Jizvy a možnosti jejich léčby

Některé jizvy je možné vyhladit. Nějakou jizvu, větší či menší, má na těle téměř každý. Někteří vnímají své jizvy s humorným nadhledem. Jiní je považují za vážný estetický handicap, který jim může způsobit i deprese.

Jizvy se z kůže beze zbytku vygumovat nedají, současná medicína však nabízí efektivní řešení na zmenšení jejich viditelnosti. Nejlevnější jsou přírodní léky a to, pokud se pro odstraňování jizvy člověk rozhodne včas. Babičky ošetřovali jizvy domácím sádlem. Už v minulosti lidé přirozeně pochopili, že jizva se nesmí vysušit. Při takovém jednoduchém přístupu by na jizvu měla stačit vrstva neparfémovaného krému, zejména po koupání. Dnes je populární např. bambucké máslo. Z bylinek se na jizvy doporučuje jitrocelová tinktura nebo třezalkový olej. Údajně se osvědčila i aplikace olejovitou masou vitamínu E přímo z kapsle.

Při jakékoliv péči o čerstvou jizvu třeba mít na zřeteli následující doporučení:
• S léčbou jizvy je třeba začít až po zhojení poranění! Žádné produkty k léčbě jizev nejsou určeny do otevřených či čerstvých ran. Existují produkty na léčbu ran, ale to už je jiné téma.

S jizvičkou pod nosem
Organismus dokáže bez viditelných projevů spojit pouze poranění vnitřních orgánů. Poranění kůže tělo vždy hojí více či méně viditelnou jizvou. Jizva nemá kožní součásti, jako jsou vlasy, mazové a potní žlázy. Během hojení svědí, což vyvolává přítomný histamin. Úplná regenerace rány je možná pouze v případě, pokud je poškozena jen pokožka, například v případě povrchového odření nebo povrchové dermabraze. To, zda se rána pěkně zahojí, je podmíněno geneticky. Záleží také na rozsahu a druhu zranění. Velmi nehezké jizvy zanechávají popáleniny či rány, které byly "roztřepené", znečištěné a infikovaly se. Někteří plastičtí chirurgové považují za rizikovou oblast ženská ramena a dekolt, kde prý zůstávají neestetické jizvy třeba i po odborném vyjímání mateřských znamének. Problematické jizvy jsou na ohybech těla, protože se na nich jizvy natahují. Poměrně pěkně se hojí jizvy po plánovaných chirurgických a estetických výkonech. Tehdy chirurg sešívá několik vrstev kůže, často používá vstřebatelné stehy. Poměrně častou vývojovou vadou jsou rozštěpy v obličeji. Pacienti s diagnózou rozštěpu rtů jsou známí jako ti "s jizvičkou pod nosem". "Pacientům po zákroku se doporučují jen tlakové masáže, které mají logické opodstatnění -přispívají k zániku drobných kapilár vzniklých během hojení rány, a tím i k postupnému blednutí jizvy. Ve většině případů se rány na horním rtu hojí bezproblémově, jizvy vyzrávají normálně, bez známek hypertrofie. Horní ret však roste do délky ve vertikálním rozměru, takže jizva může způsobovat tah, protože samotná jizva neroste. Tomu by však měla předcházet zvolená operační technika, když se rozštěp sešívá tak, aby jizva byla orientována šikmo, ne kolmo.

