Krev z pupečníku může zachránit život

Pupečníková krev zachraňuje životy. Výraz transplantace kostní dřeně mnozí znají. Tak jako lze při dodržení jistých pravidel transplantovat orgán, třeba i srdce, je možné transplantovat i krvetvorné buňky, které zmiňovaná kostní dřeň obsahuje. U mnoha diagnóz je to dokonce jediná naděje na přežití! Pokud se při porodu odebere pupečníková krev, vzniká reálný transplantát, který přečká roky.

Dnes jsou kromě kostní dřeně známy i další dva zdroje krvetvorných buněk, proto se už nemluví výlučně o transplantaci kostní dřeně, ale o transplantaci krvetvorných buněk. Jejím cílem je obnova krvetvorby v lidském organismu. Nejmladším zdrojem těchto zázračných kmenových buněk, z kterých se později vyvíjejí červené i bílé krvinky nebo krevní destičky, je pupečníková krev. Pokud se při porodu odebere a zamrazí, vzniká reálný transplantát, který ve speciálním mrazuvzdorném vaku a nádobě s tekutým dusíkem přečká roky.

Vyléčen nádor na mozku
První transplantace pupečníkové krve se uskutečnila v roce 1988 v Paříži. Pacienta Matthewa s Fanconiho anémií zachránily krvetvorné kmenové buňky z pupečníkové krve odebrané při porodu jeho mladší sestry. U sourozenců je totiž šance, že budou navzájem kompatibilní, poměrně vysoká, až 25 procent. V říjnu tohoto roku se na mezinárodní konferenci ve Francii konala oslava 20.výročí této transplantace. V prvním zmíněném případě šlo o sourozeneckou transplantaci. Vlastní pupečníková krev se při léčbě využila v roce 1998 v brazilském Sao Paulu. Původně měl být transplantát při narození mladší sestřičky určený pro staršího bratra s leukémií. Říká se tomu indikovaný odběr. Ten ji nakonec nepotřeboval a u "majitelky transplantátu" shodou okolností později zjistili nádor na mozku. Kromě chirurgického zásahu se takovýmto pacientům podává intenzivní chemoterapie, která téměř zlikviduje vlastní krvetvorbu. A tu velmi pomohou krvetvorné kmenové buňky,je - li je odkud získat.  Díky ní mohli lékaři použít agresivnější, čili účinnější léčbu na zlikvidování tumoru.

Odběr pupečníkové krve je možný jen jednou za život - při narození a po půl roce je třeba ověřit zdravotní stav dítěte pro možnost rizika přenosu vrozených onemocnění. Pupečníkovou krev je možné odložit výlučně pro jejího majitele, resp. sourozence, což je komerční odběr, který si rodina musí zaplatit. Rodička však může pupečníkovou krev darovat i do veřejného rejstříku, co ji nic nestojí a v takovém případě bude vytvořen transplantát určený pro mezinárodní výměnu. Indikován odběr znamená, že při narození mladšího sourozence se vytvoří transplantát z pupečníkové krve určený pro léčbu staršího bratra či sestry.

Tři zdroje krvetvorných kmenových buněk:

Kostní dřeň: Pro všechny krvinky platí, že se tvoří v kostní dřeni, která je za normálních okolností jediným sídlem krvetvorby u dospělého člověka. Získání krvetvorných buněk z tohoto zdroje má nevýhody v tom, že odběr je náročný a registr dárců kostní dřeně obsahuje pouze jména potenciálních dárců, ne reálné transplantáty.

Periferní krvetvorné buňky: Odborníci umí s pomocí speciálních léků "vyhnat" krvetvorné buňky z kostní dřeně do cirkulující krve a odtud je s pomocí tzv.. buněčných separátorů získat. Rejstřík dárců kostní dřeně je vlastně shodný s dárci periferních krvetvorných buněk. Z tohoto zdroje se krvetvorné kmenové buňky na transplantace používají nejčastěji.

Pupečníková krev: Nejmladší zdroj krvetvorných kmenových buněk. Je to krev, kterou lze získat odběrem ze žíly v pupečníkové šňůře (resp. ze žil v placentě). Odběr je jednoduchý a bezbolestný, nijak neohrozí matku ani dítě a vede ke vzniku reálného transplantátu, který je v případě potřeby velmi rychle k dispozici. Možnost odběru je však jen jednou za život - při porodu.