba prát odděleně a pozornost věnovat důkladnému vymáchání prádla po vyprání. Žena se musí v rámci osobní hygieny v tomto období vyvarovat používání mýdel a různých sprejů. Namísto mýdla je možno použít dětský olej. Rovněž je třeba udržovat postiženou oblast v suchu, čili nosit vzdušné oblečení, nezůstává v mokrých plavkách a pokud má žena sedavé zaměstnání, neměla by sedět na koženkové sedačce, ale na polštáři naplněném přírodním materiálem.
Atrofická dystrofie
Jedna z forem dystrofie, označovaná jako atrofická dystrofie, se vyskytuje častěji u žen po menopauze, přičemž se ztenčí epiteliální (vrchní) vrstva kůže. V podkoží vzniká otok (edém), který později vystřídá skleróza a nastupují i další změny. Kůže se stává hladkou, tkáň se postupně svrašťuje. Mění se i barva kůže, která se stává lesklou, šedobílou. Také se mohou objevit nepravidelné bělavé povlaky různé tloušťky. Obyčejně se přidruží i silný pruritus (svědění) a pohlavní styk se spojuje se silnými bolestmi. Příčina onemocnění není známa, ale v období menopauzy se dává do souvislosti s nedostatkem estrogenů. Léčba spočívá v podávání kortikoidních mastí, u žen v menopauze se podávají i přípravky s obsahem estrogenů. Mimochodem, atrofická dystrofie vulvy velmi úzce souvisí s výskytem inkontinence moči u žen, protože úbytek estrogenů se může projevit i tímto způsobem.
Záněty vlasových folikulů a zánět Bartholiniho žlázy
Občas se vyskytnou v oblasti vulvy záněty (někdy až hnisavé) vlasových folikulů neboli vlasových váčků. Při léčbě se používá jodová tinktura, obklady z octanu hlinitého a sedací koupele s hypermangánom. Větší "vyrážka" musí naříznout a vypustit. Velmi nepříjemným onemocněním je bartholinitída, čili zánětlivé onemocnění Bartholiniho žlázy. Bartholiniho žlázy jsou umístěny z obou stran poševního vchodu a mají za úkol vylučovat sekret na jeho zvlhčení. Při bakteriální infekci vznikne zánět, vývod žlázy se ucpe a sekret nemůže odcházet. V průběhu několika dní kůže v dolní třetině velkého pysku zčervená a velký i malý pysk se začnou vyklenovat. Bolestivé vyklenutí může dosáhnout velikosti až několika centimetrů. Zánět Bartholiniho žlázy se léčí operačně - nahromaděnou tekutinu je třeba vypustit, přičemž se doporučuje podávat současně antibiotika. Bohužel bartholinitida se často vyskytuje opakovaně (recidivuje) - tehdy hovoříme o chronickém stádiu této choroby. Následkem toho může dojít ke změně žlázy až na cystu, kterou je třeba chirurgicky odstranit.
Intimní hygiena
V souvislosti s problematikou ženských gynekologických zánětů by se žádalo více říci o ženské intimní hygieně. V tomto ohledu se totiž občas vyskytují mezi ženami určité extrémy - ženy, které na osobní hygienu i v současnosti dbají minimálně nebo téměř vůbec, a ženy, které jsou osobní čistotou přímo posedlé. Ačkoli to může znít neuvěřitelně, některé ženy na osobní hygienu příliš nedbají. Obvykle jde o sociálně slabší skupiny nebo o ženy zdravotně méně uvědomělé. V této kategorii je riziko vzniku různých zánětů bakteriálního původu, protože bakterie se v nečistém prostředí snadno množí. V této skupině se poměrně často vyskytují onemocnění vnějších pohlavních orgánů i v dětském věku, přičemž příčinou je právě nedostatečná hygiena. Nedostatky se však objevují i u žen, které věnují osobní hygieně dostatečnou pozornost, a to v takové na pohled banální záležitosti, jako je očištění po stolici - třeba dbát, aby se žena utírala ve směru pryč od pochvy, ne směrem ke pochvě. Pokud se tato jednoduchá zásada nedodrží, zanesené zbytky stolice mohou zapříčinit bakteriální infekci. I kdyby se zdálo, že hygieny není nikdy dost, i zde platí, že nic se nemá přehánět. Proto je nutné ženám, které jsou mytím a sprchováním přímo "posedlé", zdůraznit, že méně je někdy více - úplně stačí denní sprcha, v intimní oblasti s minimem kosmetiky nebo zcela bez kosmetiky. Namísto mýdla by se měl používat speciální gel na intimní partie, který mě pH (kyselost) přizpůsobenou potřebám ženské pokožky. Na trhu je široká paleta vhodných přípravků upravených k tomuto účelu. Hlavně ženy, které citlivěji reagují na kosmetiku, by měli velmi opatrně přistupovat k používání těchto přípravků a vybírat především z kategorie hypoalergenních a neparfémovaných.
