Proč je alkohol - pomocník, nebo zabiják? 1. část

Název slova alkohol pochází z arabského slova al-ka-hal, což je označení pro zvláštní, jemnou látku. Chemicky jde o čirou, bezbarvou tekutinu, která má charakteristický zápach a chuť s bodem varu 77 ° C. Alkohol vzniká fermentací rostlinných cukrů kvasinkami, pivo ze sladu, víno z hroznů, destiláty z různých plodů. Alkohol je snadno dostupná látka, která se běžně konzumuje a používá při mnoha příležitostech jako součást společenského života, proto je mnoho motivů pro pití alkoholu.

Postoj veřejnosti k pití je nedůsledný

Neuznává chorobné projevy pití, jako je opilství a alkoholismus. Neuznává však ani abstinenci, neboť ta se vymyká ze společenské normy. Když pijící jedinec začne ztrácet kontrolu v pití, až tehdy jej veřejnost odsuzuje a označuje za pijáka, alkoholika, notorika ... a vyloučí jej ze svých kruhů. Názory na požívání alkoholických nápojů - alkoholismus - vznikaly již v dávné historii lidstva. Už v mytologiích různých národů se tvrdí, že alkoholické nápoje, zejména víno, darovala jednotlivým národům božstva. Ve staré Indii bráhmany přistižené v opilém stavu mučili (nutili je pít z rozžhavené nádoby vařící tekutinu - víno, vodu, kravskou moč nebo mléko) až na smrt. Ženu - usvědčenou, že byla opilá, vyhnali z domu a na čelo jí vypálili rozžhaveným železem znamení ve tvaru nádoby, z níž pila. Ve starém Egyptě a později ve starém Římě stavěli před hostince lidské kostry jako výstrahu "memento moři". Říman měl právo zabít svou ženu, pokud ji přistihl opilou. Ve staré Spartě úmyslně opíjeli otroky a v takovém stavu ukazovali mládeži, aby ji odradili od pití a vzbudili v nich odpor k alkoholu. Ve středověku, kdy se rozvíjelo především pivovarnictví se v evropských státech většinou stále používaly tělesné tresty. Například v Nizozemsku přivazovali ženy alkoholičky řemeny ke špalku a ponořovali třikrát do vody. Svérázný trest používal v Rusku car Petr l: dával alkoholikům přivázat na krk litinovou medaili s nápisem Za opilství. V Anglii vodili alkoholiky po městě za řemen uvázaný na krku. Ačkoliv zmínky o škodlivých účincích pijáctví lze nalézt již v pracích Hippokrata, Aristotela, Galena i Avicena, přelom v medicínském nazírání na alkoholismus nastal až na rozhraní 18. a 19. století. Prvotní formulace alkoholismu jako nemoci se připisuje zakladateli americké psychiatrie Benjaminu Rushovi (1784), který alkoholismus chápal jako "rozbořenou vůli" vedoucí k chudobě, bídě a zločinu.

Nové pohledy na užívání alkoholu

První pokusy o objasnění geneze alkoholismu vznikaly v situaci, kdy se lékaři chtě nechtě dostávali do styku s rostoucím počtem alkoholiků, zejména z řad chudoby. Lékaři pochopili nutnost postavit se proti tehdejšímu veřejnému mínění a poskytnout alkoholikům lékařské ošetření. Po roce 1811 vznikaly v USA spolky a kroužky střídmosti. Tyto spolky zpočátku nabádaly k mírné konzumaci alkoholických nápojů, ale postupně se jejich cílem stala prohibice, která byla uzákoněna Americkým kongresem v roce 1919. Na začátku tohoto století již byly k dispozici rozsáhlé znalosti o alkoholismu, zejména v USA a carském Rusku, ale věnovala se jim jen malá pozornost. Spolky mírnosti vznikaly od poloviny minulého století i v Evropě, i když takové široké působnosti jako ve Spojených státech nedosáhly. Abstinentní spolky a léčebné ústavy pro alkoholiky v Anglii, Švýcarsku, Německu i v severských státech vznikaly většinou na náboženské bázi (např. spolky Dobří templáři, Modrý kříž, Zlatý kříž). V Anglii otevřeli první léčebnu roku 1883 v Rickmansworthe, o 10 let později bylo takových ústavů v zemi 7 a mohly se v nich léčit i ženy. Anglický parlament roku 1870 projednával návrh zákona o dobrovolné i nucené léčbě alkoholiků. Ve Francii vznikaly první léčebny tohoto druhu až po roce 1900, podobně jako v bývalém Rakousku v Steinhofe a Uhersku v Rákospalote. Korsakov rozeznával pijáctví příležitostné a návykové. Pijáctví je pro něj předchůdcem chronického alkoholismu, v čemž je náznak dynamického chápání alkoholismu. Sociálnímu pozadí alkoholismu se nevěnovala vždy stejná pozornost. Zajímavý přehled o názorech na alkoholismus v Německu podává Laquer v díle "Krankheit und soziale Lage", ve kterém v roce 1913 osvětluje zejména sociologické příčiny alkoholismu z chudoby.

Psychiatrie

Teoretický přínos psychiatrie vyznívá poměrně různorodě, i když někteří přední psychiatři, jako Forel, E. Bleuler a Kraepelin, byli nadšenými stoupenci spolků střídmosti či abstinentního hnutí. Z výzkumného projektu Rockefellerovy nadace se v New Yorku a později v Yale utvořil Research Council on Problems of Alcohol, který začal roku 1940 vydávat periodikum "Quarterly Journal of Studies of Alcohol" (dnes Journal of Studies of Alcohol). Tento časopis s úplnou dokumentací literatury o alkoholizmu je dodnes ústředním světovým komunikačním orgánem ve výzkumu a problematice alkoholismu vůbec.