Proč s páskem senioři nespadnou?

Vědci vyvíjejí opasek, díky kterému starší lidé přestanou padat. Prototyp nyní testují a vylepšují tak, aby člověka nerušil. Stáří-nemoc, říká se, a kus pravdy na tom je. Pokud má člověk sedm křížků na zádech a to štěstí, že je relativně zdravý, i tak mu už leccos odchází. Například rovnováha. A pády jsou pro seniory nebezpečné, protože křehké kosti se rychle lámou a rány hůře hojí. Vědci jsou však připraveni stárnoucí evropské populaci pomoci ke kvalitnějšímu životu.

Padající senioři

Smyslové regulace postoje se účastní zrak, vestibulární orgán rovnováhy ve vnitřním uchu a somatosenzorické signály z chodidel a nohou. Když chodíte, zrak dává mozku informaci, že okolí stojí a vy se v něm pohybujete. Orgán rovnováhy také vysílá signál o pohybu a náklonech těla a totéž i chodidla a celé nohy. Takto funguje normální souhra smyslů. Pokud však všechny tři nepodají stejnou informaci, nastává takzvaný senzorický konflikt a mozek neumí rozhodnout, co se děje. Tehdy se vám začne točit hlava, v horším případě ztratíte rovnováhu a skončíte pádem. Stává se to zejména seniorům, protože po šedesátce smysly člověka slábnou a pomaličku se zmenšuje i kapacita mozku. Už ráno, když se probudí, mívají pocit nejistých nohou. Některým se při vstávání z postele zatočí hlava. To je první znak, že smyslová regulace postoje se oslabuje. Co se děje, když už přestává fungovat, je vidět nejednou na zastávkách tramvají a autobusů. Starší lidé zrakem sledují tramvaj, jak přijíždí, tehdy mají nestabilní okolí, nohou vykročí do prázdna, případně menší jamky a - padnou. Nebo naopak, vystupují z autobusu, který jen-jen zastavil. Jdou po schůdkách dolů, zrak je ještě ošizen hýbajícím se obrazem zastávky, noha hledá pod sebou schůdek a až se ho dotkne, rovnováha je pryč. Vjemy tří smyslů, které ji řídí, se v těchto chvílích mění a pokud systém již funguje slaběji, člověku hrozí pád.
Poznatek, že mozek dokáže využít jakoukoliv informaci, která mu pomůže orientovat tělo v prostoru, už využili vědci z několika zemí. Lidem, kterým se zhoršuje smyslová regulace postoje, nabízejí doplňkové signály. Například vibrující pásek. V opasku je miniaturní snímač, který zaznamenává vychýlení ze vzpřímeného postoje. Když k tomu přiložíme baterku a zapisovací zařízení, kartu, jaká bývá ve fotoaparátu, máme zařízení, které snímá, co člověk dělá celý den. Na základě toho přesně zjistíme, jak dlouho jste seděli, kolik stáli a chodili. První výhodou je tedy monitorování. Pokud kardiakovi dají lékaři známého holtera, při vyhodnocování záznamu se nebudou muset ptát, proč křivka skáče, co pacient dělal. My však jedeme dál. Pokud v reálném čase víme, že člověk se naklání, a on si to neuvědomuje, dáme mu prostřednictvím opasku se sedmi vibrátory doplňkovou informaci. Na vychýlené straně zavibruje malý vibrátor a člověk pocítí, že se musí vyrovnat. Zatím se snímače a řídící jednotka testují.

Trénujte zrychlenou chůzi

Všude se mluví o wellness a fitness centrech, aby lidé trénovali tělo, ale zcela podceňujeme trénink smyslů. Přitom i to je snadno proveditelné. Vzpomeňte si, jak moc těší malé děti, když je vyhazujete do vzduchu. A víte proč? Je to silná stimulace smyslů. Starším lidem doporučujeme, aby trénovali různé pohyby a zrychlenou chůzi v přírodě a vyhýbali se tréninku na běžícím pásu. Na něm rovnovážný orgán oznamuje, že stojíte a totéž říká zrak. Pouze signály z nohou říkají, že běžíte. Mozek se s tím musí vyrovnat a tím trénujete neobvyklou smyslovou souhru. Pro seniory je mimořádně důležité posilovat reálnou souhru smyslů při postoji a chůzi na pevné podložce. Vyhnou se nebezpečí začarovaného kruhu. Pokud totiž smyslová spolupráce začne odcházet, člověk se přirozeně méně pohybuje, protože se špatně cítí a bojí se, že spadne. Tím zase mozek sníží rozsah činnosti smyslů a stav se horší. Tak, jako třeba trénovat paměť jako prevenci před Alzheimerovou chorobou, musíte cvičit i smysly kvůli správné schopnosti pohybu. Všimněte si malých dětí, jak se neustále vypínají nahoru, na špičky, točí se a skáčou. Stimulují tím nejen tělo, ale i smyslové informace. Odborník ještě varuje před zlozvykem sáhnout hned po nejsilnější opoře. Často vidíme starší lidí s francouzskými berlemi, jako celkem svižně a bez problémů kráčejí. Takoví by měli mít obyčejnou šviháckou hůlku. Postačí jim, aby se jí dotkli země a vyrovnají se. Francouzské berle jsou pro pacienty, kteří mají vážné problémy s celým pohybovým systémem.