Je dobré běhat v zimě i v létě?

Běh v žádném případě nesestává, jak si to mnozí myslí, z monotónního pohybu, který se opakuje ze dne na den na jedné a téže trati, a který svou jednotvárností otupuje.

Pár rad k vyběhnutí

Cíl tréninku spočívá ve vypracování návyku postupného zvyšování zatížení během tréninkových jednotek a efektivního využívání sil tak, aby organismus nebyl vyčerpán ani ke konci běhu. Plánovitost takového druhu vede postupně ke zvýšení trénovanosti běžce.

Jen co běžci nedělá problémy lehký běh 20 - 25 minut, může zařadit překonávání nevelkých stoupání a klesání. Nicméně běh musí zůstat lehký a uvolněný. Toto se vztahuje zvláště na překonávání stoupání, kde je nutné začínat běh minimální rychlostí a tempo zvyšovat postupně. Běh do kopce zařazujeme samozřejmě vždy až po rozcvičení.

S každou novou trasou se seznamujeme velmi opatrně, protože v nerovném terénu může snadno dojít ke zranění. Kluzké tratě s prudkými zatáčkami a spády nedoporučujeme, protože možnost zranění je zde velmi velká. Trasu můžeme pokládat za osvojenou pouze tehdy, když se běžec mnohokrát přesvědčil, že si dokáže správně rozdělit síly, že může udržovat zvolené tempo až do konce vzdálenosti a nepociťuje přitom velkou únavu.

Pokud jsme si osvojili více tratí, máme větší možnosti pro zpestření tréninkových jednotek. Běžec si může časem vybrat trať podle momentálního stavu a počasí.

Konečně po měsících pravidelného tréninku a dosažení určité trénovanosti, dostavuje se při běhu pocit hlubokého uspokojení a radosti. Běžec pociťuje, že je schopen běžet tolik, kolik potřebuje a přitom snadno překonávat únavu. Takové pocity už nedovolí zanechat běhání. Od tohoto okamžiku systematický trénink začíná zajímat v životě běžce důležité místo, protože pocity, které prožil na trati, jsou tak silné a bezprostřední, natolik překonávají všechny jeho představy, že se objevuje trvalý sportovní zájem.

V průběhu 2 - 3 let vypracuje si běžec vlastní program tréninků, který sestává ze střídání úseků v lehkém tempu s dlouhotrvajícími běhy. Při volbě tempa běhu nemají vliv na běžce žádné důvody kromě vlastních pocitů. Pamatujte, že podle míry zvyšování trénovanosti vzniká nebezpečí přetížení jako důsledek zeslabení kontroly na trati nebo nadměrné sebedůvěry běžce.

I když se nebezpečí zranění snižuje, vyhýbáme se velmi rychlému zdolávání například stoupání, klesání, zejména za chladného počasí, když je svalstvo nohou nedostatečně rozehřáté.

Po dalším roce - dvou můžeme pro zpestření tréninků občas zvýšit požadavky do té míry, na jakou nemohl běžec spíše ani jen pomyslet, jako například běh v lehkém tempu 20 km. Aby po takovém běhu nezůstaly nepříjemné psychologické následky, absolvujeme jej po známé trati, nejlépe v lese a za suchého počasí.

Běžecké tréninky v zimě mají své zvláštnosti, ale netřeba nijak zveličovat náročnost takových běhů. Člověk se zdravým hrdlem může za bezvětří dýchat ústy prakticky bez nebezpečí do teploty -15 až -17 ° C. Při nižší teplotě nebo za větru je třeba vdechovat nosem.