Principy metodiky kulturistického tréninku (1.část)

Pokud se někdo věnuje, ať už vrcholové, nebo jen rekreační kulturistice, případně silovému fitness, určitě jsou mu známy základní posilovací principy, jako například princip rozcvičení, princip uvolnění, princip sérií a opakování nebo princip isotonického cvičení. 

Abyste však tréninkové úsilí vhodně sladili, potřebujete ovládat i základní principy, techniku ​​nejlepšího a rovnoměrného zatížení všech svalových skupin a způsoby jak dosáhnout vyrovnaného rozvoje u zaostávajících svalových skupin.

K tomu slouží tzv. metodické principy tréninku, jejichž uplatnění je jedním ze základních znaků kulturistického a silového tréninku. Z obecné charakteristiky vyplývá, že jde o postupy, metody a formy, pomocí kterých dochází k osvojení dovedností, taktiky a techniky a následně k rozvoji potřebných vlastností.

A teď už přistoupíme k jednotlivým principům metodiky tréninku, jak jsou popsány v dostupné literatuře a doplněné o odborné názory předních odborníků z oblasti tréninku a zvláště tréninku silového charakteru.

1. princip časové přednosti

Téměř každý kulturista má nějakou zvláštní svalovou skupinu, která nereaguje na cvičení tak rychle, jako ostatní svalové skupiny. Toto může být způsobeno nedostatečným rozcvičením, genetickými dispozicemi, případně nevhodným způsobem posilování. Princip časové přednosti hovoří zhruba o tom, že nejslabší, respektive nejméně rozvinutou svalovou skupinu třeba procvičovat jako první v každém tréninkovém programu a pokračovat s touto metodou upřednostňování svalu dokud se neukážou pozitivní výsledky, které se od této metody očekávají. Tím, že se této zaostalé části těla věnuje zvláštní pozornost, dokud je kulturista plný energie, tím se vyvolá žádoucí impuls pro intenzivnější výživu a rozvoj dané svalové skupiny.

Většina kulturistů, ale k vlastní škodě nerespektuje tento princip, protože cvičí rychle rostoucí svaly jako první, nechávaje slabší na konec nebo je více méně "odflákne". To je velká chyba. Třeba se v první řadě soustředit na svaly, které potřebují větší důraz a větší tréninkový objem a rychle rostoucí svaly vystačí s méně cvičením v pozdějším tréninkovém programu. Třeba vědět, že energie, která je nahromaděná v krvi a slouží jako přímý zdroj energie (ATP), je velmi rychle spotřebována, a proto je důležité zanedbanou svalovou partii procvičovat v úvodu tréninku, kdy jsou tyto zásoby energie podstatně větší než v závěru tréninku.

2. princip rozštěpeného postupu

Kulturisté, kterým již nestačí obecný tréninkový postup a jejich trénink zabere větší časový úsek. Často jsou to i tři hodiny, kdy dochází k přílišnému vyčerpání, čímž tréninkové úsilí ztrácí efekt. To je příliš mnoho na jeden trénink. Lepší výsledky se získávají při kratším tréninku, což je umožněno rozštěpením - rozdělením tréninkové jednotky. Jinými slovy řečeno, některé svalové partie se cvičí v jeden den a ostatní druhý den, což představuje jednu tréninkovou jednotku. Tři takové tréninkové jednotky, tj. šest tréninkových dní představuje týdenní tréninkový cyklus obsahující tři tréninky pro každou svalovou skupinu. Týdenní tréninkový cyklus uzavírá odpočinkový den, potřebný na regeneraci fyzických a duševních sil.

Pro objemový trénink se nejlépe osvědčuje procvičovat každou svalovou skupinu těla dvakrát týdně. To umožňuje použít princip rozštěpeného postupu v takové formě, že tréninková jednotka se rozdělí na tři tréninkové dny, tj. v každý tréninkový den trénují jiné svalové skupiny. Týdenní tréninkový cyklus se skládá opět ze šesti tréninkových dní.