Nemoci, léčitelé a naše nevyužívané možnosti léčby

Většinu z nás určitě někdy napadlo, že by nebylo špatné zajít k léčiteli. Zvláště když máme praktického lékaře, který na nás nemá čas a nechápe, že je třeba léčit nejen tělo, ale i duši. My si chceme popovídat a po pár minutách odcházíme s receptem na prášky s uklidňujícím účinkem v ruce.

Léčitelé říkají, že nemoc přichází ne jako trest boží, ale spíše napomenutí, či pomoc
Zní to tak zvláštně, že? Zkusme se zamyslet.Jak je možné, že v období chřipky jí někteří odolají. Nebo v dennodenním životě se setkáváme s tisíci bakterií, ale někdy stačí jedna a zlomí nás. Když onemocní dospělý člověk / myslíme běžné nemoci / nahází do sebe množství léků a vitamínů, pobrble si na nespravedlnost života a za pár dní pokračuje ve stejném spěchu jako předtím. Když nám onemocní dítě, to nejvzácnější, co doma máme, zpomalíme, začneme přemýšlet nanovo. Děláme vše pro to, aby se mělo lépe, dokonce i manžele začne spojovat strach o jejich ratolest. Všechno najednou vidíme jinak a jsme ochotni slíbit komukoliv, že se zlepšíme a už podobné chyby neuděláme. Škoda, že ta lidská paměť je tak slabá ...

Chce to, občas se zastavit a zamyslet nad svými chorobami,
zda nám nemají co říct. Například alergie prý hovoří o tom, že jsme na nějakou událost, činnost, stav, alergičtí. Trávicí potíže říkají, že něco neumíme z minulosti ,, strávit ", nebo studené končetiny o nedostatku radosti ze života / bývá to hlavně u starších lidí /. Určitě nejsme kompetentní hovořit o přímých důsledcích, ale chceme jen nastínit, abychom zkusili hledat za věcmi, událostmi v našem životě i nějaký hlubší význam. Vždyť nakonec rozum nám byl dán jako dar a spolu s našimi city dokáže zázraky.

Ne všechny události, které navenek vypadají hrůzostrašně, musí v konečném důsledku takové i být
Všechno v životě má svůj smysl, jen my ho bohužel ještě nechápeme. Hrajeme si na středobod vesmíru, a přitom víme tak bolestně málo. Zkusme správně využít znalosti jiných, ale přitom mějme oči otevřené. Každý je jen člověk se svými omyly a chybami, jestli je to král s korunou na hlavě nebo mnich v skromné ​​sutaně. Zkoumejme sebe, lidi, využijme to dobré, co nás život naučil a hlavně - těšme se z toho, že ho můžeme žít.


Mohlo by vás také zajímat