Nebezpečná klíšťová encefalitida

Počet případů klíšťové encefalitidy roste.  Klíšťová encefalitida je virové onemocnění způsobující zánět mozku a mozkových blan. K přenosu infekce dochází prostřednictvím přisátého klíštěte obyčejného. Bylo by však mylné myslet si, že pokud člověk nežije nebo se nepohybuje v oblasti s nejvyšším výskytem klíšťové encefalitidy, nemůže se jí nakazit. Je třeba si uvědomit, že klíšťová encefalitida ohrožuje nás všechny.Rizikovým faktorem je i cestování do zemí jako je Rakousko, Slovensko, Litva, Lotyšsko nebo Estonsko, kde je velký výskyt klíšťat.

Nebezpečná klíšťová encefalitida


K přenosu infekce dochází prostřednictvím přisátého klíštěte obecného (Ixodes ricinus) nebo konzumací tepelně neupraveného mléka a mléčných výrobků od zvířat, která byla infikována klíšťovou encefalitidou. Podle celoevropských statistik jsou nositeli tohoto viru přibližně dvě procenta klíšťat. Závažnost onemocnění spočívá zejména v jeho průběhu a možných následcích. Charakteristický je dvoufázový průběh, přičemž první fáze připomíná spíše chřipku a po ní se obvykle dostaví relativně bezpříznakové období. Druhá fáze je mnohem těžší, provázejí ji vysoké horečky, silné bolesti hlavy, závratě, nevolnost, světloplachost, poruchy koncentrace, poruchy řeči, poruchy paměti a rovnováhy, paralýza, kóma a někdy i smrt.

Rekonvalescence bývá zdlouhavá a některé následky mohou přetrvávat až do konce života. Specifický lék na klíšťovou encefalitidu neexistuje. V případě, že onemocnění propukne, lékaři zmírňují a léčí pouze jednotlivé symptomy, které se u pacientů mohou lišit. Jedinou účinnou formou prevence je očkování.  Vakcína je ověřena dlouhodobou praxí a poskytuje až 99 procentní účinnost. Přesto je proočkovanost proti klíšťové encefalitidě stále velmi nízká.

Je správné myslet na své zdraví a způsoby, kterými si ho můžeme ochránit. To, že máme k dispozici vakcínu proti takovému závažnému onemocnění, jakým je klíšťová encefalitida, je pro lidi nepředstavitelnou výhodou. Bohužel, mnozí si to neuvědomí, dokud není pozdě. Pokud se někdo ptá, zda je toto očkování opravdu třeba, měl by tuto otázku položit pacientovi, který se po několikaměsíční léčbě a rekonvalescenci pokouší zařadit zpět do reálného života.

Autor: Martina Dvořáková