Jak vyléčit opar?

Žít s herpes virem není žádná legrace. Dá se vůbec vyléčit? Když se vyskytne, zejména na viditelném místě, jako jsou ústa nebo nos, člověk nejen hrozně vypadá, ale podobně se i cítí. Herpes, vlastně virus, který ho způsobuje, vnikne do našeho těla obvykle již v dětském věku a později o sobě dává v různých intervalech vědět. Dá se ho zbavit? Herpetické viry patří v naší populaci k nejrozšířenějším. Jsou zodpovědné za široké spektrum chorob, přičemž nejčastějším a nejrozšířenějším je herpes na rtu, resp. tváři, který nazýváme i opar. Tento chorobný projev byl popsán již v prvním století našeho letopočtu, i když v té době netušili, že jde o virus přežívající v našem organismu.

Jak vyléčit opar?

Herpetický virus typu 1 nebo i tzv. herpes simplex vnikne do organismu obvykle ještě v dětském věku, nejčastěji v období vrcholu mezi prvním až pátým rokem života. Tato prvotní infekce se buď neprojeví nijak, nebo dojde k tomu, že dítě má horečku, je mrzuté, v ústech se mu udělají afty, zvětší se lymfatické uzliny na krku. To je prvotní nákaza. Mnozí však vůbec netušíme, kdy jsme ji vlastně překonali. Ostatní infekce se už nazývají reaktivace. Virus totiž doživotně zůstává v organizmu, v jakési spící podobě. Pomalé množení ho udržuje při životě ve specifických nervových buňkách. Při vhodném podnětu se rychlost jeho množení znásobí, a to se projeví vznikem puchýřků nejčastěji na rtu. Jsou lidé, kteří ho mívají stále na stejném místě, např. v jamce mezi rtem a nosem.

Léčit ano, odstranit ne
Aktivace viru způsobuje oslabení organismu. Častým spouštěčem je stres, nedostatek vitamínů, nadměrné slunění na dovolené, u žen menstruace. Typické pálení a svědění před objevením se puchýře způsobuje zvýšená vnímavost nervových zakončení při rozvinutí viru. Puchýřky, které se vytvoří se postupně „nafouknou“, plní tekutinou, později se zakalí, prasknou, ranka mokvá a hojí se strupem. V tomto stádiu je postižený člověk velmi infekční! Infekce se šíří přímým kontaktem, jako např. polibkem, ale i kapénkovou infekcí, prostřednictvím kýchání a kašlání, nepřímo ručníky, používáním společných sklenic či příborů. Smutné je to, že žádná zázračná léčba, s pomocí níž se oparu zbavíte jednou provždy, neexistuje.

Prevence spočívá jen v posilování imunitního systému organismu, přesto však mívají opary i sportovci a lidé, co se zdravě stravují. Pokud je výskyt opravdu velmi častý, může imunolog předepsat přípravek na posílení imunity samozřejmě mnohé z nich-s betaglukanem nebo echinaceou jsou dostupné v lékárnách i v podobě doplňků výživy. Velkým hitem v této oblasti je nyní i aminokyselina lysin s výrazným antivirovým účinkem, která se dá také zakoupit v kapslích.
Samotný opar, resp. jeho projev, puchýřek, se kdysi léčil jen vysušováním, např. tekutým pudrem, alkoholem a na této bázi fungují i lidové recepty typu, že na opar "funguje" zubní pasta atd.

Dnes už existují tzv. virostatika, a to nejen v tabletách určené na závažné projevy herpetických infekcí (např. pásový opar), ale v místních přípravcích, jako jsou krémy či gely. Důležité je vědět, že virostatika také nevedou k odstranění viru z těla, ale jen k jeho "uspání" v buňkách. Svou účinnou látkou zabraňují množení viru, takže přímo zasahují do jeho životního cyklu. Důležité je však začít s léčbou už při prvních příznacích oparu, jako je lechtání či pálení na rtu. Při včasném natírání puchýř nemusí vůbec vylézt. Pokud se infekce na rtech nevyskytují častěji než čtyřikrát do roka, taková léčba podle odborníků zcela postačuje.

Od virostatik po léčebnou kosmetiku
Mezi známé účinné látky -virostatika patří acyklovir v přípravcích Zovirax nebo Herpesin, penciclovir ve Vectaviru, tromantadin v gelu Viru-Merz.  Mezi volně prodejné léčivo patří i Mundisal, 8 g balení gelu, účinná látka však nepatří mezi antivirotika, ale mezi stomatologické přípravky, které potlačují bolest, působí protizánětlivě a potlačují mikroorganismy v ústní dutině (spíše bakterie a houby). Kožní tonikum Herpík zas vychází z lidové medicíny, která doporučuje potírat opar stroužkem česneku. Obsahuje ve třech různých koncentracích česnekový extrakt. Oparstop mast (5g) zase výtažky hadího jedu (konkrétně ploskohlavce vodního). Thermal Herpes krém (6g) patří mezi léčebnou minerální kosmetiku. V lékárnách lze koupit i náplasti na opary Compeed, v balení jich je 15 ks potřebných na vyléčení jednoho výsevu a stojí přibližně 300 Kč. Neobsahují však účinnou látku v podobě léčiva, ale absorpční složku na léčbu ran. Výhodou je, že na náplast lze nanést make-up nebo rtěnku a ošklivý opar tak diskrétně překrýt.

Při těžkých kožních projevech herpesu, komplikovaném hojení, krvácení či horečkách léčí herpes infektologové, dermatolog nebo imunolog. Pokud vás však nekomplikovaný herpes v podobě oparu "popadne" jen občas, nedejte se, přípravků je k dispozici dost.

Druhy herpetických virů
Typ 1 - herpes simplex, známý opar, nejčastěji se vyskytuje na rtu, resp. obličeji, může se, přenést i na genitálie při kontaktu s ústy v době aktivní infekce.
Typ 2 - genitální herpes, který se projevuje jako vyrážka na pohlavních orgánech, může se, vyskytnout i na rtu, když se tam přenese ústními sexuálními praktikami.
Typ 3 - způsobuje plané neštovice (varicella), běžné dětské onemocnění. U dospělých se může aktivovat v podobě tzv. pásového oparu (herpes zoster), který způsobuje nepříjemnou neuralgickou bolest (zanítí se nerv)
Typ 4 - způsobuje infekční mononukleózu, zánět krku a mandlí, na který nezabírají antibiotika , otok lymfatických uzlin až poškození jater
Typ 5 - nazývá se cytomegalovirus (CMV), který je nejnebezpečnější u pacientů po transplantaci, dramatické projevy může mít u lidí nemocných leukémií a jinými onkologickými onemocněními
Typ 6 - vyvolává erythema subitum, jednodenní horečnaté onemocnění s vyrážkou, protože mnoho pacientů v tomto čase dostane antibiotika, vyrážka se často považuje za "alergii na antibiotika "
Typ 7 - vyvolává poměrně časté dětské horečnaté onemocnění s drobnými vyrážkami podobnými krupičky nazývané roseola infantum
Typ 8 - spolupodílí se na onemocnění nazývaném Kaposiho sarkom, nádor vycházející z krevních cév známý zejména u pacientů s AIDS

Autor: Lenka Kostková