Sloučeniny fosforu (fosfáty) jsou hlavní složkou tkání všech rostlinných a živočišných buněk. Téměř čtyři pětiny fosforu v těle se nacházejí v kostech a zubech. Procesu ukládání minerálních látek do kostní tkáně se sice říká kalcifikace nebo zvápenatění, ale tento proces většinou zahrnuje nejen vápník, ale i velké množství fosfátů. Správněji se proto nazývá mineralizací. Fosfor je dále nezbytný pro uvolnění energie v buňkách a na vstřebávání a přenos mnoha živin. Účastní se i regulace enzymové aktivity. Nedostatek fosforu je vzácný. Tento prvek je totiž přítomen ve všech rostlinných a živočišných bílkovinách a navíc se fosfáty přidávají do celé řady potravin. Přídavek fosfátů do kolových nápojů slouží k regulaci kyselosti nápoje, fosfáty ve zpracovávaném mase a mražené drůbeži zadržují vlhkost, a tak maso změkčují. K nedostatku fosforu někdy dochází v důsledku dlouhodobého užívání antacidových léků. Příjem fosforu významně ovlivňuje stav vápníku v těle. Nadbytek fosforu způsobuje, že se omezí vstřebávání vápníku a zvýší se vylučování hormonu příštítných tělísek. Účinkem tohoto hormonu se vápník uvolňuje z kostí, a to ještě více narušuje tělesnou rovnováhu fosforu a vápníku a zvyšuje nebezpečí vzniku osteoporózy. Rozhodujícím prvkem regulace je rovnovážný poměr mezi vápníkem a fosforem v těle. Tělo tuto rovnováhu většinou snadno udržuje, neboť potraviny bohaté na vápník bývají i dobrým zdrojem fosforu. Nerovnováha mezi fosforem a vápníkem bývá způsobena stravou s vysokým obsahem rafinovaných jídel a tuků. Taková strava totiž obsahuje málo vápníku a velké množství fosforu. Při nadměrném příjmu fosforu klesá i vstřebávání hořčíku.
Většina minerálních látek nepředstavuje žádné zdravotní riziko, ale hliník je důležitou výjimkou. Stopové množství tohoto prvku se nachází ve všech živých organismech. Vědci však dosud nevědí, zda má v těle vlastní biologickou roli. Tvoří asi osm procent zemské kůry, ale rostliny - s výjimkou čaje - obsahují jen pozoruhodně malé množství hliníku. Většina požitého hliníku se spíše vyloučí, než vstřebá. Názory, podle nichž nadměrné množství hliníku ve stravě může poškodit mozek a zhoršit některé nemoci, například Alzheimerovu chorobu, se dosud jednoznačně nepotvrdily. Hliník se přidává do stolní soli, aby se solná zrnka nelepila. V nízkých koncentracích se může objevit i ve vodě z vodovodu, protože se ve formě síranu hlinitého používá na její čištění. Hydroxid hlinitý se přidává do mnoha typů antacidových tablet, používaných při léčbě poruch trávení. Při vaření v hliníkovém nádobí by se hliník mohl vylučovat do kyselých potravin, například do okurek ve sladkokyselém nálevu nebo do dušeného ovoce.
Autor: Martina DvořákováJakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez předchozího písemného souhlasu zakázáno.
Stránka Vyléčíme.cz používá cookies. Více informací zde.