Pozor na přehlcování dětí informacemi

Napadlo vás někdy srovnat den svých parodičů, svůj a dnešních dětí? Zkuste se zamyslet a možná vás napadne i otázka, zda vše pro své děti děláte správně.

Letmý pohled do minulosti
Při pokusu o letmý náhled do minulosti se mi jako první v mysli vynořila představa barev, následovala představa vůní a pak - hrůza! Naskočila mi zvuková představa dneška, kterou jsem musela rychle umlčet, protože mi úplně zastavila myšlenkové pochody. Moje babička se budila do rána s vůní sena a se smradem hnoje, na kterém se nesmělo v nedělních šatech uklouznout. Šaty byly jediné sváteční a ve skříni visely už jen šaty na všední den. Zvukovou kulisu rána tvořii kokrhající kohouti, cinkání lžičky ve sklenici s mlékem a vřava sourozenců u stolu. Moje socialistické dětství vybarvila představa čtyř ročních období, trikolory prvomájových průvodů a černobílé televize. Zvuk poskytl zvuk desek z gramofonu, při kterém jsem dojatá písničkami tajně plakala. Ne od žalu. Od prožívání pocitu krásna, který mi vháněl do očí slzy. Za ty jsem se, neznámo proč, styděla. Pohádky z gramofonových desek mi dotvářely vlastní naivní představy, na kterých se dnes bavím. Asi se tehdy řešila šedivost a jednotnost sídlišť, jako dítěti mi však postačila barevnost čtyř ročních období, tapet našeho bytu a vlastní představivosti.

Současnost
Mé dítě, ačkoli vyrůstá ve stejném šedém paneláku, je vystaveno několikanásobku podnětů. Má duhově barevné dny, plné chutí a vůní. Do uší mu téměř celý den proudí hudba a možnost ztišit ji či odstavit zdroj, je ve většině prostorů mimo byt omezena. 3D den s růžovým lízátkem v ruce, idylka šťastného barevného dětství.

Nedejme se však oklamat prvním dojmem ...
Jako rodič řeším problém, který má tisíc podob a tisíc jmen. Já ho nazývám informační přesycení. Proto, že informace různého druhu - kvalitní i nekvalitní námi proudí bez možnosti proudění zastavit. Proto, že jednak nám vnitřní informační komfort kalí a jednak nás sytí tak, že přeplněnou sklenicí vědomí protéká bez selekce to dobré i špatné. Proudění informací nás ochuzuje o mnohé vzácné myšlenky, nápady a pocity, které bychom jinak mohli zaznamenat. Naši předkové se jako děti vyrovnávali se zcela jinými překážkami jako děti současné. Když se zeptáme dnešních dětí na žně, slovo si spojí spíše s výrokem "sklízet úspěch". Dodám, že v dravém konkurenčním a soutěživém prostředí. O sklizni v pravém slova smyslu mají zpravidla jen mlhavou představu. Pro naše předky byly žně obdobím tvrdé práce, do které byly zapojeny i děti. Prababičky barvitě líčí "galeje", kterých se jako děti musely účastnit. Je pravda, že našim dětem puchýře od fyzické práce nehrozí. V očích prababiček jsou naše děti občas rozmazlení mazlíčci, kterých vozíme až před brány škol a po absolvování vyučování je odvezeme do vytopených příbytků. O teplo domova se nemusí nijak fyzicky přičinit a večer si dají teplou sprchu jednoduchým otočením kohoutku. Pokud se nevěnují cíleně nějakému sportu či tanci, jediné "svalstvo", které mají večer skutečně namožené, jsou jejich smysly. Ty jsou každý den bombardovány podněty různého druhu - od sluchových, přes zrakové, stimulátory chutě denně lechtají centra smyslů chuťových.

Jak asi na děti působí celodenní 3D cirkus s čipsy v ruce?
Lavina smyslových podnětů a informací se na děti i na nás dospělých sype den co den. Na rozdíl od sněhu se však s příchodem jarních dnů neroztaje. Podněty chtě nechtě nasáváme a zpracováváme tak, jak dokážeme. Někdo je třídí přirozeně, má dobře vyvinutou ochrannou skořápku, od níž se nežádoucí podněty odrazí, jiní sahají po umělém otupovaní smyslů léky či alkoholem. Co však děti? Jejich odpověď čteme v takových formách chování, kterými vůbec nejsme nadšeni. Odpovědí jsou však i některé diagnózy, které vyžadují návštěvu dětského lékaře, a následně psychologa, psychiatra či neurologa ...

Jak můžeme my - relativně zdraví dospělí pomoci našim potomkům, aby se se současnou "informační sklizeň" vyrovnali bez újmy na fyzickém a psychickém zdraví?
Nejsem odborník na dětské duše, jsem jen máma tříleté holčičky, která by ráda pomohla svému dítěti i dětem jiných mamin s problémem, kterému čelíme. Moje dcera naznačila "informační přesycení" a potřebu jistoty denních rituálů po přežití prvních zážitků nad rámec běžného školkařské programu: "Mami, já chci normální školku ". Tedy tam nebude divadlo ani koníci ani karneval ani ohňostroj??? "- Vyzvídala s obavou v očích. Jistě, pro starší děti je zřejmě zpestřování denního programu ve školce atraktivní. Pro nastupujícího předškoláka je program navíc stísňující a zbytečně stimulující. V rituálech a v pevném pořadu dne hledala a nacházela moje dcera jistotu. "Atrakce" typu divadla, plovárny, a jízdy na poníkovi by raději absolvovala v doprovodu "svých" lidí - rodičů. Odchylky od běžného chování našich dětí - neutišitelný pláč, stavy "chci - nechci", kdy dítě zuří a samo nezná příčinu, projevy "hyperaktivity" i u dětí, u nichž nebyla diagnostikována podle pozorování mého vlastního dítěte a dětí v bezprostředním okolí může souviset i s náročným, informacemi a zážitky přesyceným dnem.

Dávkujme proto našim ratolestem vše s mírou
Nechtějme od nich, aby vstřebávaly na povel anglická slovíčka, taneční kroky a lyžařský výcvik tempem, které jim není přirozené. Nenuťme ředitelky školek, aby se závodily v množství a v pestrosti akcí - v tom snad kvalita školek nespočívá. Nekupujme nové knihy a DVD, dokud jsme dítěti nedopřáli čas na zpracování těch, které má. A zejména - pomozme dětem svou přítomností a rozhovorem s nimi informace a podněty, které kolem nás proudí zpracovávat. Další návštěva kina, koupě nového DVD či poučné knihy by měla být řešena podle hesla, že i dobrého moc škodí.


Mohlo by vás také zajímat