Očkování proti pneumokokům je u zdravých lidí zbytečné, ale je důležité u dětí, seniorů a chronicky nemocných

Očkování je stále hodně diskutované téma. Určitě se díky očkování v naší republice podařilo vymýtit některé smrtelné infekční choroby, ale na druhou stranu občas proběhne médii zpráva, že i očkování si vybralo svou daň. Navíc je třeba podporovat i aktivní imunitu, kterou většina dospělých lidí zcela zvládne i hodně agresivní choroboplodné zárodky.

 

Zdravý člověk nepotřebuje všechna očkování

Zdravý člověk, který dosáhl padesátky. Výrobce jedné z vakcín proti pneumokokům by ho rád zařadil do rizikové skupiny a naočkoval. Firma prodávající vakcíny v kampani tvrdí, že lidé nad padesát nemusí nosit skafandr, aby se ochránili před jinak rizikovými pneumokoky, se kterými si neporadí ani nejlepšími antibiotika a mohou způsobit těžké komplikace až smrt. Stačí se prý očkovat. Na rozdíl od očkování starých lidí, chronických pacientů a dětí, u kterých se očkování proti pneumokokům doporučuje, u zdravých dospělých jedinců je třeba imunizaci zvážit. Organismus se musí naučit, chránit se sám!

 

Očkování dospělých

Firma, prodávající vakcíny zdůvodňuje doporučení tím, že už od padesátky roste riziko komplikace infekce. Vakcínu klinicky zkoušela i na této věkové skupině. Porovnávala cílovou vakcínu s druhou, která je také určena pro dospělé. Proti některým sérotypům se ta první prokázala jako stejně účinná, proti většině účinnější. Proto je na trhu. Klinická studie však neodpověděla na otázku, zda je třeba dát se jí očkovat již v padesátce, nebo stačí později. Zřejmě to ani nebylo cílem. Studii, která by dokázala opodstatněnost vakcíny v tomto věku, přitom mohla firma postavit například i tak, že by účastníky testů rozdělila do dvou skupin. Jedné polovině by očkována vakcínu, druhé placebo. Po čase by se ukázalo, zda očkování skutečně chránilo a bylo nezbytné.

Vakcinace seniorů

Fakt je, že čím je člověk starší, tím nižší je schopnost jeho organismu bránit se infekcím. Hraniční věk, kdy organismus hůře zvládá infekce, je kolem pětašedesáti let. Přestože očkování v padesátce nemá zásadní oporu ve formě celosvětových doporučení u pětašedesátníků je to jinak. Z toho vyplývá i možnost lidí nad pětašedesát let, dát se očkovat zdarma. Lidé v zařízeních sociálních služeb stejně jako děti mají toto očkování povinné, protože bakterie se šíří velmi rychle. Všichni ostatní, s výjimkou některých chronických pacientů, si za očkování platí plnou částku.

Rizikové skupiny

Starší lidé jsou ohroženi zejména zápalem plic a mozkových blan. Rizikovou skupinou jsou i mladší pacienti, trpící jinými chorobami. Pokud mají pacienti cukrovku, astma, HIV nebo jim po úrazu či operaci chybí slezina, riziko pneumokokové infekce se zvyšuje. Pneumokok a chřipka připravují pacienta o zdraví většinou ve spolupráci. Až v třetině případů pneumokokových zápalů plic byla první chřipka, hned po ní nastupuje bakteriální infekce. I proto odborníci radí rizikovým skupinám očkovat obě tyto vakcíny. Samotná vakcinace proti chřipce nemusí stačit, protože pneumokok může způsobit pacientovi infekci i tehdy, má-li v těle jiný než chřipkový virus. Pneumokok má tedy "v oblibě" viry obecně, například HIV. Pacienti s tímto typem nákazy mají až o polovinu větší náchylnost dostat pneumokoka.

Sporné očkování dětí

Internetová fóra jsou plná matek, které se na základě přesvědčivých argumentů odpůrců očkování a srdcervoucích příběhů dětí, kterým měla vakcinace poškodit zdraví, rozhodli své dítě neočkovat. Od roku 2009 se v naší republice plošně očkují děti do dvou let. Toto očkování sice není povinné, ale plně ho hradí všechny zdravotní pojišťovny. Pneumokokové meningitidy sice nastupují plíživě, ale jejich průběh bývá ve většině případů špatný, se špatnou prognózou a často zanechávají trvalé následky. Způsobují hluchotu, poškození mozku. Podobné případy naštěstí vidíme od nástupu očkování zřídka. Je třeba si uvědomit, že nic v medicíně není na sto procent. Ani vakcíny. Ale jejich ambicí ani není stoprocentní ochrana před nemocemi. Dokáží však zmírnit komplikace a průběh případné nemoci.

 

Autor: Lenka Kostková