Padání vlasů

Padají vám vlasy? I když hustá hříva není zaručeným receptem na životní štěstí, zdraví či lásku, viditelně špatná kvalita a vypadávání vlasů může být pro někoho vážným společenským handicapem. Zatímco u žen jde především o lámavost a reakční vypadávání vlivem stresu, únavy, změny ročního období či hormonálních výkyvů, pro mužů je to často chronický problém. Tak jako celý organismus, i vlasy podléhají specifickým biorytmů.

Vlasová pokrývka měla velký význam už v dávných časech. Staří Římané o vlasy připravovali zrádce a vězně, křesťanští mniši si holili část hlavy, aby nebyli  sexuálně přitažliví. Aristoteles, kteří sám neoplýval bujnou hřívou, zase svou plešatost obhajoval tím, že je způsobena záhadnou sekrecí, která se u smyslných mužů rychle vyčerpá.

Zdá se, že historie nebyla k plešatosti velmi shovívavá, holá hlava byla vnímána spíše negativně a léčitelé měli plné ruce práce s vymýšlením účinných přípravků, které by ji omezily. Dějiny jsou plné hledání zázračného vlasového elixíru. Egyptská léčebná kúra před 4 000 lety před n. l. byla založena na směsi mletých a v oleji uvařených datlí, psích tlap a kopyt selat. Další kúra obsahovala tuk ze lva, hrocha, krokodýla, husy, hada a kozoroha. Kleopatra se snažila na hlavu Júlia Césara navrátit vlasy směsí ze spálených myší, medvědího sádla, koňských zubů a jeleního morku. Na tento společenský neduh později naši předkové zkoušeli borovicovou kůru, bílé víno, listy myrty, šťovík, myrhu, pelyněk, jalovec, mandle či otruby.

Od těch dob lidstvo zjistilo mnoho zajímavých faktů o struktuře, výživě i životní cestě vlasu, ale při hledání "zázračné" pilulky, která by vrátila zpět vypadané vlasy, se velmi nepokročilo. Zatím jediným, byť jen částečným řešením, je transplantace vlasů. Přípravky proti jejich vypadávání slibují zachovat alespoň zbývající vlasy a nabízejí zlepšení prostřednictvím lokální péče a vitamínů. Mají spíše preventivní význam, zlepšují výživu a kvalitu vlasů a vyžadují dlouhodobější používání.

Složení vlasu:
Kutikula-vrchní ochranná vrstva, kterou tvoří překrývající se šupiny, pod mikroskopem připomíná šišku. Určuje vzhled vlasů. Hladký, lesklý povrch krásně odráží světlo, chrání je před ztrátou elasticity, mechanickým namáháním i vysycháním. Pokud jsou šupinky mechanicky nebo chemicky poškozené, vlasy jsou matné a lámou se.
Kůra (kortex) - tvoří ji vláknité buňky, které určují mechanické vlastnosti vlasu, dodávají mu pevnost a pružnost. Obsahuje i pigment-melanin, který odpovídá za barvu. Přirozená barva vlasů závisí na jeho množství a distribuci, V průběhu stárnutí se pigmentu tvoří méně.Dřeň (medula) - vnitřní vrstva vlasu, kterou tvoří měkké keratinové buňky.Vlas je zrohovatělý produkt kůže, který roste v oblasti lebeční klenby. Tvoří ho mrtvé tkáně, zejména bílkovina keratin, který má podobné složení jako krevní albumin. Dále se skládá z aminokyselin, vody, malého množství minerálních látek a stopových prvků.

Vlas může mít různý tvar: rovný vlas je na řezu kruhovitý, vlnitý vlas má oválný řez a kudrnatý má tvar ledviny. Jeho tvar, kvalita, tloušťka, barva, rychlost růstu a hustota na čtvereční centimetr závisí na genech, pohlaví, věku, životnímu stylu, způsobu stravování, hladiny hormonů, zdravotním stavu, zeměpisné poloze, životním prostředí-vlhkosti vzduchu, znečištění ovzduší či slunečním záření, ale i na způsobu ošetřování vlasů.

