Jak je to s během a dýcháním? Část I.
Charakter dýchání během běhu, jeho frekvence, hloubka a rytmus závisí na mnoha faktorech, zejména na rychlosti a trvání běhu, úrovni trénovanosti, stupni únavy, počasí, trati, technice běhu.
Všeobecně
Mnozí lidé například běží svázaně, nedostatečně uvolňují ramenní pletenec, což ztěžuje dýchání, brání normální ventilací plic a může vést k narušení krevního oběhu.
Pomalý dlouhotrvající běh patří mezi tzv. cyklické druhy pohybových aktivit. V daném případě organismus vykonává práci mírné intenzity. Zatížení zde není příliš velké a spotřeba kyslíku nepřevyšuje obvykle 2-2,5 l za minutu. Potřeba kyslíku se přitom udržuje v průběhu dlouhého časového úseku na téměř stabilní úrovni. Takový stav fyziologové nazývají "rovnovážným stavem", protože spotřeba kyslíku při práci odpovídá možnostem organismu. Srdečně-cévní a dýchací systém při běhu v pomalém tempu stačí zásobovat organismus a zajistit jeho pracovní funkce nezbytným množstvím kyslíku. Spotřeba kyslíku při takové práci není velká a právě proto může běh trvat dlouho. Pokud se zatížení dávkuje správně, pomalý běh nevyvolává nepříjemné pocity. Stačí však, aby začátečník zvýšil tempo běhu a náhle začíná těžce dýchat, objevuje se výrazné zadýchání. Srdečně-cévní a dýchací systém nestačí zajistit organismus kyslíkem.
Co jste možná nevěděli
Pohybový aparát, jmenovitě jeho nervově-svalová část, se přizpůsobuje tréninku rychleji než dýchací a srdečně-cévní systém. Kromě toho u mnoha lidí ve zralém věku existují určité individuální odchylky v některých fyziologických procesech a to především v dýchání. Fyziologové stanovili, že úzká přepážka, klikatost nosních cest vyvolávají značné obtíže při dýchání přes nos. V takovém případě je objem dýchání 2-3 krát menší než při dýchání ústy. U dospělých se často vyskytují poruchy nosních cest a nosohltanu, proto ani nemohou dýchat nosem. Zdravý člověk obvykle dýchá nosem, především v klidovém stavu nebo při nevelkých tělesných činnostech. Při namáhavé práci nemůžeme dýchat pouze přes nos, protože takové zatížení vyžaduje velkou ventilaci plic, jíž se dá dosáhnout pouze při dýchání přes ústa.
Doporučení "dýchat přes nos" nemá absolutní platnost
Takový způsob je výhodný (v nosních dutinách se vzduch filtruje, zbavuje mechanických příměsí a při přechodu přes nosohltan se vzduch ohřívá), ale je možný pouze při malém objemu práce. Při pomalém rovnoměrném běhu můžeme dýchat přes nos více či méně přirozeně pouze v tom případě , pokud běh netrvá více než 2-5 minut. Jinak třeba dýchat i přes ústa. Na trati se občas vyskytne úsek s velmi znečištěným ovzduším (kolona aut, staveniště a pod.).Tehdy je lépe dýchat přes nos nebo zadržet dech.
Rozeberme si problematiku zadržení dechu. V posledním období se o této otázce mezi odborníky hodně diskutuje. Na jedné straně se rozšířil názor o škodlivosti zadržování dýchání a na druhé zase o užitečnosti tréninku zaměřeného na osvojení si návyku zadržet dech v různých situacích. Podle našeho mínění tuto otázku musíme posuzovat individuálně a diferencovaně. Zadržení dechu přerušuje přístup vzduchu do plic. V té době ventilace probíhá na účet kyslíkových rezerv, které se nacházejí v organismu. Ze začátku to nevyvolává žádné změny, ale po vyčerpání zásob nastupuje období výrazného hladu po kyslíku, když se obsah kyslíku v krvi snižuje a naopak zvyšuje se obsah kysličníku uhličitého. Zvýšení koncentrace kysličníku uhličitého v organismu působí na cévní-hybné centrum a vyvolává zúžení cév, což naopak vede ke zvýšení krevního tlaku, snížení frekvence pulsu. Okamžitě se to odrazí na stavu nervových center mozku a celkovém stavu organismu.
