Jak se diagnostikuje syndrom dráždivého tračníku?

Charakteristika onemocnění a diagnostická úskalí

Syndrom dráždivého tračníku představuje chronické funkční onemocnění trávicího traktu, především tlustého střeva, jehož přesná etiologie a spouštěcí mechanismy zůstávají v moderní medicíně stále předmětem zkoumání a nejsou jednoznačně objasněny. Stanovení této diagnózy je mimořádně zdlouhavý a komplexní proces, který i zkušeným gastroenterologům zabírá často několik měsíců, neboť neexistuje žádný přímý test potvrzující tuto poruchu. Teprve po spolehlivém vyloučení jiných onemocnění může lékař přistoupit k nastavení individualizované léčby, která zahrnuje nejen úpravu životosprávy a podávání léků regulujících střevní motilitu, spasmolytik či léčiv proti zácpě a průjmu, ale nezřídka také využití psychofarmak mírnících úzkosti a stres, jež skrze osu mozek–střevo průběh potíží prokazatelně zhoršují.

Klinická a časová kritéria

Základním pilířem diagnostického postupu je důkladná anamnéza a podrobný pohovor s pacientem, jehož cílem je zjistit, zda potíže přesně naplňují mezinárodně uznávaná diagnostická kritéria. Nezbytnou podmínkou pro stanovení diagnózy je chronický charakter obtíží trvající minimálně šest měsíců, přičemž v průběhu posledního čtvrt roku se musí pravidelně, nejméně jednou týdně až několikrát do měsíce, objevovat bolesti či křeče v břiše, typicky lokalizované v levém podbřišku. Tyto bolesti jsou neodmyslitelně spjaty s poruchami defekace, tedy se změnami ve frekvenci a konzistenci stolice, a bývají provázeny celou řadou dalších nepříjemných projevů, jako je nadměrná plynatost, výrazné nadýmání, pálení žáhy, pocity plnosti nebo tlak v žaludku s nutkáním na zvracení.

Vylučovací metoda a přístrojová vyšetření

Jelikož se diagnóza syndromu dráždivého tračníku stanovuje per exclusionem, tedy metodou postupného vylučování jiných patologií, musí pacient absolvovat baterii specializovaných laboratorních a paraklinických vyšetření. Lékař nejprve indikuje krevní testy zaměřené na odhalení zánětlivých parametrů, infekcí či celiakie, provádí rozbor stolice k vyloučení přítomnosti patogenů nebo skrytého krvácení a doplňuje sonografické vyšetření břicha k posouzení stavu břišních orgánů. Pro definitivní vyloučení závažnějších diagnóz je pacient často odeslán na endoskopické kolonoskopické vyšetření, které umožní detailní optickou kontrolu sliznice tlustého střeva zevnitř a spolehlivě vyvrátí přítomnost idiopatických střevních zánětů, polypů, pozánětlivých srůstů nebo kolorektálního karcinomu, jež se zpočátku mohou projevovat totožnými symptomy.