Peníze a výchova dětí nejen k tomu, aby poznaly jejich hodnotu
Peníze je neodmyslitelné téma rozhovorů v mnoha rodinách. A i když to ani nevnímáme, děti nás neustále sledují a utvářejí si názor na spoustu našich činností a samozřejmě si začnou uvědomovat i peníze. To, jaký vztah k nim budou mít, závisí v první řadě na nás, rodičích. Pokud budeme s dětmi o hodnotě peněz přiměřeně mluvit, vychováme děti tak, že jim nebudou přisuzovat magickou hodnotu, ale nebudou s nimi ani pohrdat a v budoucnu je nezdravě rozhazovat.
Věk od 2 do 3 let
Malé děti nerozumí hodnotě peněz, ale dokážou se naučit pojmenovat různou hodnotu mincí.Oblíbená hra na imaginární obchod v obývacím pokoji je více než jen zábavná cesta pro rozvoj dětské představy. Při výměně peněz za zboží začíná vaše dítě chápat základy obchodování. Používejte krabičky z cereálií, ovoce, piškoty nebo hračky. Vyrobte si fingované peníze a obchodujte, dokud je zákazník neutratí.
Věk od 4 do 5 let
Můžete si zahrát takovou zábavnou hru - napište si, co chcete v obchodě koupit - potraviny společně nakreslete na kupóny a nechte jednotlivé kupóny vašemu dítěti vystřihnout (pozor na správné a bezpečné použití nůžek). Když jste v obchodě, dejte vašemu dítěti kupóny do ruky a poproste, aby vám pomáhalo hledat tyto produkty. Doma si můžete zahrát na imaginární restauraci. Hodně předškoláků si mnohem raději hraje doma na imaginární restauraci, než chodí do té skutečné. Při této hře se dítě hravou formou naučí množství věcí, např.. prostírání stolu, dobré způsoby či dělat rozhodnutí. A už po hlavním jídle vám bude připomínat, že chce zaplatit účet. A velmi rádo si roli vymění, aby mohlo peníze inkasovat. V tomto věku už dokáže hodně dětí napočítat do 5 - a tak máte možnost pomoci vytvořit dítěti představu o peněžní hodnotě zboží. Levnější věci mají cenovku s jednou číslicí, pak jsou tu s dvěma číslicemi a velmi drahé mají tři číslice . Můžeme s dítětem uzavřít například dohodu, že věc s jednou číslicí si může vybrat při běžném nákupu, věc s max.. dvěma číslicemi na narozeniny apod.
Věk od 6 do 8 let
Před tím, než dítě dostane své první kapesné, potřebuje stabilní místo, kam si ho může ukládat. Možná se rozhodujete zřídit dítěti účet. Mnoho bank má již zřízené speciální účty pro děti s různými výhodami. Pokud dítěti zakládáte účet, vezměte ho do banky otevřít účet a povzbuďte ho, aby vložilo svůj první vklad. Jak mu vklad roste, můžete spolu hovořit o úrocích, výnosech a výhodnosti takového spoření. Ve většině rodin však pro tento účel postačí pokladnička. Při nákupech ukažte dítěti, jak se může v obchodě rozhodovat mezi různým zbožím a porovnávat jejich ceny. Dívejte se spolu na cenovky zboží, porovnávejte množství a cenu. Nezapomeňte do výsledku zahrnout i kvalitu. Můžete v jeden týden koupit dražší papírové utěrky a druhý týden nejlevnější. Pak se pobavte o rozdílech mezi nimi a zda ten cenový rozdíl "stál" za zvýšenou kvalitu.Toto je také vhodný věk na případné založení sbírky mincí jako hobby. Můžete dítěti popovídat něco z historie peněz, např.. jak se vyvinul obchod z původně výměnného obchodu - zboží za zboží za peníze. V rámci výletu můžete navštívit Muzeum mincí.
Věk od 9 do 12
V tomto věku touží být všechny děti respektovány kolektivem a věc, kterou "už mají všichni, ale úplně všichni", se stává jasným označením příslušnosti. Tuto touhu přizpůsobit se skupině je tedy třeba respektovat, ale jen do jisté míry. Můžeme koupit drobné předměty každodenní potřeby, batůžek apod. Pokud vybíráme pro dítě např.. rifle, dejme na jeho názor a vkus. Rozhodně však nepodléhejme tlakům a nekupujme věc jen proto, že ji dítě chce. Luxusní zboží nesjednocuje děti, právě naopak - rozděluje je. Je třeba, aby děti pochopily, že nákup určitých věcí opravdu není na místě. Pokud dítě velmi chce nějakou finančně náročnější věc, můžete spolu s ním sestavit finanční plán, navrhnout systém spoření a určitou částkou mu pravidelně přispívat. V tomto věku můžeme dát dětem za úkol, aby nám "pomohly" vyplňovat příkazy k úhradě za elektřinu, plyn, telefon, nájem ... Mohou si tak začít uvědomovat výši nákladů na bydlení a možná se samy od sebe rozhodnou omezit zbytečné výdaje. Při větších nákupních rozhodnutích vysvětlete dítěti, proč jste se rozhodli právě takto. Takto se naučí hodnotit, zvažovat pro a proti každému řešení a přisuzovat správnou váhu jednotlivým položkám rodinného rozpočtu. A navíc bude mít pocit, že má na plnění rodinných plánů svůj podíl. Ale i pokud přísně šetříme, je potřeba občas udělat výjimku. Vhodnou příležitostí jsou například narozeniny. Účelem je takto ukázat dětem, že peníze jsou sice důležité, že je potřeba užívat s rozvahou, ale ne uctívat je - občas si můžeme najít příležitost, kterou společně oslavíme. Kdybyste se ocitli ve finančně náročném období, nebojte se reakce dětí, vysvětlete jim nynější situaci a požádejte je o spolupráci. Možná vás překvapí nečekaná ochota dětí přijmout vaše požadavky a odložit své přání.
