Jaké jsou minerály potřebné pro život? Část VI+ VII. část

Některé minerální látky jsou velmi důležité, jiné naopak zdraví škodlivé

Měď

Je složkou mnoha enzymů, například enzymu superoxidismutázy, který se účastní ochrany před volnými radikály. Měď je nezbytná pro tvorbu pojivové tkáně, která podporuje a odděluje jednotlivé orgány a tvoří šlachy, chrupavky a kosti. Hraje důležitou roli při zdravém růstu kostí a napomáhá vstřebávání železa z potravy. Nedostatek mědi může vést k chudokrevnosti z nedostatku železa, neboť jen díky mědi dokáže tělo využít zásoby železa pro tvorbu červených krvinek. Účastní se i tvorby melaninu, barviva, které odpovídá za barvu pokožky a vlasů. Zdrojem mědi obsažené nerovnoměrně v celé řadě různých potravin, jsou játra, korýši a měkkýši, kakao, ořechy a houby. Nedostatek je vzácný a většinou se vyskytuje u nedonošených a podvyživených kojenců a malých dětí, trpících chronickými průjmy nebo poruchami vstřebávání.

Molybden

Bez něj by celá řadu enzymů nemohla účinně vykonávat své funkce, zejména ty, které se účastní na syntéze DNA a RNA, uvolňují energii z tuků a vypuzují železo z tělesných zásob. Molybden se podílí na tvorbě kyseliny močové. Dále se nachází v zubní sklovině, a tak je možné, že spolupůsobí při ochraně před zubním kazem.
Jedním z jeho nejlepších zdrojů jsou játra. Dále se tento kov nachází v mnoha rostlinných potravinách, ale jeho koncentrace závisí na koncentraci v půdě. Tělo potřebuje molybden pouze ve stopových množstvích, a proto nedostatek není prakticky znám. Ve vzácných případech se může objevit při nadměrném požití mědi, což vede k srdeční arytmii a snížení tvorby kyseliny močové. Nadměrný příjem molybdenu je také vzácný. V Arménii, kde je půda bohatá na tento prvek, je však vysoký výskyt dny. Nadměrný příjem zvyšuje vylučování mědi močí.

Olovo

Dlouhodobé účinky olova jsou zrádné. Požití olova inhalací výfukových plynů je spojováno se změnami chování a sníženou schopností učení u dětí. Ve starších domech může být voda z vodovodu znečištěná olovem z trubek, zejména v oblastech, kde je voda velmi měkká. Někdy bývá samo potrubí z mědi, ale spojky z olova. V noci voda stojí v trubkách a olovo se v ní rozpouští. Hladinu olova proto výrazně snížíte, když vždy ráno necháte vodu nejdříve minutku až dvě odtéci. V horké vodě se olovo rozpouští lépe než ve studené, a proto na vaření (včetně brambor), na pití a přípravu kávy a čaje pusťte vždy výhradně studenou vodu.

Rtuť

Je velmi jedovatá. Při dlouhodobém působení poškozuje mozek. V těle nemá žádnou nezbytnou funkci. Nadměrné množství rtuti poškozuje ledviny i část tlustého střeva a způsobuje defekty u novorozenců, vypadávání zubů, degeneraci nervového systému a svalový třes. Objevily se také pochybnosti, zda zubní amalgamy rtuti nemohou být škodlivé. Tyto obavy však většina zubařů odmítla jako neopodstatněné. Otravu způsobí už 100 mg chloridu rtuťnatého, ale v běžné stravě se ho nachází dvěstěkrát méně. Korýši a měkkýši však mají výjimečnou schopnost rtuť hromadit, a pokud se loví ze znečištěných vod v blízkosti břehů průmyslových oblastí, mohou obsahovat nebezpečně vysoké hladiny tohoto těžkého kovu. Většina zemí však zavedla přísné normy povolených koncentrací těžkých kovů v rybách a průběžně je sleduje, proto není důvod se znepokojovat.

Sodík

Sůl, chemicky chlorid sodný, byla první minerální látkou, o níž se vědělo, že tvoří součást lidské stravy, zejména proto, že ji snadno rozeznáváme chuťovými pohárky. Sodík je hlavní složkou všech tělesných tekutin a z velké části odpovídá za stanovení celkového obsahu vody v těle. Spolu s draslíkem je klíčovým v regulaci rovnováhy tělesných tekutin: řídí například hladiny elektrolytů v krevní plazmě. Účastní se také regulace nervové a svalové činnosti. Většina sodíku se v našem jídelníčku nachází ve formě běžné stolní soli nebo chloridu sodného. Ve formě dusitanu sodného se používá při konzervaci šunky, slaniny, párků a salámů. Je i hlavní složkou glutamátu sodného, přísady používané na dochucení mnoha komerčních polotovarů. K nedostatku sodíku přichází jen vzácně, neboť sůl obsahují téměř všechny potraviny. Významné množství se však ztrácí pocením, a proto nebezpečí nedostatku hrozí zejména v oblastech s horkým podnebím a lidem, kteří pravidelně vykonávají namáhavou tělesnou činnost. Jedním z příznaků nedostatku sodíku jsou křeče, které často postihují lýtkové svaly. V těžších případech nedostatek vede k dehydrataci a následnému poklesu krevního tlaku, pocitu sucha v ústech a zvracení. Nadbytek sodíku se běžně vylučuje ledvinami. U náchylných jedinců může však nadměrný příjem vést k tvorbě otoků (zadržování tekutin) a vysokému krevnímu tlaku. Ten pak může způsobit selhání srdce, infarkt a selhání ledvin.