Když chutnají vlastní strupy


Pojídač strupů patří do skupiny lidí trpících obsedantně-kompulzivní poruchou. Tedy psychickou chorobou, která se projevuje nutkavým chováním. Jde o formu   sebepoškozování. Někteří z nich mají tělo soustavně pokryté strupy až tak, že i v létě ho skrývají pod dlouhé rukávy a kalhoty.

Co s tím
Strhávání a jedení strupů velmi často souvisí s depresemi, nízkým sebevědomím a sebeúctou, různými závislostmi, úzkostí či poruchami příjmu potravy. V anamnéze však může být i nějaký druh zneužití v minulosti nebo trauma. Sebepoškozováním si pacient zmírňuje pocity frustrace a strach, vyjadřuje tak svůj zmatek v duši, který neumí popsat slovy. Jelikož jde o nutkavé chování, člověk si s ním sám neporadí. Na místě je návštěva psychiatra. Především v případě, když si člověk záměrně způsobuje rány na těle, jen aby se mu na nich vytvořily strupy. Lékaři volí při obsedantně-kompulzívních poruchách kombinaci farmakoterapie a psychoterapie. Druhou jmenovanou se psychiatr snaží prolomit spojení mezi nutkavou myšlenkou a nutkavým jednáním. Kombinovaná léčba dokáže zlepšit stav pacienta až o 75 procent a to už v krátkém a středně dobém čase.


Někdo strupy, jiný soply
Velmi podobnou poruchou, jakou je pojídání strupů, bývá i šťourání se v nose. Odborně se tomu říká hinotillexomanie. Občas svědí nosní dírka každého, to je normální. Ale když se v ní někdo vrtá téměř bez přestání, to už je porucha. Navíc, když se pak úlovkem i krmí. Nedělají to přitom jen děti, ale i poměrně hodně dospělých, mužů i žen. A není to a nějaká spodina, touto poruchou trpí i slušní lidé, někdy dokonce ředitelé a manažerky. Jen to všichni skrývají a za odborníkem nejde téměř nikdo. Přitom po diskrétní konzultaci s lékařem a následné léčbě by se svého trápení zbavili. Okolí by nic nezaznamenalo a dotyčný by se nemusel více před nikým stydět. Zejména ne sám před sebou.