Jak rozmluvit sebevrahovi jeho úmysly?
Děti sebevrahů častěji zvedají ruku proti sobě. Děti, jejichž rodič spáchal sebevraždu, mají téměř dvakrát vyšší pravděpodobnost, že si sáhnou na život, než ty, jejichž rodiče se o něco takového nepokusili. Velmi mnoho závisí na tom, kolik má dítě let, když si jeho rodič sáhl na život. Teenageři a mladší děti jsou nejzranitelnější. Riziko bylo až trojnásobně vyšší u dětí, které měly v době sebevraždy rodiče méně než 18 let. U starších dětí se riziko výrazněji nezvýšilo.
Studie vycházela z několika národních registrů ze Švédska. Lékaři tam sledovali děti od roku 1969 do roku 2004. Z více než čtyř milionů dětí 3,8 milionu mělo živé rodiče, téměř půl milionu dětí ztratilo rodiče z jiných důvodů a 44.397 byly děti sebevrahů. Ti zvláště potřebují mít po ruce člověka, který by jim pomohl vyrovnávat se s těžkostmi v životě. Aby je neřešili, jako jejich rodiče.
Z důvodu sebevraždy umírá více lidí než při autonehodách. Za rok je to v rámci EU kolem 40 tisíc lidí, autonehody mají na svědomí o 10 tisíc životů méně. Přitom na prevenci smrtelných dopravních nehod existuje mnoho projektů, akcí zaměřených proti sebevraždám je však málo.
Toto téma je stále tabu, přiznat se ke samovražedným myšlenkám dokáže málokdo. Mohou za to předsudky zakořeněné ve společnosti, která takové lidi odsuzuje. Právě rozhovor je ale jednou z nejúčinnějších metod, jak pomoci člověku se sklonem k sebevraždě.
Hlavní příznaky deprese
• smutná nálada
• změna spánkového rytmu, ztráta chuti k jídlu, úbytek hmotnosti
• pocity beznaděje, bezmoci
• pocity vlastní neschopnosti, sebeobviňování
• ztráta předchozích zájmů, neschopnost těšit se
• únava, ztráta energie
• neschopnost soustředit se na činnost, na čtení
• zpomalené myšlení, tichá a pomalá řeč
• myšlenky na smrt, sebevraždu, přání nežít
Nejčastější mýty spojené se sebevraždami
• lidé, kteří o sebevraždě mluví, ji neprovedou (naopak, obvykle se o ní zmiňují, a
mluví i obecně o smrti)
• sebevražda se obvykle stane bez varování (varovné příznaky existují, ale okolí je často rozpozná až po uskutečnění)
• pokud začnete s ohroženým mluvit o sebevraždě, dáváte mu tím vlastně návod (naopak při rozhovoru s ním zjistíte nebezpečí, nebo najdete jiné možnosti řešení)
• lidé, kteří chtějí vykonat sebevraždu, chtějí opravdu zemřít (jejich postoj k sebevraždě je obvykle protichůdný, bije se v nich touha po smrti s touhou po životě)
• o sebevraždu se pokoušejí hlavně lidé v chudobě (ohroženi jsou lidé ze všech sociálních vrstev)
• kdo se jednou pokusí o sebevraždu, bude se o ní pokoušet nadále (naopak, po vyřešení krize se většina lidí už o sebevraždu nepokusí)
• zklidnění po krizi znamená, že riziko sebevraždy je překonáno (naopak, nápadné a náhle zklidnění je znakem, že člověk přijal rozhodnutí o vykonaní sebevraždy a je s ní vyrovnaný)
Jak pomoci?
• snažte se ohroženého poslouchat, snažte se, aby mluvil o svém problému, buďte chápavý
• vyjádřete mu svou snahu pomoci při řešení problému
• prodiskutujte s ním jiné možnosti řešení, než je sebevražda
• při podezření na sebevraždu se přímo ptejte na sebevražedné myšlenky, a pokud jsou přítomny, i na konkrétní plány na její uskutečnění
• z blízkosti člověka ohroženého sebevraždou odstraňte možné prostředky na uskutečnění (léky, ostré předměty, zbraně)
• snažte se získat čas
• hledejte jiné zdroje pomoci -řekněte to jiným
• pokud je krize akutní, vyhledejte profesionální pomoc -volejte linku důvěry, lékařskou záchrannou pomoc
• nenechávejte ohroženého samotného
• zůstaňte s ním až do příchodu pomoci
• nenechte se rozmluvit od pomoci -depresivní člověk často svůj stav nedokáže posoudit, nebo se snaží možnost sebevraždy před jinými zapřít
Tohle nikdy nedělejte
• neignorujte situaci
• nesnažte se ohroženému sebevraždu vymluvit a zlehčovat problém
• neříkejte mu, že všechno bude zase v pořádku
• neříkejte, že situaci musí překonat
• neříkejte mu věty typu:“ Máš přece proč žít, ….“
• nedávejte mu falešné ujištění
• neslibujte mu, že zachováte tajemství o jeho sebevražedných úmyslech
• ohroženého nenechávejte samotného
