Očkování, která nejsou povinná

Potřebujete očkování navíc? Doporučené očkování je takové, které nepatří do povinného očkovacího kalendáře dětí a dospělých. Vakcíny z kategorie doporučených jsou ze zdravotního pojištění hrazeny jen v menší míře nebo vůbec. Bez píchnutí se tedy bohužel očkovat ve většině případů nedá. Vpichů musí být dokonce často více, protože na dosažení dostatečné ochrany jen málokdy stačí jedno podání vakcíny.

Typickým příkladem nepovinného očkování je očkování proti chřipce, které se stává aktuálním vždy na podzim. Před obdobím dovolených, se zas "dostávají ke slovu" cestovatelské vakcíny. Jaké nepovinné očkování jsou v současnosti k dispozici? Vyznáte se v injekcích?

Očkování lze definovat jako podání vakcíny, do organismu, který si následně vytvoří imunitní odpověď, aniž by onemocněl. Je to proces, při kterém se do svalu nebo pod kůži aplikovat mrtvé či upravené mikroorganismy (viry nebo bakterie), které následně vyvolají požadovanou reakci imunitního systému těla. Výsledkem vakcinace by tedy mělo být vytvoření specifických protilátek ještě dříve, než se do těla dostanou bakterie nebo viry způsobující konkrétní onemocnění.
Vzhledem k tomu, že různých druhů očkování-ale i pochybností kolem očkování-stále přibývá, rozumný člověk, zejména rodič, zodpovědně zvažuje každou injekci navíc. Měl by mu v tom pomoci lékař. Jaké je riziko onemocnění? Jaká je šance překonání nemoci bez komplikací? Není výhodnější získat v konkrétním případě raději přirozenou imunitu (např. překonáním planých neštovic)? Udělat tzv. informované rozhodnutí často není jednoduché.

Jehla versus kapky na jazyk
Téměř všechny vakcíny se vpravují pod kůži nebo do svalu-pouze tak je jejich účinek dostatečný. V minulosti se povinná živá vakcína oslabeného viru proti přenosné dětské obrně podávala na lžičce, to však už dnes neplatí. Jedinou vakcínou, která se ještě podává v kapkách, je očkování proti rotavirům, živá neinfekční vakcína vytvářející imunitu ve střevním systému, která se podává kojencům během prvních 6 měsíců života jako očkování na žádost rodiče. Mezi orální vakcíny patří i vakcína proti choleře-doporučuje se jen při pracovních pobytech v oblasti epidemického výskytu cholery.

Bez píchnutí se tedy bohužel očkovat ve většině případů nedá. Vpichů musí být dokonce často více, protože na dosažení dostatečné ochrany jen málokdy stačí jedno podání vakcíny. První dávka očkovací látky obvykle "upozorní" imunitní systém na svou přítomnost, nastartuje ho. Odpověď na druhou dávku je již výrazná a zpravidla účinně chrání. Pokud se s odstupem času podá další, tzv. posilovací (booster) dávka, vakcína zajistí dlouhodobou ochranu. Pokud začne ochrana po letech klesat, stačí jedna posilovací dávka a ochrana se vrací. Například při očkování proti hepatitidě typu A a B se zjistilo, že očkování zajistí podle všeho celoživotní imunitu. Přeočkování proti klíšťovému zánětu mozkových blan se však doporučuje už po třech letech. Naproti tomu očkování proti chřipce se doporučuje opakovat každý rok, tam je však důvodem fakt, že virus chřipky stále mutuje a očkovací látky je třeba každoročně aktualizovat.