Viditelnou část vlasu tvoří odumřelá tkáň, živou částí je jen kořínek (papila), uložený v trubičkové jamce pod povrchem kůže ve vlasovém folikulu (cibulce). Do folikuly ústí mazová žláza, která produkuje kožní tuk. Ten při optimální produkci působí jako "přirozený kondicionér", protože vytváří ochrannou vrstvu, vyhlazuje šupinky kutikuly, pomáhá udržovat elasticitu, lesk a vlhkost vlasů. Na každý folikul se váže hladký sval, který po smrštění napřímí vlas, čímž vzniká efekt "husí kůže".
Vlasové folikuly představují výživová lůžka pro vlasový kořínek. Na množství vlasových kořínků a jejich aktivitě závisí hustota vlasů. Z kořínku může vlas vyrůst až 25 krát za život. Počet aktivních folikulů-míst růstu nového vlasu, s věkem klesá. U 20 – 30 lidí připadá na 1čtverečný centimetr asi 615 folikulů, kolem padesátky dochází k poklesu na 485 folikulů a v osmdesátce jich funguje na této ploše jen 435. V kořínku se tvoří vlasové buňky, které se při vzniku nového vlasu tlačí na povrch pokožky. Prodlužují se a produkují velké množství keratinového proteinu. Po této dočasné schopnosti buňka odumírá, tvoří součást vlasu a vyrůstá nad pokožkou. Tvorba vlasových vláken vyžaduje soustavnou výživu a okysličování. Pokud se vlivem některých faktorů tkáň obklopující kořínek stává nepružnou, kořínek je méně vyživován a hůře se udrží v pokožce. Vlas se oslabuje a stává se křehký. Nakonec dochází k jeho vymýcení a předčasnému vypadnutí.

Stárnutí vlasů
Stárnutí se odráží na zpomalování činnosti organismu včetně růstu vlasů. Menší výkonnost a redukce počtu vlasových folikulů způsobuje jejich větší jemnost a menší objem vlasů. Stárnutí organismu je fyziologický proces, podmíněný geneticky přesně definovaným počtem buněčného dělení. Biologické hodiny, které jsou zakódované v jádrech buněk, kontrolují jejich funkci a vitalitu. Nedostatečná činnost těchto buněk má za následek poruchy v činnosti jednotlivých orgánů. Věda, zabývající se stárnutím-gerontologie, tyto poruchy nazývá markery stárnutí a jedním z těchto markerů je i porucha růstu vlasů. Podobně jako celý organismus, i vlasy během svého života podléhají specifickým biorytmům, v rámci kterých se střídají aktívní a oddychová stadia, která zajišťují jejich výměnu.
Vlasový rytmus vlasu se skládá se z třech fází. Tyto fáze se opakují, tedy vlasy postupně rostou a vypadávají.
1. Anagenní fáze je aktivním obdobím růstu vlasů, když se množí buňky vlasové cibulky. Pod odumřelým vlasem se začíná tvořit nový anagenní vlas, který ten původní odsouvá stranou, až vypadne. Tato fáze trvá 2 – 6 let a vzhledem k odlišné genetické predispozici trvá obvykle u žen déle než u mužů.
2. Katagenní fáze je přechodnou fází růstu vlasů, když postupně aktivita vlasu ustává. Dochází ke změně struktury obalů, které se projevuje hrubnutí, vrásněním, ubýváním vlasové dřeně. Vlas ztrácí výživu, ztenčuje se. Přechodná fáze trvá asi tři týdny.
3. Telogenní fáze je konečnou, klidovou fází, kdy dochází k přirozenému odumírání vlasu a jeho uvolňování z papily. Vlas není metabolicky aktivní, je jen ukotven v pokožce hlavy prostřednictvím okolních spojujících tkání, je tenký, tvoří se pod ním nový vlas, který ho nahradí. V této fázi se vlasy nacházejí přibližně 3 měsíce.
Délka jednotlivých fází růstu závisí také na věku a dalších faktorech. Výměna vlasů je asynchronní, všechny vlasy proto nevypadávají najednou. Při optimálním vlasovém cyklu se v růstové fázi nachází v každém okamžiku zhruba 85 – 90 procent vlasů, 1 procento je ve fázi přechodné a kolem 10 procent v klidové fázi. Pokud se poměr těchto fází změní v prospěch vlasů v klidové fázi a počet vypadaných vlasů není kompenzován nárůstem nových, dochází k řídnutí a vypadávání vlasů. Když denně vypadne při mytí a česání 50 – 100 vlasů, není to je ještě důvod k panice.