Prádlo
Za samozřejmost považujeme denní výměnu prádla. Je třeba upřednostňovat bavlněnou, kterou lze prát i při vyšších teplotách (60 ° C) a případně přežehlit. (Tento režim údržby spodního prádla spolu s jejím odděleným praním třeba striktně dodržovat v období, kdy žena trpí gynekologickým zánětem - pomáhá to předcházet opětovnému "samoinfikování".) Prádlo je třeba důkladně vymáchat od pracích prostředků. Kalhotky typu tanga se nepovažují za vhodné pro běžné nošení, protože se často vyrábějí z materiálů, které jsou poměrně neprodyšné, zadržují vlhkost a tak napomáhají šíření infekcí. Kromě toho mají tendenci se při nošení mírně posouvat, přičemž může dojít k přenášení nečistot z okolí konečníku do okolí pochvy.
Hygiena v době menstruace
Zvláštní pozornost si zaslouží hygiena v době menstruace. Podle intenzity krvácení se menstruační krev zachycuje do hygienických vložek nebo žena může použít speciální tampony, které si zavede přímo do pochvy. V obou případech je třeba dbát na pravidelnou výměnu hygienických potřeb. U tamponů se doporučuje výměna nejpozději po 8 hodinách, to však už považujeme za krajní hranici. Naopak, pokud je tampon maximálně nasáklý za dobu kratší než 4 hodiny, znamená to, že byl zvolen tampon s nižší absorpční schopností než žena v daném období menstruace potřebuje. Pokud jde o hygienické vložky, na trhu je široká paleta výrobků, přičemž pro ženy může být rozhodujících několik faktorů, podle kterých se rozhodují při jejich výběru. Obvykle na každém balení je vyobrazeno, na jaký typ krvácení jsou určeny, a to i podle toho, zda jde o denní nebo noční použití.Kromě toho bývají potaženy různými vrstvami - papírovými nebo syntetickými, parfémované nebo neparfémované. Citlivější ženy by se měly orientovat na neparfémované vložky s papírovým povrchem.
Menstruační tampony
Vyrábějí se v několika velikostech, přičemž jejich velikost se má vybírat podle intenzity krvácení, případně i podle věku (např. pro mladé dívky, které ještě neměly pohlavní styk). Jejich paleta na trhu sice není tak široká jako u vložek, ale i zde se dá vybrat výrobek, který je pro ženu nejvhodnější. Ačkoli reklama říká, že na vývoji těchto výrobků se podílejí i gynekologové, právě gynekologové zvedají při jejich používání varovný prst. Na pravidelnou výměnu tamponů třeba dbát ještě více než při menstruačních vložkách, protože hrozí syndrom toxického šoku. Případy syndromu toxického šoku v souvislosti s používáním menstruačních tamponů se vyskytly v minulosti hlavně v USA a v Německu, někdy dokonce se smrtelnými následky. Při zvlášť savých tamponech došlo k přemnožení mikroorganismů, přičemž se produkoval toxin, který vyvolal onemocnění podobné spále s následnými vysokými horečkami a poklesem krevního tlaku. Jako průvodní znaky se objevovalo zarudnutí kůže, překrvení sliznice, průjmy, někdy až selhávání ledvin. V současnosti jsou již vlastnosti tampónů upravené a gynekologové proti jejich používání při dodržení zásad hygieny a pravidelné výměny nenamítají.
Intimky
Dnes se již stává pomalu denní potřebou některých žen tzv. "Intimky", čili tenoučká vložka, určená pro běžné denní nošení mimo menstruaci. Její opodstatnění je především ve dnech před nebo po menstruaci, kdy žena může mít slabší výtok. Pro výběr a nošení "intimek" platí podobné zásady jako pro menstruační vložky. Z pohledu gynekologa vůči intimkám není námitek, ale ani je nepovažují za nutnost. Je věcí každé ženy, zda upřednostní na běžné nošení samotné prádlo nebo prádlo ještě chrání intimkou. Tyto vložky ale nejdou vhodné při inkontinenci, přestože tak některé ženy unik moči řeší.