Reklama
Děti jsou vystavovány velmi cíleně namířené, hlavně televizní reklamě. Z tohoto důvodu je třeba najít si čas a dívat se s dítětem na televizi a vysvětlit mu, že mnoho věcí vypadá v reklamě mnohem lákavěji než ve skutečnosti.
Katka, maminka 4-letého syna, říká:
Jen co začalo mé dítě vnímat nabízené produkty v reklamách, vymyslela jsem si na něj taktiku. Vysvětlila jsem mu, že reklamy se snaží lidem mnohdy prodat to, co nepotřebují. Komentovala jsem mu každou reklamu: Vidíš, nabízejí nám pračku, ale my už jednu máme, co bychom dělali s druhou? Aha, jakou čokoládovou tyčinku si prý máme koupit - my máme přece oblíbenou úplně jinou. A podobně. V obchodě jsem mu ukázala, že zázrační vyprávějící bojovníci, pobíhající velkou rychlostí po obrazovce televizoru jsou ve skutečnosti obyčejné figurky, které ani nemluví, ani nesvítí, ani sami nechodí. Nyní se často hrajeme takovou hru, že během reklamy hádáme, co nám chtějí prodat (někdy se to člověk dozví až úplně na konci) a hledáme důvody, proč to nepotřebujeme. Můj syn běžně komentuje televizní reklamu takto: "Proč chtějí, abychom si koupili takovou hračku? My přece máme doma spoustu hraček a lepších. "
Jak se postavit ke každodenním dětským větám: Koupíš mi to?
Mně nic nekoupí, ale oni mají peníze a mohou mít vše ...Dítě může mít pocit, že vytoužené věci jsou odpírány pouze jemu, a rodiče si mohou dopřát vše, co je jen napadne. Proto se občas zmiňme i o našich přáních, které nelze hned tak uskutečnit. Ukažte mu vaše vytoužené šaty a poznamenejte, že byste si je velmi chtěli ihned koupit, ale musíte koupit momentálně potřebnější věci ... A šaty musí počkat. Hledejte nebo se zahrajte spolu na věci, které se nedají koupit: tekoucí řeka, šum moře, přátelství, zpěv ptáčka ....
Kapesné
Často se rodiče ptají, kdy by měly začít vyplácet dítěti kapesné. Je to velmi individuální rozhodnutí - někteří rodiče vyplácejí dětem drobnou hotovost již ve věku kolem sedmi let a podněcují ho v jejím spoření. V každém případě by však děti měly dostat kapesné nejpozději v období, kdy začínají chodit např.. samy do školy, ze školy či na různé kroužky. Kapesné bychom měli vyplácet bez ohledu na prospěch i chování dítěte a dítě by mělo mít volnou ruku při rozhodování, na co je použít. Samozřejmě, můžeme se obávat nákupu cigaret, alkoholu či drog - třeba si však uvědomit, že důvodem takového rozhodnutí dítěte určitě není kapesné (přiměřené) a příčiny je třeba hledat jinde. Když dáte dítěti kapesné, měli byste mu důvěřovat, ale také jej vést k střídmosti a mělo by samozřejmě znát i váš názor na návykové látky. Pokud dítěti kapesné nedáváte, riskujete, že bude krást. Na začátku si "půjčí" drobné z naší peněženky, pak si z ní vezme větší bankovky, a postupně bude brát i jinde. Smysl kapesného je nejen v tom, že si dítě koupí nějakou drobnost a udělá si radost nebo pořídí dárky na Vánoce. Díky tomu, že dítě má s čím hospodařit, získá zdravý vztah k penězům a pozná jejich hodnotu. To vše se mu bude hodit, když vyroste a začne hospodařit úplně samo. Může se stát (hlavně na začátku), že dítě utratí všechny peníze, které dostalo k dispozici. Můžete ho klidně nechat, ať to udělá. Mnohdy se samo dítě nákupem věci, která nesplní jeho očekávání nebo přesahuje jeho možnosti, naučí více než posloucháním teoretických úvah o potřebě nakupovat s rozvahou a nutnosti dočasně si něco odepřít. Na vlastní kůži zjistí, že nemůže mít všechno, po čem zatouží, a najde způsob, jak se dá ušetřit na něco, co mu skutečně udělá radost. Nezapomínejme dát dětem najevo, že existuje i jiná podoba bohatství, která je sice mnohem méně viditelná, ale zato mnohem důležitější. Toto bohatství se měří podle vlastností a schopností udržovat dobré vztahy s ostatními. A i když jsou peníze všudypřítomné, nejsou zárukou štěstí.
