Matka je jediná jistota, kterou děti mají

Matka, máma, maminka…… Slova, která evokují život. Často to bývají i první slova, která dítě vysloví. I přes úctu k mužům - otcům, to ve většině rodin bývá žena, která do něj dýchá teplo a něhu.  

Do světa rozezvučel poprvé náš hlas,
který vykouzlil nejen mámin upřímný úsměv na rtech a i slzy v jejich očích. Život k životu, matka k dítěti, ouška klidně naslouchala novému šepotu. Tlukot srdíčka - uklidňující tóny pro nového zvídavého tvorečka, ouška k hrudi matky natahuje, na jejich ňadrech klidně usíná a svůj život začíná snít. Malí, bezbranní a ukřičení, někdy nezbední, ale ve své podstatě čistí a neposkvrnění, samá radost, občas pláč, ale hlavně úsměv na rtech i v očích. A zejména vždy děti své mámy, stvořeni z ženského lůna, z něžného srdíčka.

První měsíce a kroky
Zvláštní, kouzelný a jedinečný čas, pro matku i pro dítě. První doteky, první objetí, první slova, a vůbec, všechny ty první věci, které se v životě stanou jen jednou, které si děti nepamatují a maminky na ně vzpomínají. Na rukách jste nás nosili, byli jste naší jedinou ochranou a ve většině případů v těch prvních měsících a letech, ať to zní jakkoliv krvežíznivě, i jedinou potravou. Ve vašem objetí a náručí jsme se na svět usmívali i spokojeně v něm nejednou usnuli - barový pult z vašich křivek pod nosem, občas otevřeli jedno očko, správně se nastavili a už vesele ten mléčný koktejl popíjeli. A pak nám za pár desítek let později ženy vyčítají, že jsou z nás notorici těch krásných vnad .. no ale dá se tomu volání přírody odolat? Ta náruč a jistota, provází nás a je zároveň hádankou našeho budoucího života

Nezbytný proces učení, nalézání jistoty, a víry v sebe,
ve vlastní rozhodnutí. První vazby, kamarádství, či dětské lásky, když jsme byli zamilovaní do (ne) jedné plavovlásky a s nevyslovenou nadějí zaujmout se vytahovali před nimi - to je jedna z těch věcí, co se nemění ani věkem a kvůli které jsme pro ženy občas blázni i hrdinové . Čas prvních stoupání, drobných zakopnutí i pádů a prvních zklamáni. Děti se raději smějí než pláčou, když však truchlí, vždy vědí, že jeden úkryt mají. Úkryt, co pevné stěny má a věčně otevřenou náruč, kde se můžeme před světem, našimi křivdami i chybami, či jen smutnými dny, schovat a tu bouři přečkat. Takovou náruč člověk celý život hledá ..

Smršť - dospívání, párty, hádky s rodiči,
diskotéky, první polibky, letní plavovlásky i první lásky. Začínali jsme večer, končili ráno, nepřemýšleli jsme nad důsledky, jen život si užívali. Inu, i to jsou děti svých mám, žádný sebeklam. Nevěděli jsme, kdy přijdeme, někdy ani kam jdeme a kdy se vrátíme. Došlo však na pravdu pravd, že každý vzlet má i svůj pád, že po dni přijde tma, ale také že člověk, život, přátelství, zda láska i druhý den má - vítězem je ten, kdo se jen tak lehce nevzdává a své chyby nejen před ostatními, ale i sám před sebou přiznává. Jednu jistotu jsme však měli, že když se vrátíme, najdeme tam tu svou mámu, znovu a zas. Tu jistotu muž později hledá ..

Konec učení, brány života se rozvírají,
a my jsme chtěli poznat dosud neznámé, toužit, snít a milovat. Postav dům, zasaď strom. Domy - v dnešní době lze jen vzdušné zámky, a maringotky, ale strom, strom je naším dědictvím i poselstvím, minulostí i nadějnou budoucností. Pravda, někdy je těch pokusů zasít možná více .. dokud se nenajde žena obdařená trpělivostí to s námi vydržet. Žena, na kterou děti budou volat mami, hodna toho kouzelného oslovení a pomyslného postavení, díky níž ten zvuk toho slova ze světa i z našeho stromu nevymizí. Země se otočí, půda se chvěje, srdce vzplane, syn matky svou lásku najde. To, co nemělo přesnou tvář, jen nejasné rysy a léty formovaný tvar, tu ženu co muž hledal, při které ty otázky z minulosti našly ve správnou chvíli odpovědi, ta jistota, náruč, to srdce, ta pokora, něha, krása a cit, ta láska, to všechno, co jsme dostali od vás, s ní posíláme dál. To je váš odkaz, to je naše naděje, to je plamen na cestě z minulosti, který ponesou naše děti do budoucna.

Tak plyne čas, noc střídá den, hvězdy vznikají i mizí,
ale některé věci zůstávají. Jednou přijde ten čas, když dítě opustí svou mámu a za svým snem vyrazí do světa. A jednou přijde ten čas, kdy máma odejde z tohoto světa, ale své dítě nikdy neopustí. Děti ne vždy řeknou co říci chtějí, a mnoho věcí obrblou, ale vězte, že to malé velké stvoření, ten zázrak života má jen jednu jistotu a i když ji nestihne říct, tak to je ta, že vás, ženy a naše mámy, milují ....


Mohlo by vás také zajímat