Jak žít se schizofrenií?

Plnohodnotně žít se dá i se schizofrenií. Podle psychiatrů se dá se schizofrenií plnohodnotně žít. Je velmi důležité, aby to lidé věděli a dobře si to zapamatovali. Schizofrenie je vážná a chronická nemoc, ale dá se léčit a člověk může žít plnohodnotný život. Nemoc může mít lehčí a těžší průběh, někdy je odpověď na léčbu lepší, jindy horší. Pacient se schizofrenií se musí dlouhodobě, někdy celoživotně léčit, udělat změny v životosprávě, vědět o své nemoci a jistým způsobem se jí přizpůsobit. Přesto dokáže žít normálním životem. Může pracovat, řídit, založit rodinu. Ale, nepodaří se to vždy, častokrát však ano. Hodně závisí na pacientově spolupráci. Je důležité, aby pochopil, že je nemocný a potřebuje léčbu.

V případě schizofrenie je prvořadé, aby pacient užíval léky
Farmakoterapie zde hraje důležitou roli. Proto je důležité, aby psychiatr s pacientem navázal důvěrný vztah, aby mu pacient věřil a následoval jeho rady. Svou roli však hraje i sociální prostředí, podpora nejbližších, jejich spolupráce s lékařem. I příbuzní často neradi přijímají pacientovu chorobu, odrazují ho od léčby, čímž mu mohou uškodit nejvíce. Cukrovkáři se musí naučit držet dietu a užívat inzulín, a pokud se to podaří, mohou žít zcela plnohodnotně, ačkoli s jistými omezeními. Totéž platí pro schizofrenii.

Jak se dnes toto duševní onemocnění léčí, je v léčbě něco nového?
Objevení tzv. antipsychotik (léků, které působí na projevy schizofrenie), znamenalo pro její léčbu velký pokrok. Díky nim se může hodně schizofreniků vrátit do běžného života. Lidé mají k psychofarmakům, tedy k "psychiatrickým lékům" často nedůvěru. Považují je za drogy, návykové látky, které tlumí, "ohlupují". Psychiatři se často vykreslují jako zločinci, kteří pacienta zbaví vůle a léky mu "vymyjí mozek". Přitom před érou antipsychotik byli pacienti s vážnými psychickými poruchami skutečně odkázáni na život v ústavech, jak je známe z filmů. I tyto léky mají také nežádoucí, občas nepříjemné účinky. Samozřejmě jako mnohé jiné léky. Ale nad nimi převažuje zisk z léčby. Navíc, od éry prvních antipsychotik se udál velký pokrok, vyvinuly se další generace bezpečnějších léků. Pacienti je lépe tolerují, mají méně nežádoucích účinků. Dnes mají už psychiatři k dispozici několik druhů léků. Pokud některé z nich pacient nesnáší, lze je vyměnit za jiné. O nežádoucích účincích musí pacient lékaře informovat a místo toho, aby je přestal brát, musí požádat o jejich změnu.

Co by nastalo, kdyby se léčba schizofrenie omezila jen na užívání léků?
Nemělo by se to stát. Pacient a jeho okolí by měly mít o chorobě informace, což zabezpečuje takzvaná psychoedukace, která je nezbytnou součástí léčby. Pacienti mohou profitovat z některých směrů psychoterapie, v nichž získávají podporu, mohou mluvit o přežívání nemoci a léčby, řešit každodenní problémy. Psychoterapie pacientů se psychózami má svá specifika, v každém případě však k léčbě patří. Další součástí léčby je, pomoc v sociální oblasti pro pacienty, kteří se nedokáží začlenit do většinového života. Existují možnosti chráněného bydlení, chráněné pracovní příležitosti. Zajistí se tak, aby pacient neztrácel kontakt se světem, měl společenské zázemí. Podporu by měli dostávat i pacientovi nejbližší. Některé formy terapie pracují s nácvikem komunikace, rozvíjením kognitivních funkcí. Mezi novější trendy patří využívání nových technologií. V České republice probíhal například program prevence relapsu ITAREPS, v němž pacienti komunikovali s lékařem prostřednictvím strukturovaným sms zpráv.