Mohou za to (i) hormony
Růst vlasů nejvíce ovlivňuje dědičnost a mužské pohlavní hormony-androgeny. V oblasti hrudníku, obličeje a krku u mužů podporují růstovou fázi vlasových folikulů, ale na některých místech hlavy způsobují oslabování a vypadávání vlasů. Společný vliv genů a mužských hormonů způsobuje androgenní alopecii, která se může projevit už v pubertě, když se testosteron začne tvořit ve vysokých koncentracích. Zafixuje se na úrovni vlasových kořínků, ve folikulu, kde se mění na enzym odpovědný za ztrátu vlasů. Život vlasů tedy nezávisí přímo na testosteronu, ale na jeho produktu látkové výměny. Vlivem enzymu 5-alfa-reduktázy se mění na dihydrotestosteron a ten má za následek poškozování vlasových kořínků zejména na temeni a vrcholu hlavy a zkracování aktivní fáze růstu. Androgenní alopecie postihuje zejména muže a v mírnější formě i ženy. U žen se tento problém může projevit v období vrcholu hormonálních změn, často po menopauze, kdy klesající hladinu estrogenu převýší hladina testosteronu. Vlivem dočasně klesající hladiny estrogenu se mírné vypadávání vlasů může objevit u žen i období vrcholu těhotenství, nebo po dobrání hormonální antikoncepce. Přechodný nedostatek estrogenu má za následek i vyčerpání vitamínů a aminokyselin, které dodávají vlasům lesk a přirozenou krásu. Z důvodů dědičných hormonálních poruch trpí vypadáváním vlasů kolem 30 – 40 procent žen, kolem 30 procent třicetiletých a 50 procent padesátiletých  mužů.
U mužů začnou vypadávat vlasy nejdříve ve spánkové oblasti, v oblasti hranice čela a vlasaté části hlavy, postupně na zadní části čela a na temeni. Pokud se tyto změny objeví již v období vrcholu puberty, vypadávání postupuje obvykle rychle. Navíc, vysoká produkce mužského hormonu zvyšuje aktivitu mazového enzymu. Nadměrně produkovaný maz obalí vlasový kořínek, až ho "udusí", v důsledku čeho se nevyživuje dostatečně.

Další faktory ovlivňující růst a kvalitu vlasů
• Nedostatek stopových prvků a vitamínů, stárnutí organismu.
• Nemoci spojené s rozpadem bílkovin, oslabenou imunitou, poruchy štítné žlázy,
• Déle přetrvávající horečnaté a infekční onemocnění, zánětlivé onemocnění pokožky, překonání některých onemocnění nebo chirurgických zákroků, špatný psychický stav, nekorigovaná redukční dieta, mentální anorexie a stres, který napnutím svalů a cév zhoršuje výživu vlasového kořínku.
• Zhoršený krevní oběh, když cévy neprokrvují dostatečně vlasovou cibulku a ta nemá dostatek výživných látek.
• Užívání některých léků, zejména k léčbě vysokého krevního tlaku, snížení hladiny krevních tuků, některá antidepresiva, příp. antibiotika.
• Mechanické, chemické a fyzikální poškození, časté vyčesávání vlasů do copu, nošení pokrývky hlavy, trvalá ondulace, nešetrné barvení, nesprávné mytí a ošetřování vlasů, ionizující záření či traumatizace teplem.
• Toxické poškození dělících se buněk ve vlasovém folikulu po chemoterapii, což způsobuje vypadávání vlasů v anagenní růstové fázi.
• Při ložiskové formě alopecie vlasy vypadávají v podobě ložisek, někdy může vypadat i obočí nebo ochlupení na těle, obvykle v důsledku autoimunního onemocnění či stresu.