Potraviny pěstované ekologicky, nebo geneticky upravené?
Geneticky upravené potraviny, kterým nic neuškodí? Ale neuškodí třeba ony nám? To jsou otázky pro vědce z celého světa. Výzkumy a práce prováděné v této oblasti mají své zastánce, ale i značnou část odpůrců.
Zastánci genetického inženýrství poukazují hlavně na jeho přínos pro medicínu a farmacii,
který je zřejmě nepopiratelný. Odvolávají se i na skutečnost, že genetické modifikace vytváří jistým způsobem - i když s velkými omezeními - i samotná příroda a že člověk se jí vlastně jen inspiroval. Přesto existují i v kruhu vědců velké pochybnosti o morálním rozměru takových nepřirozených zásahů do našeho prostředí. Samostatnou kapitolou genetického inženýrství jsou však geneticky modifikované (GM) potraviny, které vstupem naší země do Evropské unie pomalu začínají pronikat i na náš trh. Výrobci geneticky modifikovaných plodin tvrdí, že jsou levnější, zdraví neškodné a že díky nim je možné vyřešit problém hladu ve světě. Je to však opravdu tak?
Asi nejznámější a nejrozšířenější geneticky modifikovanou plodinou je dnes sója,
dále je to řepka olejka, kukuřice, rajčata, jahody, brambory a jiné plodiny. Výjimkou však nejsou ani živočišné produkty jako mléko, maso nebo vejce, protože většina GM plodin se spotřebovává právě jako krmivo pro hospodářská zvířata.
Kontroverzní teorie
Genetická modifikace plodin spočívá ve vyjímání a kombinování jejich genů. Geny jsou uloženy v deoxyrybonukleové kyselině (DNA) a tvoří konkrétní části jejího řetězce, který má tvar dvojité spirály. DNA je přítomna v jádru každé buňky organismu a pokud víme, který gen má na svědomí určitou vlastnost, dá se to využít. Pokud vyjmeme požadovaný gen a začleněníme jej do DNA jiného organismu, ovlivníme tak jeho původní vlastnosti. Genetické inženýrství však umožňuje smíchat i genetické informace zcela odlišných druhů, což ve volné přírodě není možné - např. geny mořských ryb odolných vůči mrazu vložit do jahod nebo geny bakterií, které vylučují jed zabíjející hmyz, vložit do kukuřice. Takové zásahy však přinášejí i rizika v podobě vzniku alergií (pokud člověk alergický na ořechy v domnění, že jí sóju, sní GM sójy s genem ořechu), ale nezanedbatelné je i riziko ohrožení biologické rozmanitosti v případě, že se GM plodiny začnou nekontrolovatelně šířit ve volné přírodě. Jejich nově získané vlastnosti (jako např. vnesená odolnost vůči chorobám, pesticidům a specifickým podmínkám životního prostředí) jim dávají výhodu v konkurenčním boji s přirozenými rostlinami a plodinami. Dnes je možné jen těžko předpovědět jak se GM plodiny budou ve volné přírodě chovat a jaký dopad na zdraví člověka a ekosystémy to bude mít. O kontroverznosti GM potravin mluví také povinnost jejich označování. Každá potravina i krmivo obsahující GM přísady musí být podle legislativy EU označené - tj na obalu výrobku musí být, i když jen malými písmeny, uvedeno, že obsahují GM přísadu. Výrazný nedostatek v legislativě je ale v případě živočišných produktů jako je mléko, maso nebo vejce, která pocházejí ze zvířat krmených GM krmivem. Takové výrobky už podle evropské legislativy označeny být nemusí.
Šlechetnost nebo vypočítavost?
O upřímném cíli, kvůli kterému údajně GM potraviny byly vytvořeny, a kterým má být nasycení lidstva, existuje také množství pochybností. Nejde jen o megalomanské zisky společností vytvářejících GM plodiny? Proč pak tyto společnosti vytvořily i technologii pod názvem "terminátor", jejichž podstatou je produkce rostlin se sterilními semeny, čímž se zabrání opětovnému používání osiva zemědělci. Z toho by vyplývalo, že zemědělci budou každoročně přinuceni k nákupu nového osiva od dané společnosti a k placení poplatků. Co se týče světového hladu, dnes je již známá skutečnost, že lidé na světě nehladoví, protože není dostatek potravin (ve skutečnosti je jich na světě nadbytek), ale protože se k nim, hladovějícím, nedostanou nebo si je nemohou koupit. Jinak by např. v Argentině, která je jedním z největších světových vývozců GM sóji, neumíraly děti hlady. Mnohé rodiny prostě nemají peníze na to, aby si pořídily jídlo. Hlavní příčiny hladu, jako je chudoba, sociální nerovnost, špatná distribuce potravin, či neexistence udržitelné zemědělské politiky v rozvojovém světě, by jen stěží vyřešilo zavedení nějaké technologie. Snaha nadnárodních korporací ovládnout pomocí genetického inženýrství potravinový řetězec, situaci spíše zhoršuje. Tyto společnosti si totiž nechávají patentovat rostliny a zvířata, aby za ně mohly inkasovat peníze v podobě licenčních poplatků.
Žijeme ve společnosti, která nám naštěstí poskytuje možnost výběru.
Platí to i pro rozhodnutí, zda konzumovat nebo nekonzumovat GM potraviny. Pokud však patříte mezi ty, kteří GM potravinám nedůvěřují, jednou ze spolehlivých záruk jak se jim vyhnout, je koupě bioproduktů z ekologického zemědělství, které se pomalu rozšiřuje i u nás. Jejich koupí získáte záruku zdravějších, chutnějších a GMO free produktů, které jsou navíc vyráběny kontrolovanými postupy, které jsou přirozenější a přátelštější vůči zvířatům i přírodě.
