Pes jako součást rehabilitace aneb Canisterapie pomáhá dětem

Canisterapie je léčba, při které je hlavním terapeutem speciálně vycvičený pes. Tento způsob terapie se používá také u zlepšování stavu zdravotně postižených dětí. Terapie s pomocí psů přispívá k rozvoji jejich motoriky, komunikačních schopností, orientace v prostoru, stimuluje zrakové, sluchové či hmatové podněty, podporuje myšlení i představivost.

Polohování uvolňuje svaly
Při jeho terapii se využívá zejména polohování. O stupeň vyšší teplota pejska pomáhá uvolnit svalové spasmy, zároveň se rozvíjí hrubá a jemná motorika, podněcuje komunikace a rozvíjí prostorová orientace. K polohování je potřeba psí trpělivost. Pes musí téměř bez pohnutí ležet přibližně deset minut. Měl by pracovat nejvýše dvě hodiny týdně. Jinak mu hrozí, stejně jako lidem, syndrom vyhoření. Canisterapie je součástí nenásilné rehabilitace. Vždyť jak přesvědčíte postižené dítě, aby si procvičilo svaly na rukou? Cvičení Vojtovou metodou je nejen nepříjemné, ale někdy i bolestivé. S pejskem, kterému hází míček, si ani neuvědomí, že se tak právě děje. I hlazením zvířátka se křeče v rukou uvolňují zcela přirozeně.

Duševní rovnováha
Terapie s pomocí psů přispívá k rozvoji motoriky, komunikačních schopností, orientaci v prostoru, stimuluje zrakové, sluchové či hmatové podněty, podporuje myšlení a představivost, paměťové schopnosti, nácvik koncentrace. Vyvolává pozitivní reakce, přispívá k duševní rovnováze. Po mozkové obrně pes působením svého živočišného tepla a synchronizací dechu pomáhá uvolnit spastické křeče, a tak usnadňuje práci při rehabilitaci. Canisterapie nenahrazuje klasickou medicínskou léčbu a dělá se zásadně pod vedením odborníka - fyzioterapeuta, lékaře, psychiatra, psychologa či logopeda.

První tři měsíce
Po jakém čase nastává zlepšení zdravotního stavu? Asi po třech měsících. Nelze přijít na první hodinu a očekávat zázrak. Může se stát, že po třech týdnech maminka radostně oznámí, že u jejího děťátka nastala změna. Ale nemusí to být trvalý posun. Teprve po třech měsících se terapie vyhodnotí. Buď se dál pokračuje nebo se zkoriguje.

Výcvik terapeutického psa
Výcvik terapeutického psa má přesná pravidla. Kromě toho, že ho terapeut umí ovládat, takový pejsek musí být společenský, musí snést mazlení a hlazení. Může se stát, že dítě v křeči silně sevře jeho ouško. Pes musí zůstat klidný, nesmí zaútočit. Na plemeni nezáleží! Pejsek chodí od čtyř měsíců do školky štěňátek, kde se otestuje jeho povaha a cvičí se jeho základní poslušnost. Pokud by projevil náznak agresivity, okamžitě je z výcviku vyloučen. Ti, co pokračují, asi po roce a půl dělají závěrečné testy i se svými psovody. Certifikát dostává vždy konkrétní dvojice - terapeutický tým. Pokud se psovodi vymění, musí opět dělat zkoušky s konkrétním psem. Jinak se certifikát obnovuje každý rok. Jako člověk, tak i pes se dostává během života do různých stresových situací, které mohou změnit jeho povahu. Proto se terapeuty nemohou stát starší psy. Pokud nebyl pes cvičen od štěňátka, nelze předpokládat, jak v určité situaci zareaguje. Na rozdíl od výcviku psů slepeckých není dosud výcvik psů terapeutických či asistenčních hrazen ze zdravotního pojištění. Samotný výcvik psa trvá v průměru 6 až 9 měsíců, někdy i déle. Záleží na učenlivosti psa, přičemž vůbec neplatí, že pes, který se učí pomaleji, bude ve svém životě horší, nežli pes, který chápe velmi rychle.

Canisterapie u dětí