Násilí pochází většinou ze sociálního prostředí násilníků

Násilníci většinou nemyslí na důsledky svých činů. Násilníci většinou nemyslí na důsledky svých činů. Někdy je jim lhostejný osud jiných lidí i osud vlastní. Je běžné, že se lidé mstí svému okolí a týrají ho za své skutečné či domnělé utrpení, frustrace, nedostatek přízně. Je běžné, že se lidé mstí svému okolí a týrají ho za své skutečné či domnělé utrpení, frustrace, nedostatek přízně, uznání a podobně. Ten mechanismus je běžný, ale málokdy nabírá drastické formy. To, že je někomu lhostejný jeho vlastní osud, je pro normálního člověka nesrozumitelné, ale vyskytuje se to často u násilnických lidí. Řadě z nich je celkem jedno, zda budou potrestáni vězením nebo dokonce popraveni.

Většinou za to může zanedbané sociální prostředí, genetika až takovou roli nehraje. Převýchova u dětí a mladistvých je možná, statistiky úspěšnosti se ale nevedou. Při převýchově učí speciální pedagogové, psychologové a vychovatelé dítě řešit problémy standardní cestou, nést odpovědnost za své činy a připravují jej na přechod do běžného života.

Někdy sama osoba, která čin spáchá, není schopna bližších uspokojivých vztahů. Někteří lidé řeší své deprivace tím, že útočí na jiné lidi. S takovými lidmi je soužití velmi náročné.  Agresoři podle psychiatra často omlouvají své jednání a skrývají ho za bohulibé vysvětlení. Tvrdí například, že svět zbavují zla a proto mají právo zabíjet. Jsou známy i případy, kdy frustrovaný člověk střílel na dálku na milence na lavičce nebo když lidé, kteří měli těžký život, zabíjeli děti, protože měli pocit, že je v životě i tak nic dobrého nečeká.

V Česku přibývá případů takzvaných šílených střelců, kteří útočí bez zjevné příčiny. Souvisí to se západní kulturou, která tlačí člověka k úspěchu, egoismu a uznávání jen toho, kdo v něčem vynikne. K těmto činům může přispívat i fakt, že jsou medializovány.