Matka je jediná jistota, kterou děti mají

Matka, máma, maminka…… Slova, která evokují život. Často to bývají i první slova, která dítě vysloví. I přes úctu k mužům - otcům, to ve většině rodin bývá žena, která do něj dýchá teplo a něhu.  

rodina, rodiče, výchova dětí

Do světa rozezvučel poprvé náš hlas,
který vykouzlil nejen mámin upřímný úsměv na rtech a i slzy v jejich očích. Život k životu, matka k dítěti, ouška klidně naslouchala novému šepotu. Tlukot srdíčka - uklidňující tóny pro nového zvídavého tvorečka, ouška k hrudi matky natahuje, na jejich ňadrech klidně usíná a svůj život začíná snít. Malí, bezbranní a ukřičení, někdy nezbední, ale ve své podstatě čistí a neposkvrnění, samá radost, občas pláč, ale hlavně úsměv na rtech i v očích. A zejména vždy děti své mámy, stvořeni z ženského lůna, z něžného srdíčka.

První měsíce a kroky
Zvláštní, kouzelný a jedinečný čas, pro matku i pro dítě. První doteky, první objetí, první slova, a vůbec, všechny ty první věci, které se v životě stanou jen jednou, které si děti nepamatují a maminky na ně vzpomínají. Na rukách jste nás nosili, byli jste naší jedinou ochranou a ve většině případů v těch prvních měsících a letech, ať to zní jakkoliv krvežíznivě, i jedinou potravou. Ve vašem objetí a náručí jsme se na svět usmívali i spokojeně v něm nejednou usnuli - barový pult z vašich křivek pod nosem, občas otevřeli jedno očko, správně se nastavili a už vesele ten mléčný koktejl popíjeli. A pak nám za pár desítek let později ženy vyčítají, že jsou z nás notorici těch krásných vnad .. no ale dá se tomu volání přírody odolat? Ta náruč a jistota, provází nás a je zároveň hádankou našeho budoucího života

Nezbytný proces učení, nalézání jistoty, a víry v sebe,
ve vlastní rozhodnutí. První vazby, kamarádství, či dětské lásky, když jsme byli zamilovaní do (ne) jedné plavovlásky a s nevyslovenou nadějí zaujmout se vytahovali před nimi - to je jedna z těch věcí, co se nemění ani věkem a kvůli které jsme pro ženy občas blázni i hrdinové . Čas prvních stoupání, drobných zakopnutí i pádů a prvních zklamáni. Děti se raději smějí než pláčou, když však truchlí, vždy vědí, že jeden úkryt mají. Úkryt, co pevné stěny má a věčně otevřenou náruč, kde se můžeme před světem, našimi křivdami i chybami, či jen smutnými dny, schovat a tu bouři přečkat. Takovou náruč člověk celý život hledá ..

Smršť - dospívání, párty, hádky s rodiči,
diskotéky, první polibky, letní plavovlásky i první lásky. Začínali jsme večer, končili ráno, nepřemýšleli jsme nad důsledky, jen život si užívali. Inu, i to jsou děti svých mám, žádný sebeklam. Nevěděli jsme, kdy přijdeme, někdy ani kam jdeme a kdy se vrátíme. Došlo však na pravdu pravd, že každý vzlet má i svůj pád, že po dni přijde tma, ale také že člověk, život, přátelství, zda láska i druhý den má - vítězem je ten, kdo se jen tak lehce nevzdává a své chyby nejen před ostatními, ale i sám před sebou přiznává. Jednu jistotu jsme však měli, že když se vrátíme, najdeme tam tu svou mámu, znovu a zas. Tu jistotu muž později hledá ..

Konec učení, brány života se rozvírají,
a my jsme chtěli poznat dosud neznámé, toužit, snít a milovat. Postav dům, zasaď strom. Domy - v dnešní době lze jen vzdušné zámky, a maringotky, ale strom, strom je naším dědictvím i poselstvím, minulostí i nadějnou budoucností. Pravda, někdy je těch pokusů zasít možná více .. dokud se nenajde žena obdařená trpělivostí to s námi vydržet. Žena, na kterou děti budou volat mami, hodna toho kouzelného oslovení a pomyslného postavení, díky níž ten zvuk toho slova ze světa i z našeho stromu nevymizí. Země se otočí, půda se chvěje, srdce vzplane, syn matky svou lásku najde. To, co nemělo přesnou tvář, jen nejasné rysy a léty formovaný tvar, tu ženu co muž hledal, při které ty otázky z minulosti našly ve správnou chvíli odpovědi, ta jistota, náruč, to srdce, ta pokora, něha, krása a cit, ta láska, to všechno, co jsme dostali od vás, s ní posíláme dál. To je váš odkaz, to je naše naděje, to je plamen na cestě z minulosti, který ponesou naše děti do budoucna.

Tak plyne čas, noc střídá den, hvězdy vznikají i mizí,
ale některé věci zůstávají. Jednou přijde ten čas, když dítě opustí svou mámu a za svým snem vyrazí do světa. A jednou přijde ten čas, kdy máma odejde z tohoto světa, ale své dítě nikdy neopustí. Děti ne vždy řeknou co říci chtějí, a mnoho věcí obrblou, ale vězte, že to malé velké stvoření, ten zázrak života má jen jednu jistotu a i když ji nestihne říct, tak to je ta, že vás, ženy a naše mámy, milují ....

Autor: Lenka Kostková

Mohlo by vás také zajímat

Děti potřebují objetí víc než drahé hračkyVětšina dětí u nás musí nutně mít mobil, tablet, vlastní pokoj, hromadu kroužků... A ve výčtu bychom mohli ještě dlouho pokračovat. Ale napadlo vás někdy, co vašemu, dobře zaopatřenému dítěti může chybět? Je to něco, co oproti…Láska a krátký test, který napovíJakým jazykem mluvíte, když máte někoho rádi? Že jste o tom ještě nepřemýšleli? Zkuste si náš krátký test, který vám to prozradí. Každý máme nádrž lásky, kterou potřebujeme naplnit Pokud je prázdná, cítíme se i my…Hledá se žena, věrnosti a sportu schopnáChcete se stát partnerkou, po které touží všichni muži? Tak to je asi sen mnoha žen. Ale proč jen snít. Muži milují ženu, která ví co chce, je hodna obdivu, sportuje, náležitě se o sebe stará, není hysterická a je jim věrná. A to při…Láska, sex a touha po krásném životěVětšina televizních kanálů, kina i knihy a časopisy publikují sex jako prostředek komunikace mezi muži a ženami. Mladí lidé jsou těmito neustále servírujícímu informacemi ovlivněni. Mají zde návody na všechno a přitom chybí prostor na…Láska slaví svůj svátek každý denValentýn? Některými nepřijatý, jinými opěvovaný, svátek zamilovaných. Slavení lásky není nikdy dost. Stále je na ni co opěvovat, ať už je to v únoru nebo máji, co myslíte? Pokud je pro vás 14.února jediným dnem v roce, když…Den milující a obětavé matkyPo probuzení se umyje, nalíčí a ustrojí. Vzbudí s úsměvem své dítě, které se bez reptání umyje a oblékne. Společně se nasnídají a jdou na procházku a nakoupit. Dítě uctivě zdraví prodavačky a sleduje, co matka nakoupí. Po uklizení…