Hypertrofické jizvy a keloidy
Obecně se na jizvy doporučuje tlaková léčba. Masáž tlakem je mnohem účinnější než klasické masírování. Aplikací tlaku se předchází hypertrofii jizev, tedy tomu, aby nadměrnou tvorbou nové kůže došlo k jejich nadzvednutí a zhrubnutí.
V jizvě probíhají dva procesy-tvorba a odbourávání. Pokud dojde k jejich narušení, projeví se to na vzhledu jizvy. Pokud převažuje nadměrné tvoření nové kůže, vytvoří se tzv. hypertrofické jizvy. Jejich růst omezují rozměry rány.
Keloidy jsou již jizvy, které přečnívají linie rány. Hypertrofické jizvy a keloidy se vytvářejí stejně u mužů a žen. Přední plocha hrudníku, ušní lalůčky, ramena a brada mají vysokou tendenci ke tvorbě keloidů, dokud oční víčka, genitálie, dlaně, chodidla nohou, rohovka a sliznice jsou postihovány minimálně.
Jizvy ještě mohou být atrofické, čili trychtýřovité. Tyto jizvy vznikají typicky po vyrážkách.
Strie jsou vlastně popraskaná kůže následkem jejího rychlého roztahování- během prudkého nárůstu hmotnosti. Předejít striím se dá pravidelným hydratováním kůže, masážemi (v podobě tzv. poštipávání ), a dostatečným pohybem.

Přípravky na jizvy
Léčba jizev může být konzervativní či agresivnější. Mezi konzervativní metody patří kromě masáže i nanášení různých přípravků. Mezi známé přípravky na léčbu jizev patří gel s výtažky cibule, heparinem a alantoinem (Contractubex). Využívá se k léčbě různých typů a velikostí jizev včetně jizviček po akné a strií. V kombinaci s iontoforézou (slabý elektrický proud zesilující pronikání účinných látek do kůže) se využívá dokonce v léčbě zkrácení šlach. Celková délka léčby však musí být minimálně tři měsíce a musí se kombinovat s masáží jizvy. Obsažené látky urychlují hojení kůže, tlumí zánětlivé projevy, zplošťují jizvu a uvolňují její zatvrdlou tkáň.
Jiný přípravek na jizvy obsahuje aktivní rostlinnou složku bohatou na enzymy se silnými antioxidačními účinky (Sodermix). Používá se na hypertrofické jizvy a na keloidy a jeho výhodou je i to, že kromě protizánětlivého účinku a vychytávání volných kyslíkových radikálů zmírňuje svědění. Doba aplikace na zahojení jizvy je také nejméně tři měsíce. Používá se i na postradiační fibrózu (zmnožení tkáně po radioterapii).

Silikon nejen do prsních implantátů
V posledním období se stala velmi populární léčba jizev pomocí silikonu. Silikon totiž zabezpečuje v jizvě rovnováhu vlhkosti (brání ztrátě vody odpařováním) a zároveň maximální přísun kyslíku. Napomáhá to lepší produkci kolagenu. Silikonové přípravky na jizvy existují v zásadě ve třech formách: jako gel (Dermatix, Xeragel), tyčinka připomínající vysouvatelný balzám na rty (Prosil) a silikonové plátky (epidermis, Scarban Elastic). Silikon vytváří na pokožce jemnou vrstvu, která nevniká do pokožky, je však s ní v ustavičném kontaktu. Podle výzkumů se tvorba jizev značně zredukuje, pokud je poraněná část pokožky (ale až po zhojení rány!) v ustavičném kontaktu se silikonem. Výhodou plátků je to, že se vyrábějí v různých velikostech a stříháním se mohou přizpůsobit různému tvaru jizev. Jsou omyvatelné a určeny pro vícenásobné použití. Na pohybem namáhaných místech či na jizvy v oblasti obličeje je výhodnější gel, může se na něj nanášet i make-up. Tyčinka se nanáší prakticky, není třeba ji vytlačovat z tuby jako gel, jizva se jakoby "namaluje". Silikonové produkty by se měly na jizvy aplikovat nejméně na 12 hodin denně, nejlépe však na 24 hodin minimálně po dobu 8 -12 týdnů.

Přípravky na jizvy je optimální kombinovat s masážemi. Masáž jizvy je však třeba dělat před nanesením gelu. Princip léčby silikonem spočívá totiž ve vytvoření filmu, který pozitivně účinkuje na jizvu. Masáží by se tento film porušil. Logicky se proto nemasírujeme po nanesení gelu, ale mezi jeho aplikacemi.

