Lupénka neboli psoriáza

Psoriázou trpí na světě více než 125 milionů lidí. Objevit se může v jakémkoliv věku, u většiny pacientů se však první příznaky vyvinou do dvacátého roku života. Jelikož onemocněním trpí přibližně každý padesátý člověk, je přibližně taková častá jako cukrovka. 

Psoriáza je chronické zánětlivé onemocnění celého organismu, které se viditelně projevuje na kůži. Vyrovnat se s onemocněním, které zatím není úplně vyléčitelné, je těžké. Mnohem horší však je, že projevy nemoci jsou viditelné. Podle průzkumu by například až 25 procent Italů a 23 procent Němců nejedlo pokrm, který připravil člověk s lupénkou, jak se psoriáze lidově říká.

I když psoriáza, kromě vzácných výjimek, není život ohrožujícím onemocněním, její vliv na každodenní aktivity je nepopiratelný. Ztráta zaměstnání nebo problémy s výběrem povolání, odcizení v partnerském vztahu, pocit studu a méněcennosti, špinění šatstva a prádla každodenním ošetřováním, deprese či snížená mobilita v důsledku psoriatické artritidy jsou problémy.

Podle jistých studií každý desátý psoriatik přiznal, že alespoň jednou uvažoval o sebevraždě. S odmítáním okolí se tito pacienti setkávají často. To se promítá do pracovního prostředí, při přijímání do zaměstnání na určité profese, ale i do partnerského života. Je vysoce pravděpodobné, že majitel restaurace nepřijme do práce číšníka s psoriázou na rukou. Stává se, že psoriáza jednoho z manželů je příčinou rozvodu.

Nejčastějším nesmyslným předsudkem totiž je, že lidé považují psoriázu za infekční onemocnění.

Sklon k onemocnění se dědí. Lupénka je chronické zánětlivé kožní onemocnění. I když nepatří do skupiny civilizačních onemocnění, jakými jsou kardiovaskulární či onkologické choroby, existuje mezi nimi určitá souvislost. Významným zjištěním v posledním letech je skutečnost, že mechanismy, které vedou k psoriatickému procesu v kůži, způsobují zprostředkovaně i závažné vnitřní onemocnění, jakými jsou ateroskleróza a komplex srdečně-cévních chorob, cukrovka nebo zánět kloubů. Epidemiologické pozorování dokázala, že těžcí psoriatici žijí v průměru o 10 let méně než průměrná populace. Toto poznání radikálně změnilo pohled na její léčbu.
Důsledná léčba těžké psoriázy pomáhá kromě řešení základního kožního problému současně předcházet vážným komplikacím.

Nemoc se projevuje červenými ložisky se stříbřitými šupinami. Vznikají proto, že kůže rychle roste a nedokonale rohovatí. Normálně se kožní buňka od nejhlubší vrstvy kůže dopracuje ke kožnímu povrchu přibližně za měsíc. Při psoriáze jsou to jen tři až čtyři dny.

FAKTA O PSORIÁZE

Psoriáza je chronické zánětlivé onemocnění celého organismu, které se viditelně projevuje na kůži.Řadí se mezi autoimunitní onemocnění, při nichž se imunitní systém obrátí proti vlastnímu organismu.Kromě kůže bývají postiženy i nehty a klouby. Nejde o nakažlivou, život ohrožující nemoc,  ale lidé s psoriázou mají vyšší riziko vzniku a rozvoje cukrovky, artritidy, srdečních chorob a deprese.Může se projevit v jakémkoliv věku, nejčastěji se poprvé objeví ve věku 15 až  35 let.
Nedá se vyléčit, ale je to léčitelné onemocnění, které může po adekvátní léčbě ustoupit a nemusí se projevit roky.

Onemocnění má podobně jako cukrovka či revmatismus autoimunitní charakter. Imunologické i kožní změny  souvisí s genetickou výbavou člověka.
Až u 30 procent nemocných lze zjistit nějaké  postižení v rodině. Nedědí se však choroba, ale sklon k ní. Při postižení jednoho rodiče je pravděpodobnost vzniku onemocnění u dítěte 30 procentní, pokud mají psoriázu oba rodiče, pravděpodobnost se zvyšuje až na 70 procent. I proto se o ní často mluví jako o hrozbě podobné "spící" sopce. Na vzájemném působení genů a provokačních faktorů totiž záleží, zda se nemoc projeví nebo ne. Provokační faktory dokážou lupenku probudit ze stadia klidu do aktivní fáze.

Onemocnění začíná kdekoliv na těle, většinou v pubertálním věku nejčastěji ve formě červených ložisek, které se začnou oloupat. U 70 procent pacientů, kteří mají současně psoriatickou artritidu, předchází postižení kůže i postižení kloubů. Vzácnější může být prvním příznakem zánět kloubu.
Jednoznačná příčina vzniku onemocnění neexistuje. O to, zda se psoriáza u geneticky predisponovaného jedince projeví, rozhoduje mnoho faktorů. Spouštěči mohou být stres, infekce, např.. angína nebo podráždění kůže.

