Péče o věci aneb Proč naše děti neustále něco zapomínají?

Každý z nás určitě někdy něco ztratil. Máme nyní na mysli hmotné předměty. Iluze, to je zase jiné téma. V našem článku se zaměříme na to, jak se postavit jako rodiče k tomu, že naše dítě ztrácí věci. A co s tím, my, rodiče můžeme udělat.

Péči o věci je třeba se učit
Dobrá reakce, řekl by asi každý psycholog. Neboť: Něco ztrácet, nechat pohozené nebo ztrácet je právě u dětí zcela normální. Pojďme se nyní blíže podívat na to, proč děti ztrácejí věci jako přezůvky, tělocvičný úbor, penál nebo dokonce koloběžku. Malé děti například ještě vůbec nevědí, že věci, které jen tak někde leží nebo stojí, by mohly navždy zmizet. Děti se musí proto postupně naučit rozlišovat mezi důležitým a nepodstatným, umět se na něco koncentrovat, dávat pozor a určité věci nezapomínat nebo nespouštět z očí. Teprve když přijdou děti do předškolního, resp. školního věku, jsou ve svém vývoji tak daleko, že umí dávat na své věci pozor. Pokud i tehdy ještě něco ztrácejí, je to často znamení toho, že daná věc není pro ně důležitá. Pokud nemají chuť na tělocvik nebo úkoly, ztrácejí úbor nebo nechávají volně pohozený sešit na domácí úkoly, objasňují souvislost mezi osobními zájmy a mizením určitých věcí psychologové. Pak je vhodné pátrat po příčinách a ptát se, proč si dítě dělá tak nerado domácí úkoly nebo proč nemá v oblibě tělesnou výchovu.

Roztržitost je další důvod, proč děti zapomínají takové věci, jakou je například svačina
Děti v tomto věku ještě snadno ztratí pozornost a neumějí myslet současně na tak mnoho věcí. To by však ale neměl být ještě důvod k tomu, abychom mysleli za ně a dávali na všechno pozor nebo hned nahradili ztracené autíčko novým. Trestat děti za to, že něco ztratili nebo zapomněli, je nesmyslné. Mnohem více bychom je měli nechat pocítit následky jejich nepozornosti. Pokud například dítě opakovaně přijde na vyučování bez penálu a učitel ho za to kárá, je mu to tak nepříjemné, že příště si už dá na školní potřeby pozor

Pátrat po příčinách
Někdy je ztrácení a zapomínání věcí i znakem přetížení. Pak by se měli rodiče podrobně podívat plán aktivit a termínů a po dohodě s dítětem vyřadit ty aktivity, které způsobují nepotřebný stres. Pokud totiž ubereme na tempu v denním režimu, zůstane dítěti více času koncentrovat se na jednotlivé věci - tedy bude také méně zapomínat a ztrácet. I zaplavení množstvím podnětů, nepořádek a neustále odpoutávání mohou přispět k tomu, že děti zapomínají a ztrácejí věci. Tak může neuklizený stůl vést k tomu, že dítě nenajde sešit z matematiky nebo prostě zapomene na část domácích úkolů. Proto psychologové doporučují, aby se rodiče postarali o to, aby se dítě zabývalo pouze jednou věcí: Pokud si například staví z Lega, měl by zůstat televizor vypnutý. I možnost být jednou za čas bez nervujícího sourozence v dětském pokoji je způsob, jak se vyhnout roztržitosti a spěchu.

Pokud děti neustále něco ztrácejí a neumí se koncentrovat vůbec nebo jen na krátkou dobu,
může to poukazovat i na poruchu pozornosti (ADHS syndrom). V tomto případě byste měli navštívit s dítětem odborníka. V každém případě byste měli s dítětem o problému mluvit: "Tak jsem si všimla, že mnoho věcí ztrácíš. Kde jsi myšlenkami? "Takhle nějak může začít důvěrný rozhovor, ze kterého může nakonec vzejít, že dítě má vážné starosti. Pokud je dítě například šikanováno nebo má strach, že se rodiče rozvedou, pak se mu stává to, že věci, které bere za normálních okolností velmi vážně, pokládá nyní za nepodstatné - a zapomíná je nebo ztrácí.

Ztrácet mohou děti i samy sebe
- a získávají tak snad nejkrásnější a nejšťastnější zkušenost svého života. Tyto vzácné momenty nejvyšší koncentrace se vyskytují tehdy, když se dítě intenzivně něčím zabývá. Při spontánním zanícení nějakou věcí - může nastat například při čtení nejnovějšího svazku Harryho Pottera nebo při vážení určitého množství mouky při pečení koláče - zjišťují děti, co to znamená následovat své nejhlubší zájmy. Psychologové popisují tento moment následovně: Mozek dítěte se dostává do svého optimálního stavu napětí, získává svou nejvyšší úroveň pozornosti - a tak vznikají pocity štěstí nevídaných rozměrů. V takové chvíli by bylo velmi nevhodné zvolat: "Teď nedělej tohle, pojď jíst!"


Mohlo by vás také zajímat