Messie syndrom čili chorobné shromažďování

Dům plný harampádí a zvířat je práce pro psychiatra. Poznáte ho podle sklepů plných nepotřebných starých věcí a kouzelné formulky " to se ještě může hodit ". Syndrom „ Messie“ (anglicky“ bordelář“)  nebo-li  člověk postižený chorobným shromažďováním.


Začíná to nevinně - například jen odkládáním starých časopisů. Když je ale v bytě stále méně místa a stále více nepořádku, sběratel by se měl začít léčit. Hromadění hřebíků a starých kol není nebezpečné, ale pokud někdo kupí hnijící odpad na balkoně nebo na dvoře, jde už o zdraví a sousedské vztahy.
Je to druh závislosti, léčba proto patří do rukou psychiatra. Náhle odklízení "sbírky" totiž u messie  vyvolá záchvat zuřivosti, depresi. V podstatě abstinenční příznaky.


Nemoc může vyvolat jakýkoliv neúspěch či neštěstí v životě. Kořeny mohou sahat až do dětství - pokud dítě nedosáhlo, po čem toužilo, v dospělosti si to pak několikanásobně dopřeje.


Kritickým druhem tohoto postižení je shromažďování zvířat

Přináší utrpení nejen sousedům a ostatním členům domácnosti, ale i samotným zvířatům. Je to paradox, protože "sběratelé" je vodí domů proto, aby zvířeti pomohli. Nejčastěji se tato nemoc vyskytuje u starších a osamělých žen. Jejich příbytky jsou, jemně řečeno, v havarijním stavu a chaosu. Pokud některé ze zvířat onemocní, odmítá si to postižený majitel přiznat, vyhýbá se řešení problému. Extrémem je, když takový člověk nechá mrtvé zvíře ležet bez povšimnutí, aby se vyhnul pocitům smutku, viny či odpovědnosti. Tak se z jeho bytu nebo dvora šíří zápach, zvyšuje se riziko přenosu infekce k sousedům.


Existují tři základní typy shromažďovacím zvířat


1. Poražený ošetřovatel
Částečně si uvědomuje, že má problém, má blíže k realitě, než ostatní typy. Jeho problém spouští změna okolností nebo možností (sociálních, ekonomických či zdravotních). Například ztráta druha, který pomáhal ze starostlivosti-orientace o zvířata. Vyvolat nemoc může například i ztráta zaměstnání. Zpočátku se dotyčný snaží o zvířata pořádně starat, ale nakonec je poražen a není schopen řešit problémy. Postupně se kvalita péče o zvířata snižuje. Přesto má k nim silný vztah a bere je jako členy rodiny. Při řešení problému umožní kompetentním vstoupit dovnitř, většinou respektuje nařízení, snaží se problém s pomocí vyřešit. Tito lidé mají vyšší sklon poruchám nálady, schizoafektivním a psychotickým poruchám, poruchám  osobnosti a k mentální retardaci.
2. Zachránce
Tento typ mívá silný pocit poslání zachránit zvířata, má strach ze smrti (zvířat i své) a nesouhlasí s eutanázií. Většinou začíná s přiměřenými možnostmi péče. Věří, že jen on jediný je schopen zvířatům pomoci. Jejich počet však postupně převýší kapacitu péče. Přesto oprávněně nedokáže odmítnout žádost o převzetí dalších. Vyhýbá se autoritám nebo jim brání v příchodu.
3. Vykořisťovatel
Tento typ získává zvířata jen pro uspokojení vlastních potřeb. Mívá sociopatickou povahu nebo poruchy osobnosti. Chybí mu empatie pro lidi nebo zvířata, nezná pocit viny, soucit a nemá sociální cítění, je lhostejný k násilí. Zvířata získává spíše aktivně než pasivně. Odmítá autority a oprávněnou péče o zvířata od cizích lidí. Věří, že jeho znalosti jsou nejlepší ze všech, staví se do role experta. Tento typ mívá povrchní kouzlo a charisma-velkou výřečnost, obratnost v umění omluvit se, schopnost prezentovat sebe sama, působí důvěryhodně a kvalifikovaně na úředníky, veřejnost i média. Často se chová bezohledně, lže, podvádí, krade bez soucitu. Plánuje obcházet zákon a vítězit nad systémem.


Kvůli své zvířecí úchylce se před dvěma lety stala nechvalně známou i žena, která na dvoře chovala téměř tři sta psů. Nejdříve jich měla jen několik, dokonce s nimi chodila na soutěže. Jenže psi se jí začali množit, protože majitelka odmítala jejich sterilizaci. Až se číslo vyšplhalo na stovky zablešených a zanedbaných zvířat.


Choroba se dá léčit, ale léčba spadá do rukou odborného lékaře – psychiatra.