Plané neštovice a jak se léčí?

Plané neštovice jsou virové infekční onemocnění způsobené virem varicella-zoster, které patří mezi jedny z nejnakažlivějších chorob vůbec. Přenáší se velmi snadno vzdušnou cestou, kapénkami při kašlání nebo kýchání, ale také přímým kontaktem s puchýřky nemocného člověka. Díky své vysoké nakažlivosti se toto onemocnění šíří velmi rychle, zejména v kolektivech dětí, jako jsou mateřské školy nebo základní školy, kde stačí jeden nemocný jedinec k tomu, aby se nákaza bleskově rozšířila mezi ostatní děti. Přestože se plané neštovice považují za typicky dětskou nemoc, zdaleka se neomezují pouze na dětský věk. Nakazit se mohou i dospělí, a to zejména tehdy, pokud toto onemocnění jako děti neprodělali, nebyli v dětství nebo později očkováni, nebo pokud mají z různých důvodů oslabenou imunitu. U dospělých bývá průběh onemocnění zpravidla výrazně těžší a komplikovanější než u dětí, což z preventivního hlediska dělá z tohoto onemocnění závažnější problém, než se na první pohled může zdát.

Příznaky onemocnění

Onemocnění se projevuje celou řadou nepříjemných příznaků, přičemž tím nejcharakterističtějším a nejnápadnějším je kožní vyrážka, která pacienta doslova trápí intenzivním a téměř nesnesitelným svěděním. Vyrážka zpočátku připomíná drobné červené skvrnky, které se velmi rychle mění v naplněné vodnaté puchýřky, jež jsou zdrojem nesmírného diskomfortu. Postupem času tyto puchýřky praskají, zasychají a přeměňují se ve stroupky, které se nakonec olupují a opadávají. Celý tento proces probíhá ve vlnách, takže na kůži nemocného lze ve stejný okamžik pozorovat všechna stádia vyrážky najednou – čerstvé skvrnky, vodnaté puchýřky i zasychající stroupky. Vyrážka se nejčastěji objevuje na trupu, obličeji a pokryté části hlavy, přičemž může postihnout i sliznice v ústech nebo genitální oblast, kde bývá obzvláště bolestivá. Kromě kožních projevů jsou velmi častými doprovodnými příznaky také celková únava a malátnost, zvýšená tělesná teplota nebo výraznější horečka, bolest hlavy, a u některých pacientů se mohou přidružit také rýma, nevolnost nebo zvracení. Tyto celkové příznaky se obvykle objevují ještě před nástupem samotné vyrážky a mohou nemocného trápit po celou dobu průběhu onemocnění, které bez komplikací trvá zpravidla přibližně deset až čtrnáct dní.

Léčba a léčivé přípravky

Léčba planých neštovic je zaměřena především na zmírňování příznaků, protože specifická antivirová léčba se nasazuje pouze ve výjimečných případech u vysoce rizikových pacientů. Ke snížení horečky a zmírnění bolesti se nejčastěji používají volně dostupné léky, jako jsou například Paralen, Panadol nebo Nurofen, přičemž je důležité zdůraznit, že u dětí se nesmí podávat léky obsahující kyselinu acetylsalicylovou, tedy aspirin, kvůli riziku vzniku závažného Reyeova syndromu. Pro zmírnění nepříjemného svědění se podávají antihistaminika, přičemž u nejmenších dětí se nejčastěji volí Fenistil kapky, který je vhodný již od útlého věku a velmi dobře snáší. Děti starší šesti let a dospělí mohou svědění tlumit pomocí antihistaminik v tabletové formě, jako jsou například Zyrtec nebo Zodac. Kromě celkové léčby je naprosto zásadní také místní ošetřování postižené kůže, k čemuž slouží celá řada přípravků. Proti svědění a k ochlazení podrážděné kůže se velmi osvědčily přípravky ve formě chladivých gelů a sprejů, například VIRASOOTHE Spray gel, FENISTIL gel nebo URIAGE Pruriced Zklidňující gel, které přinášejí úlevu přímo v místě aplikace. Tradičním a stále hojně využívaným prostředkem je také tekutý pudr, který byl po dlouhá desetiletí hlavním a téměř jediným dostupným pomocníkem při planých neštovicích. Tekutý pudr lze k ošetřování kůže při neštovicích používat i v současnosti, nicméně je nezbytně nutné nanášet jej vždy jen ve velmi tenké vrstvě, aby kůže pod ním mohla dostatečně dýchat a nedocházelo k nežádoucímu hromadění vlhkosti, přehřívání a případnému hnisání puchýřků. Ve fázi, kdy se puchýře již začínají proměňovat ve stroupky a kůže potřebuje regeneraci a podporu hojení, je velmi vhodné sáhnout po hojivé zinkové masti nebo po Calcium pantothenicum masti, které napomáhají obnově kožní bariéry a urychlují celkové zahojení postižených míst.

Průběh a možné komplikace

U zdravých dětí probíhají plané neštovice ve většině případů bez závažných komplikací a nemoc odezní přibližně do dvou týdnů. Komplikace se vyskytují spíše výjimečně a jsou typické především pro určité skupiny pacientů, jako jsou kojenci v prvních měsících života, senioři s oslabenou imunitou nebo lidé trpící chronickými onemocněními, která snižují obranyschopnost organismu. Mezi nejčastější komplikace patří bakteriální superinfekce kůže způsobená škrábáním a poškozením puchýřků, ale v závažnějších případech se mohou vyskytnout i komplikace postihující plíce, mozek nebo jiné orgány. Je rovněž důležité vědět, že virus varicella-zoster po překonání onemocnění z těla nezmizí, ale zůstává v nervových uzlinách v latentním, tedy spícím stavu. V pozdějším věku, zejména při oslabení imunity, může virus opět oživnout a projevit se jako bolestivé pásové opary, což je onemocnění, které může být v seniorském věku velmi nepříjemné a komplikované.

Očkování jako prevence

Nejúčinnější ochranou před planými neštovicemi je očkování, které je v České republice sice dostupné, ale doposud není zařazeno mezi povinná očkování hrazená plošně ze zdravotního pojištění. To znamená, že si rodiče nebo dospělí zájemci musí náklady na vakcinaci hradit převážně z vlastní kapsy, přičemž cena očkovací látky a aplikace může být pro některé rodiny nezanedbatelnou položkou v rodinném rozpočtu. Nicméně situace není zcela bez podpory, protože některé zdravotní pojišťovny v rámci svých preventivních a bonusových programů svým pojištěncům na toto očkování přispívají určitou finanční částkou, čímž se celkové náklady pro rodinu výrazně snižují. Rodiče by se proto vždy měli informovat přímo u své zdravotní pojišťovny, zda na očkování proti planým neštovicím příspěvek poskytuje a za jakých podmínek jej lze čerpat. Očkování je zvláště doporučováno pro děti, které dosud onemocnění neprodělaly, ale také pro dospělé, kteří plané neštovice v dětství neměli, neboť u nich hrozí při případné nákaze výrazně komplikovanější průběh nemoci.