Proč spolu žijí muži a ženy?
Jsme v podstatě stejní a přece velmi odlišní. Proto je až zázračné, když se potkají dva, kteří si “sedí” a vyhovují po všech stránkách. Ano, popisujeme tady soužití žen a mužů. A přestože to je téma ne na knihu, ale přímo na celou knihovnu, přečtěte si o něm pár řádků v našem článku.
Jsme si tak podobní a přece odlišní,
a to nejen fyzickými znaky. Naše psychické rozpoložení často připomíná různoběžky. Tak či tak je právě shánění druhé půlky pro každého z nás - ať už vědomě nebo podvědomě - jednou z nejdůležitějších met života. Jedna úvaha tvrdí, že jsme byli všichni koule, ale rozhněvaní bohové nás rozdělili na dvě poloviny a my nyní hledáme tu správnou chybějící, abychom mohli být šťastní. Toto hledání začíná již v pubertě a chtě nechtě se ohlížíme za tím pravým človíčkem na soužití a další množení - což je vlastně i naše poslání. Vždyť už v první knize Mojžíšově v bibli bylo vysloveno: "Milujte se a množte se!"
Hledání toho pravého je v podstatě příjemná záležitost,
dokud se nedostaneme do fáze, kdy je už pozdě. Čím je člověk starší, tím těžší to jde. Jednak proto, že už je "zboží" přebrané a to nejlepší již je vykoupené, a také proto, že čím jsme starší, tím jsme chytřejší (většinou), tím více se naše nároky zvyšují a vyhovět jim je hotový zázrak. Některým z nás se podaří zamilovat i vícekrát za život a řekněme si pravdu, pocit zamilovanosti je překrásný. Posednutí mysli, psaní a přijímání vzrušujících zpráv, a prozvonění na mobil nám způsobuje lechtivé pocity a jediný dotek nás dokáže doslova roztát. Jak dlouho však trvá toto očarování? Půl roku, rok ... nebo ani to ne? Pokud je to pravá láska, bude to tak po celý život? Najde se mezi námi někdo, kdo má stále už jen při pohledu nebo dotyku motýlky v břiše? Říká se, že zamilovanost trvá rok, maximálně dva. Takto nám statistiky kazí iluze o pravé lásce. Co je na tom pravdy, si může odpovídat jedině každý sám. Zamilovanost pomine, ale láska zůstává a nadchází čas a prostor na splynutí duší, což je vyšší level zamilovanosti. A stereotyp, ten by neměl přijít nikdy. Jsme přece lidé, kreativní bytosti, navíc ovlivnitelné a nejednou se dostáváme do takových nepředvídatelných situací, že jen těžko se celkově ze života může stát rutina.
Život je sinusoida,
stejně i partnerský vztah. Ne každý den je neděle a my se dostáváme do konfliktů, které nejednou končí odloučením a zánikem lásky. Problémy je však třeba řešit, komunikovat, naslouchat, naslouchat tomu druhému, aby se naše láska mohla ještě více utužit. Každý by si měl ubrat kousek ze svého ega a nechat prostor egu toho druhého. Tolerovat a vážit si toho druhého chce někdy hodně práce na sobě samém, ale kde jinde začít, když ne od sebe? Splynutí duší nastává právě předáním kousku sebe své lásce, tomu druhému ... Rozdíly ať už nabyté nebo předané rodinou třeba respektovat a správně je mezi sebou kombinovat a tvořit něco nového - našeho společného. Samozřejmě, že člověk se místy dokáže vytočit do ruda a také se pohádat do krve kvůli úplné malichernosti. Ale nebyla by to nuda, kdybychom byli zcela stejní? Kdybychom všichni házeli do špinavého prádla pěkně natažené ponožky, či kalhoty s prázdnými kapsami, nebo kdybychom všichni otáčeli nádobky či zubní pasty etiketou dopředu, nebo by nám nevadilo spát s knoflíky u obličeje ... a ještě nedejbože, že by se nám vždy chtělo vyhovět naší půlce a přizpůsobit se jejím aktivitám, nebo mít totožné názory. Větší nudu si snad nelze ani představit, i když alespoň několik dní v roce nikomu z nás neuškodí.
Ve vztazích se děje mnoho nelogických věcí,
ale vždyť jak by to jinak mohlo být, když zde platí rovnice 1 +1 = 3? Všechno je to o nových zjištěních, omylech, radosti, slzách, ... Někdy nás možná přepadne zoufalost, ale je třeba bojovat a chránit to, co máme doma. Když se ale nedá, tak se nedá ... Může se stát, že nastala chyba a ta pravá polovička na vás úpěnlivě čeká někde jinde.....
