Když jsou ženy smutné......
Musí mít smutek vždy pádný důvod? Má právo být smutná žena, která vychovává zdravé děti, má ohleduplného partnera a žádný viditelný problém? Nebo to je emoce, která zákonitě v tomto případě nemá co dělat a jedná se jen o nedostatek pokory?
Občas se stane, že se nám splní sny
Máme všechno, nebo téměř všechno, o čem jsme kdy snili a přesto máme pocit, že to nestačí. Neustále přesvědčujeme samy sebe, že tak jak to je, je to dobré. Dennodenní rutinou v sobě potlačujeme pocit nespokojenosti či jakéhosi vnitřního smutku. Neboť někdy je těžké přiznat si i sama před sebou, že něco není v pořádku. Že cosi v našem nitru křičí a my se snažíme to umlčet. Dlouho se snažíme. Až přijde den, kdy to překřičí naši snahu ... a chybí nám ten pocit radosti, když se ráno vzbudíme. Necítíme se v bezpečí ani tehdy, když nás partner láskyplně obejme. Dítě spící večer v postýlce v nás vyvolává otázku: Co teď? Jakoby jsme roli matky na dnešní den splnily, roli manželky také, a čas, kdy můžeme být samy se sebou, nás spíše děsí než těší.
Ženský smutek je zákeřný
Nemá prostor k vyjádření. Své blízké chceme ušetřit, tak polykáme slova, kterými bychom jim popsaly, co se děje v naší duši. Pokud se otevřeme, máme strach, že se nenajdou uši, které nás poslouchají a neodsoudí. Partnerovi se mohou zdát naše problémy banální. Kamarádkám málo důležité. S neidentifikovatelným smutkem jsme samy. My ženy se snažíme být vším pro všechny. Proto se občas stane, že ztratíme samy sebe. Vitalitu, energii, kreativitu, radost. Cítíme se být unavené a slabé. Náladovost a smutek nám brání být spokojené.
Kde najít inspiraci na to, opět cítit radost ze života a naplněnost ve vlastním ženském bytí?
Hledejme tam, kde se začal náš smutek. Definujme ho. Vyslovme ho. Přijměme ho. Prožijme ho. Zkusme najít to, co nám dělalo radost. Možná je to něco, na co jsme zapomněli. Prohlédnout si staré fotografie z dětství. Ty nám mohou odhalit naše touhy, potřeby a zapomenuté lásky. Vezměte barvy a malujete. Pište, pečte, šijte, zpívejte, recitujte ... Terapie uměním je ideální k odplavení skryté agrese, ztvárnění vnitřního smutku a vypuštění špatné energie. Prázdné bílé plátno, nepopsaný list papíru, hlína, kamínky, vlna na pletení, nitě, látka ... Je mnoho toho, co můžete zpracovat a dát mu novou podobu. Ženu charakterizuje tvořivost. Kreace něčeho nového a jedinečného. Něčeho, co přinese radost. Radost je ten druh pocitu, který má žena, když dá na papír slova jen tak, když udeří na správnou strunu rovnou z hlavy, napoprvé. Neuvěřitelné. Je to ten druh pocitu, který má žena, když zjistí, že je těhotná a přeje si to. Je to druh pocitu, který žena cítí, když se dívá na lidi, které miluje a oni jsou spokojeni. Je to druh pocitu, když žena dokončí něco, co ji obtěžovalo, co ji stísňovalo, něco, co vyžadovalo riskovat, něco, kvůli čemu se musela namáhat, vydat ze sebe to nejlepší a dosáhnout úspěchu. Někdy snadno, jindy těžce, ale dokázala to, vytvořila něco - to něco, ten boj, svůj život. To je instinktivní a přirozený stav ženy. Žena vyzařuje tento druh radosti. Situace, které jí přinášejí radost ji přivolávají jménem.
Smutek, který přichází nečekaně a nás samou překvapí, není bez příčiny
Bývá důsledkem negativního pohledu na sebe samu. Cítíme se být bezmocné, opuštěné a prázdné. Hlásí se, aby nám připomněl, že kromě všech rolí, které musíme v životě zastávat, jsou zde i naše vlastní touhy a potřeby. Není sobecké je naplnit. Není nemožné je naplnit. Vše je otázkou našeho rozhodnutí. V situacích, kdy se musíte rozhodovat mezi mohu a musím, mezi chci a nesmím, poslouchejte svůj instinkt. Ten není ohraničen slovy, možnostmi ani rozumem.
