Právě proto únava a zotavující procesy, které předcházejí předčasnému nástupu únavy, spolu úzce souvisejí, nelze je od sebe oddělit a je třeba je zkoumat, popřípadě posuzovat ve vzájemných souvislostech. Pokud jde o únavu, jde o mechanismy periferní a centrální. Při periferních mechanismech při nástupu únavy, která se navenek projevuje jako neschopnost svalu vykonávat kontrakci (unavený sval je ztuhlý), lze pozorovat nahromadění metabolitů (zvláště kyseliny mléčné), nedostatek na energii bohatých látek makroergní vazby, nedostatek kyslíku, nahromadění CO2 v důsledku zmíněných faktorů.
Přitom již od konce minulého století existuje účinná metoda pro odstranění - případně předcházení předčasné únavy, tzv. aktivní odpočinek, který objevil klasik ruské fyziologie I. M. Sečeňov. A i když jsme zmínili, že únavu dělíme na centrální a periferní, i k tomuto problému je třeba přistupovat podle představ o jednotě celého organismu, která je zajištěna nervovou i humorální cestou. Proto i když při jevech spojených s aktivním odpočinkem jde zejména o ovlivnění korových mechanismů, aktivní odpočinek odstraňuje, případně oddaluje i periferní i centrální únavu a proto má význam i při únavě spojené s fyzickou námahou a psychickým zatížením ve sportu.
Autor: Lenka KostkováJakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez předchozího písemného souhlasu zakázáno.
Stránka Vyléčíme.cz používá cookies. Více informací zde.