Láska, sex a touha po krásném životě
Většina televizních kanálů, kina i knihy a časopisy publikují sex jako prostředek komunikace mezi muži a ženami. Mladí lidé jsou těmito neustále servírujícímu informacemi ovlivněni. Mají zde návody na všechno a přitom chybí prostor na spontánnost a individualitu. A proto jim význam toho krásného slova “Láska” často uniká.
Snad největší omyl předvádíme mladším generacím opakováním freudovské zdůraznění sexu před citovým vztahem,
dozráváním osobnosti a uměním čekat na nejvhodnější chvíli. Jinak řečeno, sex jako vrcholný občasný životní zážitek není podmínkou, ale následkem hlubokého mezilidského citového vztahu, proto ani nemůže sloužit k jeho udržování. Následnost je přesně opačná, ne dobrý sex zajistí dobrý život, ale zajímavý a nejednou i značně obohacující život přináší nejkrásnější chvíle v objetí.
Každý sexuolog rád zopakuje, že milování je nejvzrušivější po krásném, byť namáhavém zážitku
Zdá se, že tzv. sexuální výchova přistupuje k problému z opačného konce. Měli bychom své děti učit spíše pěkně žít než jim kazit názory technickými pošetilosti ze sféry, kterou vlastně vůbec nechápeme. A co tak ještě i trochu důvěry, že si najdou svůj osobní postoj, možná i plný rozpaků a stydění se, ale ne napodobeninu super star. Touha po sexu, které jsme v moderní výchově vyšly tak lhostejně vstříc, není podle seriózních autorů projevem síly pohlavního pudu, ale spíše nedostatkem pocitu rodinné lásky, projevem komplexů méněcennosti, nedostatkem ženského či mužského sebevědomí, občas i následkem nudy nebo nekritického sebepodceňujícího napodobování bloudících kamarádů.
Sex se dostává do role náhrady za cit, který je nenahraditelný
Navzdory celospolečenskému erotickému a sexuálnímu jásotu, zamlžily jsme si podstatu pěkných lidských vztahů. Pokud je sex primárním a nejdůležitějším vztahem dvou lidí, bude snadno zneužitelný ve své čistě fyzické podobě. Pokud ho však postavíme až na vrchol osobnostního a citového vývoje, bude chráněn milostnými rituály, přirozeným studem i odvahou čekání. Od kamarádství k přátelství, dále k citovému vztahu, první rozechvělé puse, nekonečnému otálení a odkládání, přes společné sportovní či kulturní zážitky, citové zrání, zvažování a pochybnosti až k nesmělému objetí s příslibem závazků nebo vědomému, ale i bolestnému zážitku. Neznemožňují si předčasně společnou budoucnost, ale si ani nezavřou někdy velmi potřebný ústup po hořících mostech. Zastánci moderní liberální sexuální výchovy si už jistě brousí nože, ačkoliv formálně asi máme stejné cíle. Postavit jiskru oka a dotek ruky na nejvyšší piedestal lidského života, jenže tento vrcholný zážitek je třeba podepřít celým intelektuálním, citovým i tělesným vývinem, nezkonzumovat ho při první příležitosti, ale zasloužit si ho zápasem o ty nejkrásnější lidské hodnoty. Vrátit se v dnešní technologické krizi trochu k poezii, k okouzlení přírodou a schopnosti odložit potěšení na větší a krásnější. Takto chápaný sex není zranitelný, naoko je chráněn citem, má dostatečný odklad k rozumovému zvažování a sebejistotu vůle k samostatnému rozhodování.
Jak definovat ochranu před tím zlým, necitlivým, ubližujícím a egoistickým sexem?
Měli bychom vždy vědět s kým a kde jsou naše malé děti. Chránit je před nevhodnými lidmi, nepustit je ani na chvíli ze pečlivého dozoru, tak jak je chráníme před fyzickým zraněním. Nemůžeme je vystrašit před ohrožující společností, jen jim naznačit, že lidé jsou různí a předvídat situace, na které potřebují zcela konkrétní model (neber si jídlo od neznámých, nechoď s nikým, koho dobře neznáš a nejlépe až když se dohodneme a pod.). Nejdůležitější je zachovat si vzájemnou důvěru, aby se dítě nebálo přiznat, aby cítilo, že vše se nejlépe a nejrychleji vyřeší ve spolupráci s rodiči. Někdy nechce říci ze strachu, ale jindy nechce rodiče zklamat a zarmoutit. I zde je dobré dítě ujistit, že otevřenost je mnohem přijatelnější. Chráníme dívky, ale i chlapce, nikdy ale nedosáhneme stoprocentní jistotu, ale vyplatí se co nejvíce předvídat, aniž jsme ztratili důvěru k dobrým lidem. Citliví k životním krásám a ne bezbranní k jeho nástrahám. Jako vždy, i v této překrásné sféře mezilidských vztahů si dítě buduje své postoje podle rodičů a všech blízkých. Není důležité poučování (děti často raději přijmou odbornou knížku než nejisté promluvy), často malá poznámka, příběh z minulosti, výzva ke kritičnosti jsou tou nejlepší směrovkou. A život je krásnější, když máme vztah s blízkým člověkem.
