Jaké jsou minerály potřebné pro život? Část III.

Kdo by neznal fosfor a hliník?

Fosfor

Sloučeniny fosforu (fosfáty) jsou hlavní složkou tkání všech rostlinných a živočišných buněk. Téměř čtyři pětiny fosforu v těle se nacházejí v kostech a zubech. Procesu ukládání minerálních látek do kostní tkáně se sice říká kalcifikace nebo zvápenatění, ale tento proces většinou zahrnuje nejen vápník, ale i velké množství fosfátů. Správněji se proto nazývá mineralizací. Fosfor je dále nezbytný pro uvolnění energie v buňkách a na vstřebávání a přenos mnoha živin. Účastní se i regulace enzymové aktivity. Nedostatek fosforu je vzácný. Tento prvek je totiž přítomen ve všech rostlinných a živočišných bílkovinách a navíc se fosfáty přidávají do celé řady potravin. Přídavek fosfátů do kolových nápojů slouží k regulaci kyselosti nápoje, fosfáty ve zpracovávaném mase a mražené drůbeži zadržují vlhkost, a tak maso změkčují. K nedostatku fosforu někdy dochází v důsledku dlouhodobého užívání antacidových léků. Příjem fosforu významně ovlivňuje stav vápníku v těle. Nadbytek fosforu způsobuje, že se omezí vstřebávání vápníku a zvýší se vylučování hormonu příštítných tělísek. Účinkem tohoto hormonu se vápník uvolňuje z kostí, a to ještě více narušuje tělesnou rovnováhu fosforu a vápníku a zvyšuje nebezpečí vzniku osteoporózy. Rozhodujícím prvkem regulace je rovnovážný poměr mezi vápníkem a fosforem v těle. Tělo tuto rovnováhu většinou snadno udržuje, neboť potraviny bohaté na vápník bývají i dobrým zdrojem fosforu. Nerovnováha mezi fosforem a vápníkem bývá způsobena stravou s vysokým obsahem rafinovaných jídel a tuků. Taková strava totiž obsahuje málo vápníku a velké množství fosforu. Při nadměrném příjmu fosforu klesá i vstřebávání hořčíku.

Hliník

Většina minerálních látek nepředstavuje žádné zdravotní riziko, ale hliník je důležitou výjimkou. Stopové množství tohoto prvku se nachází ve všech živých organismech. Vědci však dosud nevědí, zda má v těle vlastní biologickou roli. Tvoří asi osm procent zemské kůry, ale rostliny - s výjimkou čaje - obsahují jen pozoruhodně malé množství hliníku. Většina požitého hliníku se spíše vyloučí, než vstřebá. Názory, podle nichž nadměrné množství hliníku ve stravě může poškodit mozek a zhoršit některé nemoci, například Alzheimerovu chorobu, se dosud jednoznačně nepotvrdily. Hliník se přidává do stolní soli, aby se solná zrnka nelepila. V nízkých koncentracích se může objevit i ve vodě z vodovodu, protože se ve formě síranu hlinitého používá na její čištění. Hydroxid hlinitý se přidává do mnoha typů antacidových tablet, používaných při léčbě poruch trávení. Při vaření v hliníkovém nádobí by se hliník mohl vylučovat do kyselých potravin, například do okurek ve sladkokyselém nálevu nebo do dušeného ovoce.