Další metody odstraňování jizev

Mezi další možnosti řešení jizev patří aplikace kortikoidů. Jako nejefektivnější léčba čerstvých, velmi výrazných hypertrofických jizev a keloidů se stále uvádí injekční vpravování léčiv přímo do jizvy. Používané léky patří do skupiny hormonálních preparátů, ale tato léčba má svá omezení. Při propadlých jizvách někdy není  jiná možnost, než jizvu opět rozřezat a znovu přešít (třeba počítat s tím, že druhá jizva bude o něco delší), případně do ní napíchnout kolagenové implantáty.

Vyvýšenou jizvu je možné i zbrušovat (tzv. mikrodermabraze). Zamaskuje se tak ostrý přechod mezi ní a okolní kůží.

Další možností léčby hypertrofických jizev a keloidů, přestože má také svá omezení, je kryoterapie. Jde o léčbu pomocí tekutého dusíku.

Menší jizvy (zejména po neštovicích, akné) lze odstranit i pomocí CO2 nebo erbiovým laserem. Princip účinku laserů je strukturální změna v kůži, tepelné zničení starého kolagenu a podpora tvorby nového. Šetrně se odpaří vrchní vrstva pokožky, a tím se obnoví povrch kůže.

Jedním z nejmodernějších způsobů je i technika re-cell. Jde o vyhlazení jizvy zbroušením a její následné překrytí extraktem buněk odebráním z vlastní zdravé kůže. Opravy jizev jsou sezónní operací a dělají se v zimních měsících, kdy je snížená úroveň UV-záření

Jaké jizvy známe
• Normální jizvy zpočátku bývají jasně červené, citlivé, vyvýšené. Červenou barvu jim dodává výrazné prokrvení a množství krevních cévek. Postupně se však cévky a zarudnutí vytrácejí, jizva se stáhne na úroveň pokožky a vybledne. V jizvě se neobnovuje ochlupení.
• Hypetrofické (vyvýšené) jizvy vznikají nadměrnou tvorbou nové kůže. Tyto jizvy jsou obvykle červené, vyvýšené, hrubé a tvrdé. Často svědí nebo bývají bolestivé a nepříjemné. Nerozšiřují se mimo oblast původního zranění. Mají tendenci spontánně ustupovat, jde to však pomalu (několik měsíců až let).
• Keloidní (přečnívající přes linie rány) jizvy mají tendenci tvořit se dlouho po zhojení rány a jsou aktivní ještě několik let. Jsou tlusté, oblé, tvoří nepravidelné shluky jizevnaté tkáně, které se šíří přes hranice původního zranění. Často jsou červené nebo tmavší v porovnání s okolní kůží. Tvoří se v jakémkoliv věku, ale mají sklon se rychleji vyvíjet u mladších osob a u lidí s tmavší pletí. Tendence k tvorbě keloidů bývá dědičná.
• Atrofické (prověšené): Vznikají, pokud se rána nehojí správně a tvoří se tak nedostatečné množství nové pojivové tkáně. Výsledná jizva je pod úrovní okolní kůže, např. jizvy po akné nebo po planých neštovicích.
• Strie: Drobné jizvičky způsobuje rychlé natahování kůže následkem rychlého růstu, změny
tělesné hmotnosti nebo období vrcholu těhotenství, nejčastěji se objevují v oblasti boků, prsou, sedacích partií, břicha, podkolenních jamkách.

Podmínky pro vznik co nejméně nápadných jizev
1. Uvolnění napětí: čerstvé jizvy by se měly udržovat pokud možno bez napětí, aby se předešlo jejich rozšíření.
2. Tlak: hypertrofii jizev lze předejít včasnou aplikací tlaku. Tlakovou masáž je třeba dělat každý den.
3. Ochrana před UV-zářením: aby se předešlo hyperpigmentaci, je třeba jizvy chránit před slunečními paprsky, dokud neskončí proces jejich zrání (i 18 měsíců).
4. Vlhkost a maximální přísun kyslíku: nanášení různých přípravků, které omezují ztrátu vody odpařováním (resp. jizvu hydratují, případně promašťují) a zároveň umožňují maximální okysličení jizvy.