Svatý Mikuláš, čert a anděl - pomocníci při výchově dětí?

Pátý prosinec je dětmi milován, ale i obáván. Tento večer přichází štědrý sv. Mikuláš a s ním i anděl s čertem. Děti si chystají básničky a těší se na sladkou nadílku. Venku je slyšet cinkání zvonků, ale i řičení řetěžů. Tuto tradici někteří rodiče vítají ve snaze, že jim Mikuláš s čertem pomohou s výchovou nezdárných dětí, ale pozor….

Často zapomínáme na to, že příchod sv. Mikuláše je nejen staletou tradicí,
kterou zbožňují naše děti, ale i skvělým výchovným prostředkem. Učí dítě překonávat strach a motivuje ho k tomu, aby bylo lepším člověkem. Podobně jako nesmrtelný svět pohádek a pohádkových hrdinů. Svátek sv. Mikuláše však splňuje toto kritérium jen tehdy, pokud dítě není danou skutečností zastrašováno. Psychologové upozorňují, že hrozby a výhrůžky jsou velmi nesprávným a traumatizujícím výchovným prostředkem. Proto je nesprávné používat věty jako například: "Když nebudeš poslouchat, přijde čert. Vezme tě to velkého pytle a půjdeš s ním přímo do pekla. "

Jak využít den sv. Mikuláše ve prospěch dítěte?
Svátek sv. Mikuláše ve své podstatě patří mezi křesťanské svátky. V jeho pozadí stojí skutečná osobnost biskupa, který nezištně pomáhal bližním. Bez ohledu na tuto skutečnost lze nalézt v této tradici pohádkovou symboliku. V postavičkách sv. Mikuláše, čerta a anděla se skrývají magické pohádkové symboly. Sv. Mikuláš a nebeský anděl jsou představiteli dobra, naopak špinavý čert s řetězy v rukou je symbolem zla. Dítě ví, že dobro vždy zvítězí nad zlem a tato skutečnost mu pomáhá překonávat strach. Kromě toho má u sebe milující rodiče, na které se může vždy spolehnout. Třetím aspektem, který pomáhá strach dítěte eliminovat je fakt, že vše se odehrává v prostředí, které důvěrně zná. Tedy přímo v bezpečí domova. Zároveň je velmi důležitý přístup samotných představitelů této tradice. Sv. Mikuláš by měl být laskavý a k dětem přistupovat s obrovskou dávkou citlivosti. Děti by měl povzbudit a motivovat je k lepšímu chování. Svátek svatého Mikuláše bezpochyby patří k událostem, které se zapisují navždy do vzpomínek dětí. Uctívání tohoto svátku a udržování krásné tradice si děti později přenesou do vlastních rodin. Tedy snad nejdůležitější ze všeho je přístup samotných rodičů. Na nich závisí, jak budou děti tento svátek vnímat. Důležitý je rozhovor, kterým dítěti vysvětlí podstatu tohoto svátku. Záleží na rodičích, či svátek sv. Mikuláše budou děti vnímat jako tradici, která vychází z křesťanství a má kořeny v dávné minulosti nebo to bude den, který se bude nést v pohádkovém duchu.

Jste zvědaví, jak to celé začalo?
Osobnost svatého Mikuláše je tak trochu zahalena tajemstvím. O jeho životě se zachovalo jen velmi málo písemných zmínek. Mnohé skutečnosti z jeho životní pouti jsou jen dohady a z osobnosti sv.Mikuláše časem vznikla bytost opředená legendami. Faktem je, že Mikuláš existoval. Narodil se na pobřeží Malé Asie někdy kolem roku 270. Písemné dokumenty potvrzují, že byl biskupem ve městě Myra (dnes město v Turecku). Stalo se tak někdy kolem roku 300. Sv. Mikuláš žil v dobách velkého pronásledování křesťanů. Jistý čas byl sám vězněn a prožíval velmi těžké chvíle v krutých a nemilosrdných podmínkách vězení. Ani to však nezničilo jeho přesvědčení, za které bojoval s neuvěřitelným odhodláním. Za svého života velkou část své energie věnoval boji proti arianismu. Toto staré učení pocházelo od biskupa z Alexandrie nazývaného Arius. Podle křesťanského učení je Bůh ve třech božských osobách, tedy Otec, Syn a Duch svatý. Ariánství vycházelo z přesvědčení, že ještě před samotným stvořením světa Otec stvořil Syna - tedy Ježíše Krista. Niceijským koncilem v roce 325 bylo Ariánství odsouzeno. Sv. Mikuláš byl velkým a zaníceným křesťanem. Co je však nejdůležitější, učení přenášel do svého každodenního života. Byl to muž s velkým srdcem, který miloval lidi kolem sebe. Zemřel 6. prosince někdy v letech 345 až 352. K životu tohoto světce se váže několik legend. Podle první Mikuláš zabránil zoufalému činu otce, který chtěl, aby se jeho dcery staly kurtizánami, protože neměl pro ně svatební věno. Vše začalo tak, že nešťastný otec přišel o všechny své peníze. Nebyl schopen dcerám zajistit věno a bez věna je nechtěl žádný ženich. Zoufalství přinutilo otce, aby se uchýlil k smutnému rozhodnutí. Legenda říká, že sv. Mikuláš dal tajně do okna měšec plný zlatých mincí a tak zachránil první dceru. Podobně se zachoval i při dalších dvou dcerách. Podle další legendy zachránil sv. Mikuláš tři námořníky, který se ocitli v zajetí blesků a hromů na rozbouřeném moři. Třetí legenda mluví o sv. Mikulášovi jako zachránci tří mladíků, jež chtěl hostinský zabít a uložit do sudů. Vznik a šíření těchto legend způsobilo, že sv. Mikuláš je patronem národů, námořníků či dětí. S jeho jménem je spojeno číslo 3 a často zobrazován například se třemi měšci nebo třemi sudy.

Jak vznikl zvyk obdarovávat děti sladkostmi?
Jednou z možností je, že tradice vznikla v Nizozemsku a pomalu se šířila do Ameriky. Severští přistěhovalci jsou pověstní svými pověrami, tak ke tradici, která vznikla v Nizozemsku, připojili legendu o čaroději, který hodným dětem nosí dárky a zlobivé děti potrestá. Druhou možností je, že tradice začala psát historii v Německu. Spojuje se s hrou na biskupa, kterou se děti hrály jednou ročně v klášterní škole. To znamená, že na jednu noc v roce se stalo některé dítě biskupem. Vznik této hry se datuje od desátého století. Podle dostupných informací se někdy ve třináctém století přesunula hra na biskupa na 6. prosince, tedy na den sv. Mikuláše. Dnes se z postavy biskupa vlivem médií a reklamy stala pohádková bytost Santa Clause či Dědy Mráze. Jen málokteré dítě ví, kdo byl opravdu sv. Mikuláš a kde pramení podstata tohoto pěkného zvyku.


Mohlo by vás také zajímat