Neexistuje žádná prevence.  Vznik psoriázy je nepředvídatelný. Jelikož genetické riziko nese každý potenciální rodič postižený psoriázou, za preventivní opatření lze považovat například manželství dvou psoriatiky, které zvyšuje riziko psoriázy u dítěte.

Onemocnění a životospráva
Obecně se doporučuje dodržovat obecné zásady zdravého životního stylu-přiměřená tělesná aktivita, boj proti obezitě, která lupenku zhoršuje, vyhýbání se alkoholu a kouření. V rámci možností se doporučuje eliminovat stres, což samozřejmě není vždy možné. Psoriatici si musí uvědomit, že jde o dlouhodobé, nezřídka celoživotní onemocnění. Poznání podstaty  onemocnění, životospráva, pravidelné kontroly, pravidelné aplikace celkové či lokální léčby jsou základními požadavky kladenými na každého pacienta.

Mezi nejčastější komplikace léčby patří infekce, záněty, poranění a některé léky. Dále jsou to vlivy počasí, typické je zhoršení na podzim a jaro a naopak zlepšení v letě. Hormonální vlivy ji mohou vyvolat například v pubertě, po porodu, období vrcholu přechodu či po vysazení hormonální antikoncepce. Obezita, alkohol a kouření mají na svědomí až třikrát častější nárůst onemocnění.

Psoriáza je sice nemoc léčitelná, ale není úplně vyléčitelná. Nejdůležitější je však mít ji pod kontrolou, proto ji třeba léčit dlouhodobě. Je to však náročné pro pacienta, ale i jeho okolí. Velmi důležitá je spolupráce pacienta s lékařem, správně zvolená a pečlivě vedená léčba.

Něco z historie
O existenci psoriázy se ví staletí. Její typické znaky se našly na mumifikovaných tělech zpočátku křesťanské éry. V těch časech se však jako léčebný prostředek používal dehet. Kromě toho, že byly takoví pacienti špinaví, navíc i neuvěřitelně páchli. Nemoc si lidé často mylně zaměňovali s malomocenstvím, v důsledku čehož bylo mnoho lidí ve středověku vyloučených ze společnosti. Pojem psoriáza pochází z řeckého slova "PSOR", které původně označovalo svrab, později každé svědivé kožní onemocnění. První zmínka o ní je v díle Corpus Hippocraticum, vydaném sto let po smrti řeckého lékaře a filozofa Hippokrata. Až Ferdinand von Hebra v roce 1842 ve Vídni  přesně definoval lupenku a popsal její různé klinické příznaky. Až v roce 1940 odborníci poprvé v boji proti kožním onemocněním jako zbraň nasadili vitaminy. Ve 20. století se vědci snažili objevit i příčinu onemocnění. V 90.letech minulého století se ukázalo, že psoriáza je multifaktoriální onemocnění, které závisí na genetických a imunologických faktorech a na vlivech vnějšího prostředí.

Příčiny vzniku psoriázy

Jde o více faktorové onemocnění. Na jeho vzniku se podílejí genetické, imunologické faktory, jakož i vliv vnějšího prostředí. Za příčinu jejího vzniku se považuje geneticky podmíněná porucha funkce imunitního systému, který způsobí nadměrnou produkci kožních buněk několik studí prokázalo, že ve 30 až 50 procentech případů psoriázy se onemocnění již předtím vyskytlo v rodině.Výsledky výzkumu jednovaječných dvojčat uvádějí, že v 70 procentech případů byla postižena psoriázou obě dvojčata. Pokud by dědičnost byla jedinou příčinou, výsledek by měl být 100 procentní. Tyto výsledky dokazují, že psoriáza závisí na několika faktorech. Například u původních obyvatel v Andách nebo u Eskymáků se psoriáza nevyskytuje. Možným vysvětlením jsou genetické odlišnosti a jejich kombinace s vlivy vnějšího prostředí.

Kůže postižená psoriázou má jeden zásadní nedostatek: buňky se obnovují příliš rychle kromě zrychleného množení buněk se na vzniku a průběhu psoriázy podílejí zánětlivé kožní reakce. Zánětlivé reakce vyvolávají dva druhy buněk: polymorfonukleární neutrofily a T-lymfocyty, které hrají klíčovou roli při imunitní reakci organismu. psoriáza se podobá autoimunitního onemocnění, když je "kožní molekula" mylně považována za cizí těleso a napadena imunitním systémem. Molekula odpovídá na toto "napadení" přehnanou reakcí.

U pacientů s genetickou predispozicí k psoriáze mohou onemocnění spustit vnitřní a vnější faktory z okolního prostředí. Oba mohou urychlovat obnovování kůže. Vnější faktory zahrnují např. sezónní změnu počasí a tření oblečení o kůži. K vnitřním faktorům patří emocionální stres, určité léky a infekční onemocnění. Stres je často zodpovědný za její propuknutí - od stresu z nástupu do školy po prázdninách, až po vážné psychické trauma.

Určitý životní styl výrazně zvyšuje riziko vzniku psoriázy. Zvláště ohroženi jsou kuřáci, zhoršujícími faktory jsou i obezita a alkohol.